Aftersun
Aftersun
Aftersun
Aftersun
Réžia:
Charlotte WellsScenár:
Charlotte WellsKamera:
Gregory OkeHudba:
Oliver CoatesObsahy(1)
Niekedy v deväťdesiatych rokoch, kdesi v tureckom prímorskom rezorte trávi dovolenku rozvedený mladý otec Calum (Paul Mescal) spolu s jeho jedenásťročnou dcérou Sophiou (Francesca Corio). Pohodové vystupovanie otca, ktorý nepokazí žiadnu zábavu a baví sa tým, že ho okolie považuje skôr za staršieho brata Sophie, však zastiera znepokojivý závoj melanchólie. (Filmtopia)
(viac)Recenzie (232)
Sílu snímku hledejte v nevyřknutém. Na půli cesty, mezi řádky nebo v odraze televize. Jen těžko se rozdýchávají hudbou svázané poslední momenty. (75%) ()
Kam až sahá trpělivost festivalového diváka. Říkám rovnou, že mě došla po 35minutách. Znepokojivý závoj melancholie a intenzivní životní prožitky jsem v té beztvaré videobřečce o děcku s tátou u moře naprosto ignoroval. Bláhově jsem se chtěl něčeho chytit, něco cokoliv, co by vytrhlo oba z té vysr** zasněné iluze prázdnin. Asi vytáhnu můj opus na VHS z Korfu a projedu si video šmírování jedné krásné účastnice zájezdu, rozhodně zajímavější. 25% ()
All inclusive je typ filmu, u kterého jsem ani v nejmenším nečekala, že mi vyrazí dech – stalo se. Snímek má úchvatnou atmosféru a působí velmi autenticky ať už díky dokonale sehrané dvojce otec a dcera, zakomponování domácích videí do filmu nebo zkrátka jenom proto, že jsme v dětsví prožili dovolenou s rodiči v nějakém podobném hotelovém komplexu u moře. A pokud jste tam byli právě v devadesátkách, kdy MTV ovládala skladba Losing My Religion od R.E.M. nebo některé hity od Queen (jako právě Under Pressure), zamáčknete slzu už jen kvůli tomu. *** Obě postavy si získaly moje sympatie a obtočily si mě kolem prstu během pár minut. Do dovolenkové lehkosti, hravosti a smíchu začíná ale postupně pronikat napětí, tušení něčeho znepokojujícího, avšak nepojmenovaného. Efekt je dokonalý – přenáší na diváka tíseň z tajemství, které nějak zvláštně obklopuje postavu otce. Podivné napětí však vyvolávají i scény, ve kterých začíná Sophie pozvolna nahlížet do světa dospělých a pomalu si ho osahávat. *** Sophie vystupuje ve filmu ve dvou životních etapách – jako jedenáctiletá dívka a pak jako čerstvá matka, která podniká jakousi retrospektivní pouť do svých vzpomínek možná právě proto, aby si odpověděla na otázku, zda obstojí ve své rodičovské roli lépe, než její otec, po kterém jí zbyl koberec v ložnici a pohlednice „na rozloučenou“. (Do 20.7. 2022 ke zhlédnutí na kviff.tv). ()
Jako hodně slowmo, hodně real, hodně prázné chvílem, festivalový film, ale ono to vlastně na konci a pocitově po filmu skvěle funguje, jak píší další recenzenti. Jen je třeba být dobře připraven. Kdo se přizpůsobí, bude odměněn. Je to kouzelně namíchaný lektvar, kterému musíte dát volno k procítění. Ale super zábava to určitě není :) ()
