Sofiin svet

Nejde o to, že se mě film pokoušel (okatou, násilnou a zcela debilní cestou) vzdělat, i když mě nasralo samo o sobě i to. Hlavní průser byl v tom, že se tam člověk měnil na psa! Filmy přibližující nějakou tématiku populárně naučnou cestou (říká se jim tuším dokumenty) se mi nijak nepříčí, ale kurva, nemůžete přece žumpu přestrojit za film a navrch dát jakéhosi vlkodlaka nebo co. A konec, kde byl ještě navíc Pinocchio a celá ta jeho sebranka mě odrovnal natolik, že už jsem jen stál, hajloval a nepříčetně hulákal : "Do kundy! Do kundy, do kundy!" (03.10.2012)

Já jsem byl překvapen, když jsem zjistil, že podle Gaarderovy knihy byl natočen film. Říkal jsem si: to přece nejde, dějiny filozofie natočit nejdou a ten rámcový příběh, který je dosti krkolomný a jen s přimhouřením obou očí uvěřitelný také nevypadá na to, že by byl dost nosný pro zajímavý film. A zjistil jsem, že jsem si to myslel dobře. O filosofii jsme se nedozvěděli vůbec nic, jeden herec převlečený za Sokrata to prostě nevytrhne, a příběh Sofie byl pouze podivným sledem někdy doslova neuvěřitelných výjevů. Knize bych při tomto druhu pětihvězdičkového hodnocení dal čtyři hvězdičky, film se mi ovšem nelíbil vůbec. (12.05.2010)

Pokud by se jednalo čistě o film dám *****. Ale protože je to na motivy mé velmi oblíbené knihy, mám pocit, že jsem shlédnul akt prznitelství. Co je v knize podáno úchvatným myšlenkovým způsobem, je ve filmu pokulhávající. Dějiny filosofie se holt dají těžko zfilmovat. Ale dávám klobouk dolů, tvůrcům filmu se to jakž-takž povedlo. Můj pocit zprznění ovšem přetrvává. (02.11.2009)

Gaarderova kniha Sofiin svět je nádherným důkazem toho, že filosofie nemusí být podávána jen formou suchých přednášek a cvičení. Zpracovat tuto látku filmově je úkol pravdaže těžký, protože nemáte absolutně šanci pojmout myšlenky jednotlivých filosofů tak, aby byla zachována pravidla filmové formy. Z exkurzu po myšlenkách filosofů se tak nakonec stal slepenec, ve kterém se divák nedozví prakticky nic až na pár nejzákladnějších úsečně podaných tezí. Je pochopitelné, že je třeba krátit a ředit, ale úplně zabít Aristotela a Kanta se neodpouští. Daleko více by Sofii slušel seriálový formát, kde by výlety do jednotlivých historických období nebyly v takovém kontrastu ke zbytečně natáhnuté renesanční exkurzi. Tenhle film tak slouží spíš jako reklama na knižní verzi, přičemž se mu alespoň daří působit v emoční rovině. A za cokoliv, co se snaží divákům zprostředkovat filosofii, nejkrásnější a nejúžasnější nauku o světě, bychom měli být rádi. (1 046., 12. III. 2015) (14.03.2015)

Nevěřil bych, že se dají "světově nejžádanější dějiny filozofie" od Josteina Gaardera tak vizuálně převést do filmové podoby. I když je celý příběh "jen" o hledání místa jedince ve světě, tudíž se hodně filozofuje, tak tvůrci rozhodně nenudí. Navíc, na rozdíl od knihy, kdy jsem si interaktivní formy vysvětlování filozofie pouze představoval, film nabízí díky trikům plastičtější zpracování - například scéna ze starověkých Athén, kdy Sofie rozmlouvá s Albertem, který je průvodcem na videonahrávce, ale zároveň vidí "za roh", takže upozorní, že do obývacího pokoje přichází Sofiina matka. Jedna z úchvatných scén je Sofiino předčítání domácího úkolu a představy učitele a spolužáků, jak působí přírodní živly. Silja Storsteinová zahrála roli Sofie bravurně. Rozesměje neznalost norských školáků (patnáctiletých), kdy byl středověk. A tak Jana může napomínat kamarádku Sofii: "Sofie, přestaň už, přece nemůžeš být chytřejší než učitel." Mé čtenářské představy filmaři dokonale vystihli. (28.10.2009)