Manderlay

Voľne citujem: "Keď je človek slobodný, ako sa má rozhodnúť, o koľkej bude večera???" Odporúčam pozrieť si najprv Dogville, potom si dať pár rokov pauzu a až potom pozrieť tento film. Kým Dogville ma zasiahol tak, že som ním mala pár dní zahltenú myseľ, Manderlay bol skvelý, ale neprekvapil. Opäť divadelná 2D scéna, na ktorej nájdete 3D charaktery so všetkými chybami demokracie či nezvládnutej osobnej slobody, opäť rozprávač v pozadí, ktorý dáva správne odpovede a opäť členenie na kapitoly. V hlavnej úlohe som neustále hľadala Nicole Kidman. Ale áno, nakoniec, skvelý Lars von Trier. Zrkadlo bolo nastavené správnym smerom. (31.07.2019)

Jako film nic moc. Začátek velmi slabý, ke konci se to naštěstí zásluhou celkem dobrého scénáře zlepšilo. Herecké obsazení je o dost slabší než u Dogville. Takže za film tak ***. Ovšem ***** můsím dát za to jakým způsobem se Trier snaží kritizovat USA. I když je jeho postoj hodně rozporuplný možná i manipulativní a i když nám to podává dosti podivnou formou, mám z jeho dvou filmů v hlavě daleko větší jasno než třeba z filmů demagoga Moora, který se snaží v podstatě o totéž. Závěrečné titulky opět vynikající. Nejlepší fotka je s Lincolnem, nebo s Bushem (zvláště když do toho Bowie zpívá: Do you remember your president Nixon?). Takže nakonec ****. (30.11.2005)

Opäť silný a zaujímavý zážitok plný emócií. I keď Dogville je proste Dogville... MANDERLAY nedosahuje jeho intenzity, ale opäť je to poctivá a kvalitná filmárčina. Bryce Dallas Howard nahradila Nicole Kidman viac než dôstojne___Po druhom pozretí: minimálne rovnako dobré ako DOGVILLE, opäť množstvo silných scén a výborný záver, ktorý diváka dostane na kolená až po opakovanom pozretí (ako napr. mňa). (13.07.2007)

Již jednou použitá forma v Manderlay nefunguje tak jako poprvé v Dogville. I když zrovna forma filmu vlastně neubližuje, kámen úrazu tkví v příběhu, který není schopen film utáhnout. Neznat Dogville, tak by mě možná i překvapily otevřené sexuální scény či zvrat na konci, problém je, že ke zmíněnému konci je cesta daleká (ačkoliv oba filmy jsou prakticky stejně dlouhé) a film negraduje tak strmým způsobem jako v Dogville. A to už nemluvím o tom, jak moc mě zklamala změna v chování hlavní postavy Grace, ze které se stal ublížený tatíčkův mazánek. Abych ale filmu jen nekřivdila, myšlenku to má a myslím, že nad poslední částí filmu budu ještě hodně přemýšlet. Jen tu pomyslnou Trierovu laťku nastavenou Dogville bohužel ani z dálky nevidělo. (17.06.2008)

Nějakým řízením osudu jsem Manderlay viděla dřív než Dogville - a pořád se mi líbí víc. Částečnou roli v tom možná hraje tehdejší moment překvapení při prvním setkání s onou minimalistickou a nesmírně silnou formou vyprávění, která v obou filmech osekává z příběhů vše nepodstatné a geniálně tak umocňuje obsah. Částečně za tím ale stojí samotné nadčasové téma, přece jen snad o nepatrný kousek jemnější než v Dogville - příběh o tom, že jakýkoli pokrok může opravdu fungovat, jen když k němu lidé přirozeně uzrají. Příběh provokující, nutící přemýšlet i zapojovat fantazii, nastolující spoustu otázek i náznaků odpovědí, vizuálně i atmosférou nezaměnitelný, překvapující. Příběh, který si v sobě nesete ještě několik dní...snad i let. To mám ráda :-) (11.02.2011)

