Pacifiction

Už dlho som sa pri nejakom filme takto ukrutne nenudil. Prostredie Tichomoria bolo síce lákavé a tie scenérie boli fakt pekné. Ale čo sa týka príbehu, dejovej línie, postáv, dialógov, a všetkého ďalšieho,... to bolo fakt nehorázne mdlé a nudné. Trochu mi to pripomínalo filmy Paola Sorrentina - tie mi tiež nikdy nesadli a akosi som ich pretrpel. Nerobím to často, ale okrem toho pekného vizuálu tu nevidím nič, čo by ma tešilo. Ergo, odpad! (24.02.2024)

Alternativní, zajímavě atmosférické “tiché drama” v atraktivním tropickém prostředí upršených tahitských ostrovů. S neotřelým příběhem i postavami. Jen potřeba politických statementů autora může působit otravně. A pomalé plynutí takřka tříhodinového děje s někdy mdlými dialogy usínavě. Ležérnost ovšem odpovídá životnímu stylu postav a dotváří unikátní ostrovní charakter filmu. Fajn osvěžením jsou překvapivé, parádně ozvučené scény u surfařských mega-vln. (06.09.2023)

Lost Highway/Only God Forgives/Inherent Vice/I Come With the Rain/La Gomera mashup a to s vědomím, že tři pětiny ze zmíněných filmů mě celkem sraly a dva příkladně miluji. Jinak prvotřídní trololo na diváka očekávající cokoli, co mu nabídne libovolné shrnutí děje (například zde uvedený distribuční text od Film Europe jenom dokazuje, že na jimi distribuované filmy se nedívají ani oni sami). Pacification je pro mě obecně připomínka toho, proč jsem měl v raném věku své elitářské artové období. Protože jsem arogantně zbožňoval pomalé, nesrozumitelné filmy, které svojí nadutostí neustále budí dojem, že v nich jde o něco více než ve skutečnosti jde, ale mám snad do prdele čekat od evropských auteurů nějakou skromnost? Jo a jedním z parametrů takových filmů je to, že často jen tak jako mimochodem obsahují vizuálně nejopulentnější scénu roku napříč žánry i rozpočty, což je tady splněno (když lodě vplouvají do vlny). Pět hvězd nedávám jen proto, že by to někdo mohl brát jako, že jsem třeba pochopil co se tam většinu času děje, což bych nerad. (07.06.2023)

"Pacifiction používá vyprávěcí prvky jako záminku k prozkoumání textury nejistoty, podezření a neakce"(Carson Lund, Slant Magazine), "Bizarní epika Serry je obrazem francouzského imperiálního smutku, politické paranoie a apokalyptického zoufalství. Je to noční můra pohybující se pomalu a důvěrně jako náměsíčník a její rychlost, délka a nádherné širokoúhlé rámování, v němž je konvenční drama téměř pokryto kamufláží nebo ztraceno. Mohu pouze říci, že jsem byl uchvácen filmem a jeho evokací čistého zla"(Peter Bradshaw, The Guardian)."Je to film o mnoha způsobech plynutí, skrze život, vodu a moc, přitom zve diváka líně plout spolu s ním"(Guy Lodge, Variety). (20.02.2023)

Od Serru som čakal len to, že to zase poserie a nemýlil som sa, ľudia sa nemenia. Zatiaľ som mal tú "česť" vidieť len jeho artové chcípanie kráľa Ľudovíta XIV., pri ktorom reálne hrozelo, že divák od nudy skape skôr než kráľ. Serra v Pacifikácii však vytiahol ešte tvrdší tromf, skoro tri hodiny ničoty a to sa ešte chváli, že to vlastne skrátil, lebo pôvodne natočil cez 8 hodín materiálu, frajer jeden! Kamera tu je úmyselne spomalená tak, že máte reálne obavy, či kameraman nedostal porážku. V nulovej dejovej línii tak môžete obdivovať len Tahiťanky ako kedysi Gaugain, ale upozorňujem, že ide o kaliber pre výrazných zúfalcov, keďže aj na Tahiti dospeli k takému progresu, že sa tam objavujú ženy s penisom. (01.01.2024)