Pacifiction

Nejpřístupnější Serrův film je zároveň jeho nejparanoidnějším a nechává spoustu prostoru pro duševní piškvorky. Viděno dvakrát v kině během jednoho týdne, což nedělám skoro nikdy. #ReleaseThe500HoursCut (02.11.2022)

"Pacifiction používá vyprávěcí prvky jako záminku k prozkoumání textury nejistoty, podezření a neakce"(Carson Lund, Slant Magazine), "Bizarní epika Serry je obrazem francouzského imperiálního smutku, politické paranoie a apokalyptického zoufalství. Je to noční můra pohybující se pomalu a důvěrně jako náměsíčník a její rychlost, délka a nádherné širokoúhlé rámování, v němž je konvenční drama téměř pokryto kamufláží nebo ztraceno. Mohu pouze říci, že jsem byl uchvácen filmem a jeho evokací čistého zla"(Peter Bradshaw, The Guardian)."Je to film o mnoha způsobech plynutí, skrze život, vodu a moc, přitom zve diváka líně plout spolu s ním"(Guy Lodge, Variety). (20.02.2023)

Už dlho som sa pri nejakom filme takto ukrutne nenudil. Prostredie Tichomoria bolo síce lákavé a tie scenérie boli fakt pekné. Ale čo sa týka príbehu, dejovej línie, postáv, dialógov, a všetkého ďalšieho,... to bolo fakt nehorázne mdlé a nudné. Trochu mi to pripomínalo filmy Paola Sorrentina - tie mi tiež nikdy nesadli a akosi som ich pretrpel. Nerobím to často, ale okrem toho pekného vizuálu tu nevidím nič, čo by ma tešilo. Ergo, odpad! (24.02.2024)

Pacifikce - mír jako fikce (jako zdání); i když je mír, neznamená to, že není válka. Po převratném filmu "Čest rytířstva" přistupuji k Albertu Serrovi velice opatrně a obezřetně; v podstatěho ho ale považuji za největšího filmového avantgardistu, který si zcela vystačí bez surrealistických fines a brechtovských Verfremdungsefektů. Jeho fimy nejsou bizarní ani nadčasové (vnímám je podobně jako zencitizen ve své recenzi). Hrdina filmu, bohatý a pravomocemi obdařený Francouz De Roller zde s velkou pravděpodobnosti pátrá v tichomořském ráji po conradovském srdci temnoty, a odhaluje jen svoji paranoiu. Nebo pátral jen špatným směrem? Nebyla to třeba Šanna, vždyť ji téměř odhalil. Příběh se "valí" v obvyklé serrovské časové dimenzi, dialogů je mnoho a nejsou vždy hospodsky prázdné. A je také plný napnutí (Hitchcockovo "suspension") a bez akčního napětí. (28.02.2024)

Lost Highway/Only God Forgives/Inherent Vice/I Come With the Rain/La Gomera mashup a to s vědomím, že tři pětiny ze zmíněných filmů mě celkem sraly a dva příkladně miluji. Jinak prvotřídní trololo na diváka očekávající cokoli, co mu nabídne libovolné shrnutí děje (například zde uvedený distribuční text od Film Europe jenom dokazuje, že na jimi distribuované filmy se nedívají ani oni sami). Pacification je pro mě obecně připomínka toho, proč jsem měl v raném věku své elitářské artové období. Protože jsem arogantně zbožňoval pomalé, nesrozumitelné filmy, které svojí nadutostí neustále budí dojem, že v nich jde o něco více než ve skutečnosti jde, ale mám snad do prdele čekat od evropských auteurů nějakou skromnost? Jo a jedním z parametrů takových filmů je to, že často jen tak jako mimochodem obsahují vizuálně nejopulentnější scénu roku napříč žánry i rozpočty, což je tady splněno (když lodě vplouvají do vlny). Pět hvězd nedávám jen proto, že by to někdo mohl brát jako, že jsem třeba pochopil co se tam většinu času děje, což bych nerad. (07.06.2023)