Znovu vidieť Paríž

O snímku jsem neměl až do nascendiho komentáře ani tušení, a tady se jasně ukazuje, že by se množina Oblíbení uživatelé měla nazývat spíše Užiteční uživatelé, protože se člověk díky těmto lidem dostane i k filmům, které by jinak minul, aniž by vůbec zaznamenal jejich existenci. Tato záležitost není vhodnou pro milovníky akčního žánru, protože děj plyne dosti zvolna a jde hlavně o pocity. Ne, není to žádná emocionální ždímačka (přestože nepochybuji o tom, že bych se jí v americkém podání dočkal), jde spíš o to, zda se divák dokáže alespoň částečně (bez samotné zkušenosti, kterou bych nikomu nepřál, to víc než částečně ani nejde) naladit na emoce hrdinů tohoto snímku. Mně se to asi podařilo, protože jsem při sledování cítil střídavě vztek, pohrdání, smutek i radost, takže je jasné, že se mi Alice Winocour dostala pod chitin. Sám se tomu vzhledem ke své povaze divím, ale stalo se. Z mého pohledu šlo o jakousi oslavu všech obyčejných lidí, kteří se bez vlastního přičinění dostanou do situace, kdy o jejich životech rozhoduje skupinka vypatlanců, a kteří, přestože vyváznou, už nikdy nemohou vnímat život a svět tak jako dosud. Můj dobrý pocit z celé záležitosti ještě umocnila Virginie Efira v hlavní roli, protože, jak jsem už naznačil v komentáři / recenzi k filmu Benedetta, je to nejen schopná herečka ale i sakra pěkná žena (přibývajícímu věku navzdory). / Poučení: Život a blbec dokáže člověku pěkně překopat priority. 4*+ (08.07.2023)

Podľa popisu to znelo viac než dobre a aj úvod filmu sľuboval perspektívnu psychologickú drámu. Postupne sa však dej stabilizoval a celé sa to napokon po celý čas točilo v tom istom kruhu traumy a pátrania po spomienkach. Celkom škoda, že sa dejový rámec takto uzavrel a takmer nepripustil žiadnu dramatizáciu. Celé sa to skôr odohráva v takej psychologicko-filozofickej rovine, proti ktorej v podstate nemám nič, ale trochu viac epickej esencie by určite nebolo na škodu. 2* (19.05.2023)

Dosť psychologická záležitosť. Všetko kĺže po povrchu a hoci riešime veľmi silnú a tragickú udalosť, nejde sa úplne do hĺbky a to by nemalo byť v prípade riešenia traumy obete. Osobne poznám ženu, ktorej v Paríži 13. novembra 2015 zavraždili brata a to šiel len na koncert až z Rumunska. A jej výpoveď, spomienky na tú bolesť, sú oveľa hlbšie ako v tomto filme, a to tam našťastie ani nebola. V každom prípade Virginie Elfira je prekvapivo nenápadná a tak dobrá herečka, že jej veriť to, čo pán režisér prikázali. (24.04.2023)

Vždy ma rozčuľovalo, že pri násilných trestných činoch sa pozornosť médií aj ich konzumentov sústreďovala výlučne na páchateľov a obete ostávali mimo záujmu. Preto som bol príjemne prekvapený takmer neznámym filmom, v ktorom je to inak. Ocenil som množstvo momentov z psychiky obetí, o ktorých som nemal ani tušenia. Až dodatočne som si všimol, že film nakrútila žena, čo vysvetľuje s akou vnímavosťou a citlivosťou to urobila. Jediným mínusom ostáva, že kdejakú kravinu si pozrú desaťtisíce a tento film hodnotím ako 21. užívateľ a komentujem ako tretí. (20.04.2023)

Samotný atentát je vyřešen za pár minut, přesto mu napětí, ani více času nechybí. Jde především o pozdější skládání střípků, stále se opakující myšlenky a hledání odpovědí na několik otázek. Odpovědí, jenž by mohly pomoci v boji s posttraumatickou poruchou, kterou Alice Winocour dokáže podat stejně dobře, jako Virginie Efira v hlavní roli. Překvapilo mě, že zrovna opakovaný pobyt na místě může být ku prospěchu, ale minimálně ve vzpomenutí si to smysl dává. Mia tu však nenalézá pouze pochopení, ale i osočení. Pozdější přiznání je jednou z nejlepších scén, stejně jako to v soukromém životě, které na vzniklou situaci hází úplně jiné světlo a někdo má jistě nad čím přemýšlet. (16.04.2024)