Satan

Něco divného je ve sklepě! Jediná věc, která mi po zhlédnutí tohoto filmu, jehož hloupé anglické názvy ("Hellborn" - tedy "Zrozen v pekle" - aka "Asylum of the Damned" - tedy "Ústav prokletých /zatracených/") přebili čeští videodistributoři názvem ještě hloupějším ("Satan"), hlodala hlavou, bylo, za jakým účelem byl tento film natočen, a jaké ambice měli jeho scenáristé. Jedná se film, jehož hlavním účelem bylo splnění jakési produkční kvóty? Jedná se o zábavičku kamarádů - filmařů? Nebo snad někdo tenhle výtvor myslel vážně? Dlouhý výčet jmen v titulcích vede k úvaze, že Satan je film namířen ne zcela marginální - a tudíž relativně početné - cílové skupině. V souvislosti s tím mě zajímá, kolik je průměrné IQ diváka, který tohle dílko někomu spolkne. "Brilantní" dialogy ("Dějou se tady divný věci." - "Ale já chci znát pravdu!" anebo "Proč se ptáte?" - "Protože jsem doktor.") doprovází "honosná" výprava, jejíž "vrchol" přichází se zjevením samotného pekelníka, jehož vizáž zřejmě vychází z obrazu "Bafomet" švýcarského výtvarníka HR Gigera. Proč má ovšem posel z pekel brnění a látková křídla už film nezodpoví. A proč si při obětních rituálech berou vyznávači pekel (?) bílé kápě a masku, která připomíná mimozemšťana i sovu, by mě taky zajímalo. Je tohle vtip nebo skutečná absence JAKÉKOLIV invence? Z každého filmu, i s minimálním rozpočtem, se dá vytěžit něco zajímavého, nového, něco, nad čím povzdechnete "tohle je ale chytrý". No, a u Satana se vám tohle rozhodně nestane. Když postavy vycházejí do přesvětlených chodeb, je jasné, že tvůrci neusilovali o "duchovní přesah" a metaforické ztvárnění "rozmělňování figur a duší", ale prostě nějak potřebovali vyřešit problém končících kulis. Neustále stažené žaluzie v ústavu nejsou obhajitelné ani tak jako jedna z praktik šíleného šéflékaře, jako se na ně hodí vysvětlení, že bez žaluzií by nám bylo odhaleno produkční zázemí s pobíhajícími techniky. A, abych se vrátil ke scénáři, nesmíme opomenout též děj samotný. Příběh podivného ústavu, do nějž se nikdo neodváží, ale přesto je na praxi v něm doporučen perspektivní student medicíny (James Bishop - tedy "Biskup" - že by dokonce ambice zapojit alegorie?), vymyslel někdo večer u piva a u dalších pěti piv jej sepsal do podoby scénáře. Když si dával navrch ještě vodku, připsal melodramatickou postavu snoubenky mladého lékaře a motiv lékařovy naivity ("Chci pomáhat lidem."), která má dojít razantnímu vystřízlivění. Nezaujme ani výchozí nápad - lokalita ústavu pro násilnické psychopaty coby potenciální klienty pekel, ústav coby "továrna na duše". A nad tím, že tvůrcům možná šlo i o zobrazení bezvýchodnosti lékařova zajetí, jsem musel přemýšlet - navzdory tomu, že by to měl být jeden z hlavních zdrojů divákova strachu. Vyvolat strach se však ani jednou nepodaří - aby taky ano, když jsou k tomuto účelu zvoleny cesty jako tlukot srdce ve zvukové stopě. S tvůrci Satana, pokud tohle dílko mysleli jen trochu vážně, by měli udělat to, co jeden z chovanců ústavu udělal se svou obětí: popadnout a hodit do kombajnu. Zlatý doktor Sova. Poznámka: Ničím neoslňující metalové písničky dodala arizonská skupina Ph8. vp 21.6.2005 (21.06.2005) (menej) (viac)