O zvolené formě Manderlay (snad až na svícení, které se díky bodovým reflektorům tentokrát více blíží divadelnímu) mohu říci to samé, co v případě Dogville. Trier počítá s její diváckou znalostí z předchozího snímku, takže in medias res vstupuje přímo do děje, aniž by měl tendenci na ni vícero upozorňovat (kamera se přímo nesoustředí na čáry a popisy na zemi a celkové nadhledy na plochu ateliéru jsou tu snad jen dva). Jestliže v Dogville Trier předkládá obecné podobenství lidské společnosti, v Manderlay se soustředí již na užší společenskou problematiku. Je zvláštní, že ji nahlíží evropan a nikoliv filmař pocházející z amerických států. Ale je to vlastně pochopitelné, protože jestli má dojít k udržení odstupu, tak to musí být někdo zvenčí. Trier se nepřiklání ani k bělochům-otrokářům/bělochům vykonávajícím silou reformu, ani k černochům před/v momentě změny jejich postavení. Pomyslnou třetí stranu, která ční nad oběma zmíněnými, zde zastává vypravěč (k němuž se pomyslně přiklání Graceiin otec se svým realistickým viděním společnosti), jenž pomalu nepřímo předkládá stále důležitější otázky. Trier je tedy nechává promlouvat a jejich vzájemnou interakcí, bez toho aniž by jedna nabrala dominatnější úlohu před druhou, dochází k odhalování podstaty problému. Rasismus, ne/svoboda a morálka jsou zde nahlíženy bez příkras, často krutě, ale ne bež špetky Trierova typického cynického humoru (a cynického pohledu obecně). Celé herecké obsazení odvádí pod režisérovýma rukama opět (a tradičně) zcela semknutý výkon. Brilatní scénář se ruku v ruce snoubí s dokonale promyšlenými záběry, mezi nimiž nenalezneme nic zbytečného navíc (nebo naopak), a já si tak dovolím tvrdit, že formálně je Manderlay ještě lepší než Dogville. Otázkou pro mne zůstává, zda někdy Trier svou americkou trilogii dokončí, a pokud ano, na jaké téma se zaměří. V současném kontextu jeho tvorby ani nevidím větší důvod, protože se postupně zaměřil na společnost obecně (Dogville), na její užší aspekty spojené se soužitím ras, menšinami a komunitami (Manderlay) a na nejmenší jednotku společnosti - rodinu (v tomto slova smyslu Antikrist a Melancholia). Zdánlivě není kam dále dojít, neboť zkáza celé planety v Melancholii setřásá všechny tyto otázky v jediném momentu ze stolu (pokud přistoupíme na tu hru, že budeme brát Trierova díla vážně). (14.07.2011)

Minimálně o stupeň horší jak Dogville. Téma svobody černých otroků mě moc nevzalo, většina herců se mi nelíbila a Bryce oproti Nicol je zkrátka nemožná. Má příjemný hlas, to jo, ale její postava jakoby ztratila všechnu šťávu. Přítomnost gangsterů se samopaly je samoúčelná a kulisy jsou tentokrát příliš nezajímavé. Film se prakticky stává zajímavým až ke konci, ale to už jej nezachrání. Pro mě je tohle hořké zklamání. (01.12.2011)

Souhlas s komentářem Kleopatry - DOGVILLE mne ohromilo, tohle bylo "jen" zajímavé.... (23.10.2014)

Manderlay je polodramatickým postmoderným podobenstvom s ironickým podtónom o súčasných problémoch, ktoré sa nedajú odstrániť dobrými úmyslami. Tie, ako raz niekto múdry povedal, sú najkratšou cestou do pekla. (13.11.2006)

Osobně se mi více líbila Bryce Dallas Howard v roli Grace než Nicole Kidman v Dogville, ale chápu, že do prvního dílu museli dát známou tvář, aby na něj diváky přilákali. O tom, že existuje nějaký druhý díl zmiňovaného Dogville jsem až téměř dodnes neměla žádné tušení. Narozdíl od Nicole Kidman není projev tak strojený (nebo je to možná jen moje osobní averze vůči jejímu herectví, kdy za každé okolnosti stojí jako s pravítkem v zádech). Naše hrdinka Grace se opět setkává se svéráznými obyvateli, tentokrát místa zvaného Manderlay. Je to pozemek s několika černochy, kteří nemají ponětí, že tam venku už dávno otroctví neplatí. Rozhodne se je tedy osvobodit, ale netuší, že někdy je lepší být uvězněn, než vržen do svobodného světa, ve kterém neumíte žít. Opět se setkává s přetvářkou, nenávistí, klamy a těmi nejtemnějšími zákoutími lidské povahy, aby se poučila a z místa utekla. Jediné, co mě na filmu znechutilo je celkem odvážná scéna sexu. Nevadí mi pohlavní styk znázorněný ve filmu, pokud má opodstatnění, ale všeho s mírou. Vidět zrzavého bobra Bryce Dallas Howard, a když roztáhne nohy, tak skoro vidět až do jejího krku, je podle mě už velký nevkus vhodný spíše do laciného porna. Nehledě na to, že v Dogville byla několikrát zneužita a znásilněna a očividně to na její psychice nezanechalo žádné skrvny, když po pár dnech od událostí v Dogville dorazí do Manderlay a tam přímo po sexu lační. (30.07.2010)

