Radúz a Mahulena

"Je láska silnější než nenávist, a milování kletby mocnější. A budou pozdější ještě pokolení si vyprávět o jejich lásce věčné... Radůz a Mahulena." . . . Pateticky poetické, baletně teatrální, verbálně i vizuálně působivě stylizované, inscenačně - přes jistou (dobou podmíněnou) zjevně ne příliš nákladnou produkci i tak prostě nadčasově krásné, zasazeno do nádherných exteriérů... Navíc pak řekl bych v až kongeniálním souladu s romantizující i pompézní hudbou Josefa Suka... Silný mýtický příběh, pohanské drama veliké prokleté Lásky a Nenávisti - jako mysteriozní pohádka pro dospělé, dnes snad i dalo by se říci jakási baladická "fantasy"... Každopádně - i přes jakékoli možné drobné výhrady - vždy znovu a znovu fantastický divácký zážitek! - - - - - (Poprvé viděno s nezapomenutelnou vzpomínkou dávno tomu kdysi hned po natočení, poté s chutí nahlédnuto kdykoli znovu - naposledy pak 13.4.2009 na ČT2, komentář zde jako sedmnáctý - 13.4.2009) (25.02.2006)

...milenci v okovech nejkrásnějšího citu. Kletbu a zlé čáry strhne jen proud lektvaru silného, magická orchestrace, která nese se zpod klenby nebesky blízké, láva lásky, čiré, trpělivé, věčné. Velebím tu smyslnou baladičnost, cudně erotickou obraznost, charismatickou pochmurnost, to pokorné vnuknutí tónů pro jazyk, odevzdání se nadpozemskému přednesu hereckého božstva, tajnosnubné "vílí" poetice vábení bájného čarokraje... (06.11.2016)

Přehnaně divadelní kostýmy (obzvlášť SM vojáci) se možná hodí k divadelním dialogům, ale do skutečného lesa (na hory, louku...) se hodí jako pěst na oko. Mohutná hudba v dramatičtějších pasážích příliš kontrastuje s chudou televizní produkcí (k takové hudbě je potřeba trochu výpravnější obrazová složka). Jinak solidní pohádka, která však není určena dětem. (15.08.2003)

Renesančně stylizovaný plakát dost přesně vystihuje zaměření i směřování pozoruhodného dramatického filmového díla. Snaha být moderní a přitom dodržovat dobové vymezení tématu, jež samo bylo do značné míry rovněž adaptací starší tuším Němcové stejnojmenné pohádky, vytěžené z jejích slovenských sběrů, je příjemným kontrastem oproti uřvaným křečovitým modernizacím např. některých shakespearovských divadelních inscenací, v nichž to hřmí motory a niternou prázdnotou takto ztvárňovaného obsahu kamsi do ztracena diváckého zoufalství, rozhořčení i lítosti. Zeyer je nedoceňovaným mágem více moderní než probuzenecké čeké krásné literatury a tam, kde měl zvlášť šťastnou ruku, je to také znát. Spolu s PRINCEM BAJAJOU vznikl tehdy zajímavý diptych, který netrhal na kusy tehdy jako kýč zatracovanou secesi a přitom zachoval i vlastnosti a poetiku tématického archetypu Němcové. Trojí vrstva trochu romantické, trochu civilní a asi relativně nejvíce secesní příměsi byla podpořena invenčními kreacemi Vášáryové mladší a Třískovou i standardními výkony dalších hvězdných protagonistů naší tehdejší Thálie (Medřická, Menšík, Adamíra, Ráž, Brousek nst.). To, co se dnes jeví jako drhnutí, je jen vynalézavost a přiměřená úcta k až "ctihodným" (úvozovky proto, že dnes to slovo je přinejlepším neobvyklé, pokud se nejeví jako vysloveně "pošahané", češtěji výstřední) předlohám. Soudím, že v obém tvůrci přesáhli svou dobovou limitaci a vstoupili na nadčasový pomyslný český Parnassos. (Asi také proto jim zůstávají zavřena dvířka zvaná DVD.) (24.03.2008)

V době, kdy se pomalu začaly plížit společenské tendence, jako je malost, konformnost, konzumerismus, tendence, které přežívají, akorát v jiné podobě, dodnes, vznikl film, který by dokázal s přehledem ztvárnit shakespearovské drama. Minimalistické scény (podle mě velmi moderní) jen podtrhují ohromnou bohatost textů a silně kontrastují s vypjatým výrazem herců, herecké výkony jsou patetické - v tom nejlepším slova smyslu, jsou divadelní, jsou extrémně těžko pojatelné a jsou extrémně elitářské, jak vzhledem k jejich původcům, tak k jejich recipientům. Zeyer stojí zcela neprávem ve stínu Jiráska... Jiráska zná snad úplně každý, málokdo od něj něco četl, ale téměř nikdo nečetl nic od Zeyera, přitom jeho prózy jsou velmi nevšední a zajímavé. Závěrem chci vzpomenout hudbu, která je úžasná. (13.04.2009)