Maigret

Další (žádnej) Mr Bean. Literárně vytříbeným maigretovkám nový kabát sluší. Surreálné pozadí jako Neila Gaimana lehce znervózňuje tím, že suverénně, jako by se nechumelilo, rámuje případ světem jakoby anglosaské Francie. Verzi lze kromě nepatřičnosti, jíž nutno přijmout nebo se do toho vůbec nepouštět, vytknout jediné: že zahanbuje současnou žánrovou produkci co do hloubky a ryzosti příběhu. (08.04.2017)

Maigret se naučil plynule anglicky a loví Čechy (a Slovenku) po Paříži, která nápadně připomíná Žižkov. Reálie a britský přízvuk pařížanů jsou to jediné, co lze záměru vytknout. Jakmile se přes to přenesete, svět anglicky hovořícího města nad Seinou dokonale pohltí. Stewart Harcourt znamenitě zpracovává případ intuitivního detektiva jako protiklad sherlockovské chladné logiky: hledám-li vraha, otevřu si bistro oběti a uvidím, co mě napadne. Rowan Atkinson vládne minimalismem tak mistrně, že po čtvrthodině možná i zapomenete, že hrál stejnou roli kdysi nějaký Gabin. Doufám, že se mašinérie nezasekne na dvou filmech. Zaokrouhlí to produkce na deset? (Přinejmenším na čtyři jistě; IMDb informuje v tom smyslu, že se další dva díly nacházejí ve stádiu postprodukce...) (18.03.2017)

Vypadáte jako smutný muž. Povězte, proč jste smutný? Postava tiše brilantního, bezvýrazného Julese Amedée Françoise Maigreta představuje přesně to savo, jímž lze z hereckého životopisu vymýt skvrnu tvaru pitvořícího se idiota. Takovou, jíž se Atkinson prokaňkal do srdcí milovníků silvestrovsky krátkometrážní televizní zábavy. Zvlášť když Simenonova předloha nešetří tentokrát nikoho: V jakém vztahu jsou mrtvý Žid, zjizvený Dán, minimalistický Angličan a celá parta Francouzů (alespoň že Češi tentokrát scházejí)? Křižovatky přinášejí do baterie britských zpracování francouzského detektiva noirový případ, temný a nepřehledný jako Evropa. Kam se hrabe Belgičan. (25.12.2018)