Soldní počin Larse Von Triera je však proti svému předchůdci Dogville trochu více natahovaný a vlastně je to prostě to samé v bledě modrém (nebo spíč černém). Přikláním se k sumarziaci hodnocení. 80% je dle mého názoru naprosto adekvátních... (02.07.2014)

Slabší verze Dogville - postrádá jeho gradující tempo a Nicole Kidmanovou, i když Bryce je výborná. Ovšem závěr tohoto snímku se Trierovi velmi povedl ( především výborný Dafoe). (05.11.2005)

Lars von Trier mi pripravil opäť raz vynikajúci filmový zážitok, ktorý na rozdiel od predošlých filmov bol zaujímavý tým, že som z kina odchádzal s takou povznesenou náladou, akú som fakt nečakal... Manderlay je voľným pokračovaním Dogville a preto si myslím, že nie je na mieste zamýšľať sa nad tým, prečo Grace hrá niekto iný a podobne. Podľa mňa je herecké obsadenie a takisto ich výkony zase na veľmi vysokej úrovni a čo sa týka samotného príbehu, tak patrí jednoznačne k tým najprepracovanejším, ktoré nám Lars von Trier predostrel. Každá maličkosť má svoje opodstatnenie a vyvrcholenie v poslednej kapitole je natoľko úchvatné, že musím opäť raz sňať klobúk dole pred Pánom režisérom. (15.12.2005)

Von Trierův "kulisní minimalismus" už tak nepřekvapuje, navíc není tak minimalistický jako u Dogville. I tak zajímavé a nevšední (29.12.2008)

Rád by som sa vyhol porovnávaniu s Dogville pretože išlo o dva celkom odlišné príbehy. Tá strohosť scény, ktorá ma tak očarila v Dogville tu už nebola prekvapením a Nicole Kidman sa svojej úlohy chopila oveľa lepšie ako Bryce Dallas Howard. Ale po obsahovej stránke ma Manderlay dostalo. V neposlednom rade sú tu aj kvalitné výkony vedľajších postáv a hudba, s ktorou som v Larsových filmoch nemal zatiaľ žiadny problém. (06.08.2013)

mne osobne prekazala tolka miera cynizmu. sokujuci zaver ma skutocne dorazil a vykon Dallas Howardovej ma velmi milo prekvapil, ale v niektorych scenach(obzvlast pri tej vrazde) som doslova prahol po Nicole Kidmanovej. Von Trier opat zabodoval a mam pocit ze Washington bude zrejme najlepsi film na svete. (30.03.2006)

Pravděpodobně nejslabší a nejvíce průhledný Trierův film, který jsem doposud viděl. (18.04.2011)

Pana Larsa von Triera mozem a to velmi. Dogville vo mne vyvolal...teraz zatraposim...unikatny filmovy zazitok (o Braking the Waves nehovorim, to je este uplne iny pribeh). Manderlay vsak nie je nicim nove oproti Dogvillu. Nahradte jeho obyvatelov cernochmi a mate to. Navyse v Manderlay Trier tlaci na pilu este viac, nez je zvyknuty a na tuto hru som mu tentokrat nepristupila... Zaujimavo vsak posunul dej smerom k zaverecnej casti a na tu sa zacinam tesit, hlavne na konecnu fazu "Gracinej premeny". (19.09.2006)

Tento film nám má pripomenúť, že pokiaľ sa cítime slobodne jeto obrovská výsada, ktorú nemá každý a že vôbec nie je lahké naučiť sa byť slobodný. Čo sa týka toho divadelného prevedenia podľa mňa to filmu, len pomohlo. Bolo to proste úžasné každému odporúčam. (17.07.2007)

Vždycky jsem si myslel, že von Trier je pošuk, a tenhle film mě v tom definitivně utvrdil. Vizuálně naprosto nestravitelný výsměch divákovi, a to nejen tím, že nejdražší položkou na filmu byl evidentně catering. Při pohledu na postavičky, které motykou obdělávají lino v ateliéru, jsem nevěděl, zda se smát nebo brečet nebo ještě něco horšího. Minimalistickými kulisami však impotence filmu zdaleka nekončí: například všudypřítomné žvanění vypravěče - zatímco jiní tvůrci si jím pouze pomáhají, když by vysvětlování filmovými prostředky zabralo moc času nebo přesáhlo jejich umělecké možnosti, tak Lars von Trier na vypravěčovi tohle svoje "dílo" víceméně vystavěl, film sám je tady vpodstatě nadbytečná vizuální kulisa. Dostává se tím tak trochu na úroveň rozhlasové hry po drátě, a to mi promiňte, od kinematografie většinou čekám drobátko víc... (03.12.2010)