Súmrak

The Twilight Samurai nebo Tasogare Seibei (たそがれ 清兵衛, literally "Twilight Seibei") Vypráví obyčejný příběh ovdovělého samuraje z nižší vrstvy, jemuž v práci dali přízvisko "Soumračný Samuraj" (Samuraj Soumraku). Jeho život je těžký, ale poklidný. Stará se o své dvě dcery a senilní matku, dokud nepřijde příkaz z klanu pro který pracuje a musí ho splnit. Příběh Alegorie srdce, povinnosti a cti z období konce éry EDO s překrásnou hudbou od pana Isao Tomita. 90 % (08.02.2011)

Mam rad Yamadove civilne filmy o samurajoch, ktore nie su postavene na akcii (su tu len 2 niekolkosekundove suboje), ale venuju sa zivotu ludi z nizsej vrstvy a ich beznym problemom. Na rozdiel od americkych produkcii tu nikto kazdu chvilu nechce spachat harakiri alebo vyvzrazdit celu dedinu kvôli česti ako to bolo napriklad v miniserii Shohun. Film pôsobi ako taka sonda do zivota jedneho samuraja a zaroven je tu velmi pekne vykreslena doba v ktorej sa film odohrava. Ziadna depka sa nekona aj ked hlavny hrdina ma tazky zivot. Tentokrat sledujeme pribeh nizkopostaveneho bezvyznamneho samuraja, ktory by sa najradsej stal obycajnym rolnikom. Dej plynie pomaly a az postupne sa rozbiehaju nejake zapletky. Najkrajsia je ta romanticka v ktorej hlavne postavy k sebe prejavuju city ostychavo iba v naznakoch. Herecke vykony obidvoch su perfektne. Skvele je, ze tu absentuje nejaky zaporak a len sem tam sa objavi blbec, ktory dostane priucku. Az ku koncu s bliziacim sa subojom atmosfera poriadne zhustne. Ale napinavejsi ako samotny suboj je skvely rozhovor medzi supermi. Pôvodne som dal plny pocet hviezdiciek, ale po druhom pozreti mi uz trochu vadil hlavny hrdina tym jak neambiciozne pôsobi. Pokial by zil sam, tak by to bolo v poriadku, ale kvôli rodine by sa mal snazit, co po nom chcela aj jeho predosla zena. Takze v jednu chvilu odmietne dalsiu zenu, pretoze je zo zamoznejsej rodiny napriek tomu, ze ju miluje a mysli si, ze by jej vadilo, ze si pohorsi. Pritom ho nenapadne snazit sa viac, aby si ju zasluzil. On tvrdohlavo vyzaduje, aby sa zena prispôsobila jemu, pretoze on predsa kona spravne, ked sa citi stastny aj ako chudobny rolnik. Ale asi je originalne, ked hlavny hrdina nie je neomylny a ani uplneho happyendu sa nedockame. 9/10. (15.10.2016)

Pod křídly skromnosti vám štěstí vždycky leží na dosah a slovo ambice pak vlastně dostává zcela jiný význam.. Stejně ladně jako květy azalky plují po řece, vypráví Yamada o nezvratném soumraku samurajů, úsvitu lidských hodnot a životní filosofii, s kterou se beze zbytku ztotožňuji. Hiroyuki Sanada s definitivní platností vystřelen mezi mé nejoblíbenější herce (18.11.2009)

K Súmraku som pristupoval s miernou skepsou, bál som sa totiž, že sa nebudem vyznať v historických reáliách a postupne sa budem strácať v postavách a historických súvislostiach, určených iba japoncom. Súmrak je ale prístupný úplne každému (aj Ekvádorcom), pretože je príjemne doslovný, všetky informácie a politické súvislosti sú nám podávané postupne, aby sme sa v nich vyznali a nakoniec máme super pocit, že sme sa dozvedeli toho o živote a politike v Japonsku druhej polovice 19teho storočia rovnako, ako z nejakého dokumentu. Navyše dramatický príbeh samuraja a jeho dilemy sú ako stvorené pre filmové plátno a pre filmové ocenenia, takže tieto dve zložky sa skvelo doplňujú v harmonický celok, ktorý narúša iba voiceover Seibeiovej dcéry, ktorá celý príbeh rozpráva, aby ho nakoniec musela dorozprávať úplne celý v zmysle o tri roky neskôr. Asi tým chcel režisér zostať verný knižnej predlohe, lenže tam sa mal práve od nej odkloniť a byť viac filmový. Film mohol byť vzhľadom na svoju komornosť aj o nejakých 15 minút kratší, nuda sa ale nikdy v žiadnom prípade nedostavila. Prekvapuje ma, že sa nedostal vzhľadom na oscarovú nomináciu do našich klubových kín. Podľa akého kľúča sa potom klubové snímky k nám dostávajú? Vyťahovaním lístkov z klobúka? (10.03.2013)

,,Mohu být bezvýznamný, ale pořád jsem samuraj“.... Samurajská romantika, ale i westernová poetika provází příběh o rozcuchaném a ušmudlaném samuraji. SOUMRAK je terčem posměchu, je chudý, má dvě dcery a senilní matku. O ženský přemýšlí ,,jako o snu, který nikdy nevybledl“. Jeho problém (a problém celýho filmu) je, že než se vymáčkne, přijde málem nejen o lásku, ale i o život. Film si dává záležet, aby ukázal onu japonskou podřízenost, smysl pro dodržování hierarchie ve společenském postavení a předvedl, jak se žilo pár let před občanskou válkou, v době hladomoru na hradě v klanu. Necítím z toho poetiku samurajských filmů. Spíš Ameriku. A čekám ¾ filmu, až se půjde bít na život a (překvapivě....) na smrt. Konečně bude bitka!.... ,,RÁD BYCH SI S TEBOU POPOVÍDAL. POSAĎ SE. VENKU JE HEZKÝ DEN.“... Ach jo.... Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zjistím, že na slepici v Japonsku můžu volat stejně jako doma. (Ne, jméno manželky to opravdu není..) 2.) Chystám se založit samurajskou osadu. 3.) Jsem dobrej s mečem, ale je těžké se mnou vyjít. (A taky trochu chlastám.) (ten meč je důležitější...) 4.) Nechápu, proč si má samuraj, kterej dělal všechno dobře rozříznout břicho. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.03.2011)