Manderlay

"Manderlay", druhá část plánované (bohužel dosud neuskutečněné) trilogie, doplácí právě na své pořadové číslo. Ani přes nesporně zajímavé téma "černoši vs. běloši ve 30. letech minulého století" se tomuto snímku nepodařilo překonat vysoce nastavenou laťku staršího bratříčka. A proč to? Narozdíl od mistrně rozehraného "Dogville" se dal pesimistický konec celkem snadno předvídat... (11.06.2010)

SVOBODA – co znamená, jak s ní naložit? Seznamte se s Manderlay a pohleďte, jak se Grace, se kterou je těžké pořízení, v 8 kapitolách vyrovná s jeho obyvateli. …. Teď již nebudete přemýšlet, co na vás L.v.Trier připravil. Se vším počítáte a vlastně to TAK CHCETE! A těšíte se, co nového přinese příběh. O ten tady přece jde. Ruku v ruce s hereckými výkony. Jen tak mimochodem, Nicol mi chyběla, přestože B.D. Howard není zase tak špatná. PŘÍBĚH:**** myslím, že Dogville bylo zajímavější. Alespoň ta ,,výpověď“ mi přišla naléhavější a aktuálnější. To je můj jediný (ale veliký) ,,zápor“./ HUMOR:0 ale kdež . AKCE:0 / NAPĚTÍ:0 nebo ****. Jde tu totiž o ten pravý kontakt s divákem, který můžeme zažít v divadle. Sledujeme drama, které může vzniknout mezi lidmi rozdílných barev a názorů, které vnímáte bez různých přikrášleních téměř z první řady. A o to v těchto filmech jde. Proto je mám rád. (10.02.2008)

Manderlay se mi opravdu hodně líbilo, čím víc příběh postupoval, tím byl lepší, závěr byl naprosto dokonalý, dala bych vážně 5*, ale já opravdu neskousnu ty kulisy, klepání na neviditelné dveře a imaginární slepice. Jinak je to velmi působivé, pěkné, trefné, vtipné, satirické, skvěle odvyprávěné a nenudí to ani chvilku. No dobře, tak 4,5* (01.09.2006)

Manderlay je dalším z čistě experimentálních snímků Larse von Triera a jakožto ryze umělý konstrukt sloužící pouze k tázání se, tentokráte po smyslu svobody, netřeba ho stavět coby klasický film, ale opět jako divadelní kus snímaný filmovou kamerou. Trier opět používá své tak typické člení na kapitoly, opět si vypomáhá s postmoderně vševědoucím vypravěčem, který ovšem začas klade otázky, které se zdají být meritem filmu - je absolutní svoboda člověku skutečně za všech okolností prospěšná? Není někdy její částečné (či úplné) okleštění alespoň části populace výhodou? Víme tady o tom své... (11.06.2010)

Všichni o všem a nikdo o ničem - převýchova k demokracii podle Triera. Film, který dokáže být nad věcí, takže vyvolává současně smích i mrazení v zádech. Grace ani po zkušenostech z Dogvillu nezanevřela na snahu napravovat svět (anebo její snaha pramení právě z oněch zkušeností?) a když narazí na otrokářskou osadu, možná to v prvém okamžiku skutečně není vlastní prospěch, co ji přiměje zůstat. S kapitálem v podobě čtyř gangsterů a naivního úsměvu začíná bourat po staletí zažitý systém a prosazovat svou vlastní představu spravedlnosti. „Tohle je demokracie?“, ptá se nechápavě muž, jehož hlasitý smích byl „valnou hromadou“ shledán za závadný. Ano, takhle nějak vypadá demokracie ve své ryzí podobě, při prostomyslném (i když dobře míněném) dělení na věci dobré a špatné, na činy správné a nesprávné, na černé a bílé. Jak postupně vychází najevo pošetilost Graciina počínání a o paralele k americkému obsazení Iráku nemůže být pochyb, Trier začíná některý motivy zbytečně rozmělňovat a vše završí návodným vysvětlením principu „dobrého zla“. Nehledě na tuto atypickou vstřícnost (neřkuli podlézavost) k divákovi a trapně explicitní plivanec do tváře americké demokracie v závěrečných titulcích, Manderlay je chytrým a pro svou podvratnost také nebývale zábavným snímkem. Bryce Dallas Howard navíc dokázala úspěšně převzít štafetu po Nicole Kidman a ženu žijící v domnění, že má a může všechno (jenže moc není všechno), obohatila o několik nových tváří (její sexuální náruživost lze chápat jako sebestřednost západních a své zájmy hájících států). Budete mít nad čím přemýšlet. 85% Zajímavé komentáře: Eodeon, Morien, Radko, k212, Martyr (09.06.2010)