This is our last dance. Pro mě, jakožto otce dvou dcer, trefa do černého. Chtěl bych o Aftersun strašně moc napsat, ale je lepší o něm nic moc nevědět, aby si člověk užil jeho atmosféru. Miluju ten film, miluju ústřední dvojici a jejich protagonisty, kteří jsou přesní, Under Pressure už pro mě nikdy nebude jako dřív a plakal jsem. To asi stačí... Pět all inclusive pásků. PS: a je to debut...wow. ()
Film, ktorý po skončení začne klíčiť. ()
Nebezpečný film ()
Ufff... Vůbec nevím co to mělo znamenat. Teda proč to na mě působilo....jako...jakoby mě během celého filmu někdo rozebíral na kousky. Na malé kousky v plíživě se blížící temnotě... Jen aby mě se závěrečnými titulky nechal dlouhé minuty sedět s pocitem strachu a deprese ... Uffff. ()
Typická A24 produkce, pomalé tempo, soustředěná kamera uplívající na detailech, zdánlivě obyčejný příběh, který naplno zasáhne až v posledních pár minutách pomocí triků alá "Under Pressure" s drone ambientem Oliver Coatese ("this is our last dance"). Nečekal jsem, že zrovna tohle skončí slzama na krajíčku. Síla toho filmu je v tom, co je tam jen naznačené, nevyřčené nebo zobrazené ve stroboskopických snových sekvencích. První polibek na poslední dovolené s tátou, postupně vystupující smutné tóny, nevyřčené pocity, promlčené události a vyznání, potlačené přízraky vzpomínek, skrývaná křehkost. Tím feelingem to může trochu připomenout "C´mon C´mon". ()
Vzal jsem si z toho tohle: na poezii se nedokážu napojit v jakékoliv formě (plusový postřeh, že u filmové poezie cítím stejně nulové emoce jako u herní poezie, kde často viním nedostatečnou interaktivnost jdoucí proti videohernímu principu), nemusím letní estetiku ani VHS estetiku a jediné chvilky, kdy mě dokázal film vtáhnout, byly vodní scény a taneční scény. Objektivně výborný a všechny mé výtky jsou dobře zvolenými stylistickými volbami, subjektivně jedna velká frustrace, bohužel ale absolutně nespojená s autorskými záměry, scénu s Under Pressure jsem pochopil až z YTB rozborů. ()
Artovka, ktorá sa vedome snaží nerozprávať za 90 minút príbeh. Výkon Sophie na 1tku, ale celý čas som mal z toho filmu silný pocit, že režisérka/scenáristka sa snažila každou scénou ukázať, ako artove a nedivácke dielo spravila. A aj keď film dosiahol cieľ - ako divák som bol čoraz viac investovaný do vzťahu ústrednej dvojice, koniec ma nedokázal takmer vôbec emočne dostať tak, ako mnoho recenzii aj zo zahraničia sľubovalo. Aj keď človeku nakoniec "dopne" koniec, tá frustrácia zo štýlu rozprávania u mňa zostáva. Sorry... niekde medzi 2* a 3*. ()
Velmi nenápadný a přesto zásah hluboko do srdce. Další skvělý pohled dětských očí a duší na obsahy světa dospělých a skrze optiku kamery obrázky, co dojmou a léčí. ()
Zfilmovaná dovolená mladého otce a jeho dcery u moře, zpočátku působící naprosto uvolněně a bez starostí, avšak postupně se začíná dostavovat pocit, že vše nebude úplně v pořádku. Ničím neurážející průměr, který skončí dříve, než čekáte a na spoustu věcí odpovědi nedostanete. Což je i důkaz toho, že to někdy není na škodu. A také důkaz toho, že dobře zvolený song dokáže sakra hodně – zde v podání závěrečné scény za dunění Under Pressure, která je totálně pod tlakem a za jasný plný počet. ()
