Láske na stope

Celkově docela o ničem, moc mě to nezaujalo, místami z toho naivita přímo čiší. Film překvapí pouze v maličkostech, ale ty docela stojí za to, navíc v době Vánoc je to vcelku pohodová odreagovačka. A může mi ještě někdo vysvětlit, co je na tom jako fantasy? Odpovím si sám: Vůbec nic. 60% (25.12.2012)

Krásný a nenáročný film s lehkým nádechem romantiky. Oceňuji magickou atmosféru a lehkost příběhu. Není třeba přemýšlet nad tím, zda je vůbec možné, aby se něco takového stalo. Je to fantasy a tam je možné všechno. Každopádně mě to pohladilo a přinutilo k lehkému úsměvu, ikdyž nemám zrovna dobrou náladu. A to je ta sílu filmu.4, 5* (27.11.2011)

Naozaj (ne)veríte na osud? V tomto prípade, ale treba vypnúť racionálne premýšľanie, pretože ak by na začiatku filmu hlavná romantička racionalitu ovládala, nemala hlavu v nebíčku a nebola akosi ezotericky založená, tak by sa predišlo všetkým tým patáliám okolo, ale paradoxne aj my by sme prišli o šikovnú a vlastne aj originálnu romantickú komédiu. (17.11.2022)

V romantických filmech se zdá pokazit kde co. Ale tohle je ukázkový případ velmi povedeného dramatického romantického filmu, v němž stojí civilní a sympatická dvojice Cusacka a (hrající?!) Beckinsale. Na úplném začátku je drobná roztržka kvůli rukavicím, na konci nacházíme skutečně přesvědčenou lásku. Jediný problém bych měl s odkopnutím potenciální nevěsty. (19.12.2009)

Víte, je zajímavé, jak se některé filmy zapíšou do vašeho života. Lásku na stopě jsem poprvé zahlédla o Vánocích, asi před čtyřmi roky. Neviděla jsem ji celou, jen začátek, když se Jonathan a Sarah seznámí. Pak jsem šla (bylo to na Štědrý den) do ke kostelu na půlnoční troubení koled. Neviděla jsem ho do konce. Od té doby jsem hlídala vánoční programy, ale dlouho ten film nedávali. Až loni, jenže to jsem opět vůbec nestihla. Čekat na film tak dlouho znamenalo, že jsem si k němu vytvořila vztah plný očekávání. Je paradoxní, že Serendipity je o osudu, protože já se ho rozhodla vzít do vlastních rukou právě dnes. Už včera a předevčírem jsem při prohledávání internetu narazila mezi slevněnými dvd na Lásku na stopě a dneska jsem si ji konečně opatřila. Je možné, že kdybych Serendepity viděla už před čtyřmi roky, žádný zvláštní dojem by to na mě nezanechalo (čemuž ovšem nevěřím). Ale ten film tak dýchá osudovostí a Sarah a Jonathanovi prostě nejde nefandit. Já nevím, co řeknu, až to uvidím podruhé, ale kdybych si mohla uchovat ten pocit, jaký ze Serendipity teď mám, udělala bych to. Mám chuť jít bruslit, mám chuť kupovat rukavice, mám chuť na cukrárnu s názvem Šťastné náhody. Mám chuť na spřízněnou duši. Nic není výjimečné, pokud to výjimečným neuděláte. Alespoň dnes pro mě Serendipity výjimečná je. (02.11.2011)