Čas opilých koní

Nebylo místo na citový výlevy; ta perfektní práce s kamerou, která byla v područí hor, svízelná hrdinova situace a odklon od západní civilizace, jež se rozklepe při pomyšlení, že by měla rozdmýchat plamen naděje kdesi uvnitř hlavy, protože jen tak lze přežít, mi zavdala tolik otázek, tolik toho dala, až se mi třásla ruka a hlas! Vzalo mi to dech a rozum - naprosto nenásilným způsobem, což je vzhledem k původu snímku velmi imponující. 95% (15.08.2011)

Působivý film se silnou výpovědí. Íránci zvládají podobná témata na jedničku. Přesto ho za sebe mohu ocenit spíše nižším hodnocením. Nemůžu se ubránit dojmu, že v některých scénách už Ghobadi moc tlačí na pilu a určité okolnosti opakuje a zdůrazňuje na můj vkus příliš - čistě můj problém. Na íránských filmech oceňuju jejich opravdovost; u většiny z nich mám pocit, že herci své role ani nehrají, že takoví jsou i ve skutečnosti (což u naturščiků platí asi téměř stoprocentně). Nikdo nemá tak talentované dětské "herce" jako Írán. Kluk v roli nejstaršího sourozence nuceného předčasně dospět, opustit školu a stát se hlavou rodiny, mě úplně odzbrojil. (18.08.2011)

Tohle je prostě jiný svět. Pro Evropana středověk, pro obyvatele Íránu každodenní realita. Děti starající se sami o sebe, marně snažící se najít práci nebo prostředky pro studia. Přes hory tahají na zádech staré pneumatiky, kterých máme v Evropě plné skládky a nemůžeme se jich zbavit. U nich je to pomalu poklad. Je zajímavý, že muslimům sice Korán zakazuje chlastat alkohol, ale do těch svejch mul to lejou jak benzín do nádrže. Tradiční kšeftování se sňatky, kdy se místo věna chtějí zbavit retardovanýho sourozence a když ho druhá strana nechce, dostanou na oplátku alespoň mulu. Film jako takový nic moc, ale je to pravdivá výpověď, která nám jasně ukazuje, že krom toho našeho poklidného evropského světa, jsou zde i další světy, kde to lidé mají mnohem těžší. Až si zas budou lidé u nás stěžovat, že tu všechno stojí za hovno, můžu je s klidem odkázat na tento film. Skutečně si můžeme vážit světa, ve kterém žijeme. 69% (15.08.2011)

Nemal by som žiaden problém skopírovať môj komentár k filmu Korytnačky môžu lietať, pretože režisér i problém je ten istý. Jednoduchý príbeh, takmer dokumentárne spracovanie, autentickí neherci. U citlivejších divákom vyvolá množstvo emócií, niekedy vyúsťujúcich do uspokojenia sa s domácim bordelom (keď inde je to oveľa horšie). Pripomenul som si Werichove slová, že život, o ktorom sa dobre číta, sa blbo žije a naopak. Vo mne film nijaké osobitné emócie nevyvolal, pretože netrpím potrebou zachraňovať celé ľudstvo a napr. v Rakúšanoch takisto nevyvolávalo žiadne emócie, keď sme pred Vianocami za socializmu stáli dve hodiny v mraze na kilo pomarančov alebo jonatánok (aj keď prirovnanie je scestné). Ale ČSFD je filmová a nie politická, či humanitárna databáza, a film podľa mňa nemá na viac, ako na tri hviezdičky. (23.08.2011)

Ćas opitých koní je film, ktorý zvádza k plnému hodnoteniu a označeniu ako film roka vďaka svojej téme. Ja si myslím, že žiadna téma na svete nie je natoľko kinematograficky silná, aby si nevyžadovala prepracovaný scenár a chytrú réžiu, ktorá vás dokáže emocionálne vtiahnuť do deja. To, že Čas trvá iba 80 minút, nie je náhoda, ono totiž ten scenár viac neunesie. Je to trochu škoda, že sa tvorcovia viac s ním nepohrali, pretože tento film nám ukazuje čierne skrinky našeho sveta, kde sa inak, ako prostredníctvom filmu nikdy nedostaneme. Každopádne je Ćas vďaka svojej téme film, ktorý MUSÍTE vidieť. (14.08.2012)