Intimní, subtilní, malencholické a tríznivé. Láska nestačí. Sebeláska taky potřeba. Lásku je třeba umět i přijímat. Rozpadají se i dobré vztahy. ()
Natočeno s invencí a uměleckým vkusem, nápadité obrazové kompozice, cit pro čistou filmovou práci, leč navzdory artové cizelovanosti ve výsledku uspávající nuda. Niterný příběh bez průniku narativním gestem. V mém případě bylo mámení klinbu o hodný sáh silnější nežli s přibývající stopáží stále úpornější snaha o udržení pozornosti. Divergence. Možná jsem si měl onu nazdobenou štolu rozkrájet na stravitelnější kousky. Přesto nelze upřít debutující autorce výjimečný talent. Jednu hvězdu přidávám za závěrečnou scénu. ()
Vztah otce s dcerou, posazený do par dní na typické levné dovolené u moře. Příběh drží pohromadě jakýmsi nevyřčeným tajemstvím, stále diváka udržuje v napětí a v očekávání dramatu. Přispívá k tomu i hudba a přirozené ,,neherectví” v hlavních rolích. S tím, jak si k tomu charismatickému páru vytváří divák vztah, postupně se o ty dva čím dál víc bojí. Věřím, že s otevřeným závěrem se hodně diváků nevyrovná, mně však to baví přesně takto. Zkrátka tajemství a jemné podráždění ve mně zůstalo…. ()
Použitie videokamery dodáva filmu odvar dokumentárneho filmu, hranie sa s odrazmi a uhlami veľmi odvážne a svieže. Film nebeží, no záverečné scény pohnú divákom viac, ako ho na to film dovtedy pripravoval. Paul Mescal práve tu začal svoju cestu na vrchol. Remember that. [AFF 2023] ()
Znáte takové ty filmy, u kterých musíte dlouho čekat než se začne něco dít? Tak tohle není ten typ filmu, protože u tohohle se vůbec nedočkáte. Plné náznaků - diváku domysli si a děj na úrovni nudného vyprávění o dovolené v rezortu od úplně neznámého člověka a o které se nikdo neprosil. ()
Film o otci a dceři, který se na povrchu tváří, že je vlastně o ničem a ono to tak i bylo. Ovšem pod tím vším už v začátcích cítíte, že tam není něco v pořádku. A že stejně tak, jak se pokouší maskovat film, tak se maskuje také otec. Je zde krásně vyobrazená dětská naivita a schopnost odpouštět, kdy si dítě samozřejmě neumí dát dvě a dvě dohromady a kouká přes chyby svých rodičů, které je později doprovází v dospělosti, kdy teprve pochopí. Původně jsem chtěla dát 4 hvězdy, ovšem ta závěrečná taneční scéna mě naprosto dostala, slza ukápla a nádherný soundtrack u závěrečných titulků mě už úplně dorazil. Po celou dobu to ve mě yyvolávalo hrozně moc emocí, nostalgie a smutek určitě převažovali a na to, že to je první film řežisérky Wells, tak smekám klobouček a budu se těšit na další projekty. ()
Súvisiace novinky
Co dalšího chystá Nolan a jaké filmy si loni oblíbil?
Když jste jeden z nejúspěšnějších a zároveň nejoceňovanějších filmařů světa, máte tu výsadu, že vaše vyjádření ohledně kinematografie sleduje a dá na ně dost široká obec. V nedávné době tak tvůrce… (viac)
Třicátý ročník Dnů evropského filmu již brzy!
