Ať žije láska!

Po geniálním opusu Rebelové neonového boha přišel režisér Tsai s filmem ještě komornějším, pomalejším a introvertnějším. Celý scénář by se dal shrnout několika větami, film naprosto postrádá jakoukoliv akci, je témeř bez dialogů, většinu času sledujeme jen scény ze života několika málo (tří) postav, které se navíc spoustu času všelijak míjejí, ale i když jsou spolu, nemají si stejně co říct a jsou každý sám... To se mi většinou líbí a tak to mám rád, podobné filmy mají na mou psýchu blahodárně sedativní účinky... ale musím přiznat, že tohle už bylo trochu za hranou mého zájmu, a navíc některé scény na mě působily vyloženě nechutně nebo nudně. Řekl bych, že oproti předchozím Rebelům je tohle hodně slabý odvar s výrazným poklesem jakékoliv výpovědní hodnoty. Jako experimentální film nějaké evropské nové vlny z padesátých šedesátých let by to bylo dobré, ale v dnešní době mi podobný film přijde už zastaralý, i když možná zajímavý. A pro zajímavost - sami Tchajwanci prý podobné filmy vůbec rádi nemají, považují je za divné a nudné a nechápou, co se nám zápaďákům na nich může líbit. A když podobný kousek sebere cenu na nějakém západním filmovém festivalu, je to prý pro něj u tamních diváků ta nejhorší možná reklama. V tomhle případě bych to docela chápal. (30.05.2014)

Jsem z toho ve finále zklamaný. Devadesátky byly pro Tsaie "zlatá léta", jelikož v nich natočil svoje nejlepší filmy (Díra, Rebelové neonového boha, Řeka) a Ať žije láska! byl poslední Tsaiův film z devadesátek, který jsem ještě neviděl. První polovina byla opravdu úžasná - naprosto dokonalé, neskutečně pomalé záběry, které ale nejsou pomalé samoúčelně, ale právě naopak, jsou dost promyšlené. Navíc se celou dobu ten děj zajímavě vyvíjel a já chtěl vědět, jak to celé vyvrcholí. A pak přišla druhá polovina, kde všechna ta kvalita šla strmě dolů a ten odfláknutý a hloupý konec (ale zase musím uznat, že to naštěstí neskončilo sebevraždou, to by mě naštvalo ještě víc) to pohřbil. A to to mělo tak skvěle našlápnuto, dokonce jsem přemýšlel, že konečně zas po dlouhé době dám Tsaiovi 5*... A ono to bohužel nevyšlo. No nic, ta první polovina byla fakt skvělá, bohužel i přes to tenhle snímek musím zařadit jako průměrný Tsaiův film. Měl na víc, ale nepovedlo se. Btw, Xiaolin Lu se tady jenom mihla. 3* (06.09.2019)

Možno nie také bezchybné ako Rebelovia neónového Boha, ale účinok na moje zmysli je skoro rovnaký. Ming- Liang Tsai je majster ticha. To čím bolo pre Kim-Ki Duka Jar, leto , jeseň, zima a jar, je prítomne v autorskom rukopise tohto tvorcu neustále. Jeho postavy nerozprávajú a predsa vám o seba povedia veľa. V centre príbehu je vždy samota, odlúčenie, hľadanie porozumenia, ktoré hrdinovia aj napriek snaženiu nikdy nedosiahnu. Banálna zápletka by si vystačila na krátkometrážny film, ale emócie ako ich rozvíja Tsai by sa vytratili. Takto má film dve hodiny, kde sa skoro nič významné neudeje a predsa to odráža zmätenosť moderného človeka v spoločnosti. Dlhé zábery, scény, ktoré udávajú rytmus a herci hrajúci veľmi prirodzene. Pre mňa rozhodne jeden z tých malých veľkých filmov. A aj napriek pomalému tempu je stále na čo pozerať. (01.06.2014)

Ak žijete na Taiwane a ste uťahaní po práci, kľudne si môžte dať fajnovú vírivku v byte, ktorý je NA PREDAJ. Potom si spokojne uvarte výdatnú večeru, ľahnite si a dobre sa vyspite. Alebo si užite milostnú aférku následujúci deň s pôvabnou holkou. No problem. Stačí, ak nájdete zabudnuté kľúče vo dverách . Asi tam povalím. (01.12.2010)

Přestože jsem se zatím u všech filmů Ming-liang Tsaie, dokázal s dobrým pocitem přizpůsobit do jeho časového rytmu, nyní se mi to moc nedařilo. Je to s podivem: čím je člověk víc unavenější, tím víc je při něm nervóznější. A navíc nejsem zcela ochoten přiznat, že vina leží jenom na mě. Naopak se mi líbilo dvojí uspořádání prostoru - v bytě a mimo byt - a - pod postelí a na posteli. Mladý Hsiao-ang touží být uvnitř a nahoře. Nakonec se mu to podaří, zatímco May Lin pláče v parku. (01.09.2019)