Foylova válka

Hodně dobrá detektivka a člověk se tam dozví i něco o tom, jak to fungovalo za války. Je zajímavý, jak se Angláni poslední dobou specializují na dobrý detektivní seriály. Propracované příběhy a prostředí i charaktery postav s přesvědčivými herci a dobrou režií bez nějakýho zbytečnýho superextrarychlýho střihu, to muselo dát výborný seriál. A taky že ano. Jemně mi to připomíná Vraždy v Midsommeru postavou holmesovského vyšetřovatele, který z drobností skládá celý obrázek. Akorát tu nemá Watsona, ale spíš nezkušenější a mladší Holmesy. Atmosféra války, původně nedůvěra, že by vůbec mohla být, že by mohli vyhrát Němci, že by Anglie mohla být vážně ohrožena a později nedostatky potravin a jiných základních věcí, uskrovňování se kvůli potřebám armády, nadšení a pak rozčarování mladých vojáků, špionství a důvody k vlastizradě, to tu je zachyceno moc hezky. A líbí se mi přístup hlavního titulního hrdiny (v skvělým podání Michaela Kitchena), kterej ty případy řeší, i kdyby měl další den jít za to sedět, protože by přijeli Němci. (04.12.2005)

Skvělý detektivní seriál, který bohužel ČT nasadila až v pozdních nočních hodinách. Příběhy se odehrávají v atraktivním prostředí jižní anglie (stejně jako detektivky od Agaty Christie) v období druhé světové války. V hlavní roli s výborným Michaelem Kitchenem (pročpak na něj csfd zapoměla) a roztomilou Honeysuckle Weeks (už to jméno je sladké.. a taky na ní csfd zapoměla). (21.08.2007)

Nádherný detektivní seriál ze „staré dobré Anglie” za druhé světové války. Skutečnost, že v Evropě zuří válka a lidé v ní umírají po tisících ještě neznamená, že by si hajzlíci v Hastingsu a okolí mohli svévolně páchat své vraždy, sabotáže, špionáže, šmelinu a jiné delikty. Brání jim v tom (a dosti úspěšně) superintendant Foyle a jeho podřízení. Tento superintendant (který se čas od času snaží o přeložení, aby byl užitečnější vlasti) má správný suchý humor a občas bývá i cynický, většinou v případě, když se mu do cesty připletou mocní tohoto světa se svými „vyššími cíli”. Působí relativně nespolečensky a jeho věty jsou často jednoslabičné – „Ano.” „Ne.” „Sam.” Pod touto slupkou se ale skrývá velmi lidská a citlivá osobnost. Nezajímá ho hysterie oné doby např. nesdílí přehnanou obavu z komunismu a odborů, jak mu vše předkládá jeho šéf, který si navíc sleduje své osobní zájmy. Scénář věnuje dost práce vykreslení jednotlivých postav. Slovensky hovořící kolega říká, že „postavy a postavičky sú vykreslené niekedy až s hrabalovskou precíznosťou.” Pro Foyla je důležité, aby byl vrah nějak potrestán a spravedlnost zvítězila. Občas na hranici zákona nebo i proti němu. Asi je třeba označit to jako spoiler!Přesto ale musí přihlížet odchodu usvědčeného vraha, kvůli nutnosti účasti Američanů ve válce. Jiného zase nechá odejít, aby našel smrt ve střetu s nepřítelem nad kanálem La Manche. A nehne ani brvou když se otec zastřelí ani ne tak nad špatně vychovaným synem vrahem ale nad ztrátou podniku. Konec spoileru! Angličané a Američané nejsou vždy ti dobří a Němci nejsou zase vždy ti špatní ( i když i ti tam jsou a před nepřítelem je třeba mít se na pozoru vždy, jak vyplývá z Foylovy historky o střetnutí s německým fotbalovým mužstvem v roce 1936). Dočkáme se kladně vykresleného německého špiona, který pomůže s případem nebo se sestřelenými, zajatými letci v zajateckém táboře. Ač je vidět podobnost s ostatními britskými detektivními cykly (zejména s Vraždami v Midsomeru) přesto je ale tento seriál tím, že na jeho pozadí odehrává II. světová válka, jiný a tím výjimečný. (08.02.2012)

Mám rád detektivky - knihy i filmy. Seriály mi nevadí, obzvlášť, jsou-li britské. Foylova válka není oproti ostatním jako jsou Taggart nebo Případy inspektora Linleyho nijak zvlášť výjimečná, pominu-li prostředí a "atraktivní" čas, ve kterém se děj odehrává. A ovšem Foylova řidička je v něčem rozkošná. (09.11.2008)

Ani ve své další řadě neztrácí tento invenční seriál nic ze své kvality. Svým způsobem je nadčasový, protože ukázka toho, jak může fungovat "civilní" demokracie, reprezentovaná "mírovou" kriminální policií, v prostředí stále hrozící invaze (minimálně do konce roku 1942) a obohaceném o početné evropské demokratické i autoritativní exily (sídla Churchillovo i ostatních exilových vlád nebyla mimo Londýn náhodou, mj. to byla ochrana před bombardováním, které bylo minimálně pro Londýn pustošivé ještě v druhé polovině roku 1944) a statisícové vnitrobritské demografické přesuny (ukázkou je Foylova řidička nebo i jeho syn z nejužšího Foylova okolí) i početné armádní legislativní i prostorové externality (tisíce až desetitisíce mužů jen ve Foylově působišti), je sama o sobě demonstrací její síly. Ze zcela jiného hlediska tu spatřujeme např. obhájce lidských práv-pacifisty - jako excentriky objektivně působící dojmem Hitlerovy neblaze proslulé pověstné páté kolony. Britská korektní suchost se za těchto okolností jeví jako průrazná prevence rozvratu a důrazná ofenzívní obhajoba slušnosti a kulturnosti. Všední válečný den válkou ohroženého největšího evropského ostrova je pozoruhodným vhledem do světa, o němž bychom jinak mnoho nevěděli. Vhledem po všech stránkách tvůrci seriálů zvládnutým, a proto přesvědčivým. (27.10.2008)