Jubilejní třicátý ročník festivalu Dny evropského filmu (DEF) letos proběhne od 20. do 25. dubna v Praze, Brně a Ostravě a od 26. do 30. dubna v dalších městech celé České republiky. Žánrově pestrá… (viac)
Ceny BAFTA ovládla válečná vřava
V neděli 19. února se v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre uskutečnil 76. ročník slavnostního předávání prestižních cen Britské akademie filmového a televizního umění (BAFTA), na němž… (viac)
Gladiátor 2 má datum premiéry
Historické drama Gladiátor dodnes patří mezi kriticky i divácky nejúspěšnější filmy Ridleyho Scotta, a zvlášť v dnešní „zlaté éře franšíz“ je těžko se divit, že na něj chce navázat. Jedinou otázkou… (viac)
| BBC Films | Prvé zhliadnutie tohto malého snímku s názvom Aftersun som si v rámci možností užil. Je to pekne natočené, v pohode zahrané a celkovo cítim, že je to film urobený zo srdca - no skoro nič som po dopozeraní necítil. Zvláštne. Cítim toho veľa, ale zároveň vlastne nič. To sa mi nestáva často. No po prezretí pár YT videí a eseí ohľadom tohto filmu som si zopár vecí uvedomil. Uvedomil som si, že som úplne minul pointu filmu. Ale že úplne. Hneď mi na myseľ naskočil výkričník, ktorý značil, že ten film si musím pozrieť znova, pretože môj statement na tento film je kompletne irelevantný. No rewatche bežne nerobievam, chcem toho predsa napozerať čo najviac, tak prečo by som mal kukať na filmy ktoré som už videl? No tu mi to prišlo iné. Tu som cítil, že to jednoducho musím vidieť znova, pretože ľudia sa idú zblázniť na internete z toho, aký je tento film jedinečný. A dámy a páni, tento film sa stal oficiálne prvý film, ktorý ma kedy naozaj úprimne a kompletne rozplakal - a nechal ma rozmýšľať nad vecami, nad ktorými som mal už dávno rozmýšľať. Charlotte Wells do toho dala všetko. Pravdepodobne prežila niečo podobné aj vo svojom živote, pretože takto, ako tento film prenáša emócie a zachytáva detskú nevinnú psychiku, ktorá netuší, čo sa naozaj deje s jej vlastným otcom - to som nikdy v živote v žiadnom inom filme nevidel. A pritom je to tak jednoduchý film. Otec s dcérou sú na dovolenke v Turecku. That's it. Režisérka nič viac nepotrebuje, aby nám ukázala, že aj s málom sa dá natočiť niečo neuveriteľné. Minimalizmus tu hrá svoju rolu, pretože ten film nemá dej, nemá antagonistu, nemá zvraty a ani poriadne dramatické scény - a predsa to so mnou zarezonovalo tak, ako možno žiadny iný film v mojom živote. A som si istý, že bez Paula Mescala by to nefungovalo. Tento človek totiž hral v tomto filme na úrovni takej autenticity, že som fakt nevedel, či má reálne nejaký problém, alebo iba hrá. Geniálny herecký výkon a právoplatne nominovaný na Oscara (vďaka Bohu, že má tento film aspoň jedinú nom.). Frankie Corio je správne "goofy" a jej postava dáva jasne najavo, že netuší, čo sa naozaj s jej otcom deje. Vstupuje do puberty, zažíva prvé lásky a užíva si dovolenku. A je jej dobre. Zatiaľčo Calum, jej otec, toho prežíva strašne veľa. Prezerá si videá po večeroch z kamery, číta knihy o meditácii, divne tancuje a vstupuje do čierneho mora. Nevednúc kam. Pre neho je voda nekonečná temnota, pre Sophie je to radosť a zábava. Takto vám to film celé prezentuje, nezávisle sleduje obe postavy a ich konverzácie a na konci... vás gut-punchne pesničkou "Under Pressure" a záverečnou sekvenciou scén, ktoré vás odrovnajú. Absolútne odrovnajú. A nechávajú vás v slzách spamätať sa z udalostí, ktorých ste boli svedkom. Technickosti netreba ani spomínať, je to natočené a napísané presne tak akurát, aby sa to vygradovalo do záverečného last dance. Opäť som sa presvedčil, že filmy sú proste niečo viac. A že vážme si blízkych, nech je to akékoľvek veľké klišé. Pretože nemusíme tušiť, čo sa s nimi deje. Pretože sme príliš slepý na to, aby sme si to uvedomili. Viac TU. | Hodnotenie: 10/10 | () (menej) (viac)