Ať žije láska!

Úplným oddramatizovaním, vyprázdnením narácie, dlhými zábermi, či už statickými alebo jazdami sprostredkúva Ming-liang Tsai silný pocit odcudzenosti, snahu hlbšie splynúť s niekým iným, nájsť spriaznenú dušu. __ Tsaiove filmy sú rovnako výpovedné, ako aj mĺkve. Originálna symbolika, ťaživé tempo sledu banálnych aj absurdných situácií a neprehliadnuteľný cit pre výber interiérov/exteriérov v spoločnom súzvuku komponujú najlepší možný jazyk na zachytenie/vyjadrenie preblikávania životov rebelov, outsiderov a nevoľníkov neónového boha. (10.07.2016)

Po geniálním opusu Rebelové neonového boha přišel režisér Tsai s filmem ještě komornějším, pomalejším a introvertnějším. Celý scénář by se dal shrnout několika větami, film naprosto postrádá jakoukoliv akci, je témeř bez dialogů, většinu času sledujeme jen scény ze života několika málo (tří) postav, které se navíc spoustu času všelijak míjejí, ale i když jsou spolu, nemají si stejně co říct a jsou každý sám... To se mi většinou líbí a tak to mám rád, podobné filmy mají na mou psýchu blahodárně sedativní účinky... ale musím přiznat, že tohle už bylo trochu za hranou mého zájmu, a navíc některé scény na mě působily vyloženě nechutně nebo nudně. Řekl bych, že oproti předchozím Rebelům je tohle hodně slabý odvar s výrazným poklesem jakékoliv výpovědní hodnoty. Jako experimentální film nějaké evropské nové vlny z padesátých šedesátých let by to bylo dobré, ale v dnešní době mi podobný film přijde už zastaralý, i když možná zajímavý. A pro zajímavost - sami Tchajwanci prý podobné filmy vůbec rádi nemají, považují je za divné a nudné a nechápou, co se nám zápaďákům na nich může líbit. A když podobný kousek sebere cenu na nějakém západním filmovém festivalu, je to prý pro něj u tamních diváků ta nejhorší možná reklama. V tomhle případě bych to docela chápal. (30.05.2014)

První film ve kterém Tsai Ming-liang našel svůj originální rukopis. Zatímco Rebelové neonového boha jsou ještě dramatickým filmem plným zápletek (haha), tady už panuje bressonovský minimalismus a hlavně akermanovská zkušenost reálného času, tudíž dlouhé nekonečné záběry ze kterých lopaty jako verbal zešílí. Ti kdo však skutečně prahnou láskou k pohyblivému obrazu se od nich nebudou moct odtrhnout a budou je hltat se vší nenasytností. Film čítá dohromady asi tak pět minut dialogů, je totiž tak čistý, že je nepotřebuje. Vše co chce, řekne skrz obraz v prostoru a času. Není tedy třeba být smutný z toho, že jsou k dispozici například titulky jen ve slovenštině, které jsou možná netřeba a film se tak dá sledovat neotitulkován záměrně jako Tsaiův poslední film Dny. (23.04.2022)

Ak žijete na Taiwane a ste uťahaní po práci, kľudne si môžte dať fajnovú vírivku v byte, ktorý je NA PREDAJ. Potom si spokojne uvarte výdatnú večeru, ľahnite si a dobre sa vyspite. Alebo si užite milostnú aférku následujúci deň s pôvabnou holkou. No problem. Stačí, ak nájdete zabudnuté kľúče vo dverách . Asi tam povalím. (01.12.2010)

Jsem z toho ve finále zklamaný. Devadesátky byly pro Tsaie "zlatá léta", jelikož v nich natočil svoje nejlepší filmy (Díra, Rebelové neonového boha, Řeka) a Ať žije láska! byl poslední Tsaiův film z devadesátek, který jsem ještě neviděl. První polovina byla opravdu úžasná - naprosto dokonalé, neskutečně pomalé záběry, které ale nejsou pomalé samoúčelně, ale právě naopak, jsou dost promyšlené. Navíc se celou dobu ten děj zajímavě vyvíjel a já chtěl vědět, jak to celé vyvrcholí. A pak přišla druhá polovina, kde všechna ta kvalita šla strmě dolů a ten odfláknutý a hloupý konec (ale zase musím uznat, že to naštěstí neskončilo sebevraždou, to by mě naštvalo ještě víc) to pohřbil. A to to mělo tak skvěle našlápnuto, dokonce jsem přemýšlel, že konečně zas po dlouhé době dám Tsaiovi 5*... A ono to bohužel nevyšlo. No nic, ta první polovina byla fakt skvělá, bohužel i přes to tenhle snímek musím zařadit jako průměrný Tsaiův film. Měl na víc, ale nepovedlo se. Btw, Xiaolin Lu se tady jenom mihla. 3* (06.09.2019)