Päť prekážok

veru, trier je totálny blázon, psychopat a neznesiteľný chlapík, ktorému to bohužiaľ :) v tej jeho severskej hlave dosť dobre myslí a páli a má dobré nápady, z ktorých dokáže ťažiť a robiť dobré filmy . . . and so do Jorgen Leth; tento pozoruhodný "dokument" o hľadaní "perfektného človeka", dvojportrét skrz projektovanie sa do úloh učiteľ/žiak a na základe následnej výmeny týchto úloh, toto pozoruhodné pátranie po možnostiach, kam je až filmár ochotný zájsť, je skutočne neznesiteľne pozoruhodný filmový zážitok; Nadmerný výskyt slova "pozoruhodný" je na pováženie . . . (02.03.2007)

Experimentálny meta-dokument predmetne pojednávajúci o vzťahu medzi autorom, dielom a divákom. Dalo by sa to rozoberať políčko po políčku, ale to momentálne fakt nemá zmysel, kedže Trier je kapitola sama o sebe a pre plnohodnotné pochopenie si podľa mňa vyžaduje podrobnú štúdiu. Každopádne verím, že sa tu spolu so mnou dosť ľudí zhodne na tom, že Lars je proste unikát... (11.06.2010)

Já se omlouvám za drzou personální myšlenkovou retrospektivu, jež podle mého do komentářů nepatří a slibuji, že tohle bude vzácná výjimka. Proti mému rozumu se mi totiž stále dokola vnucuje srovnávání Pěti překážek s nedavno viděným filmem Los Muertos (Mrtví). Jelikož je to to jediné, co mají ty filmy přímo společné, nepochybně je toto svévolné přirovnávání způsobeno skutečností, že u obou filmů jsem po jejich skončení váhal mezi hodnocením čtyřmi nebo pěti hvězdami. Fascinuje mě tahle stále častější nerozhodnost u něčeho, co tak často označuji za pofidérní, bezvýznamné a o ničem nevypovídající. Faktem ovšem je, že nadále považuji nejvyšší možné hodnocení za mimořádné ocenění a nehodlám jej užívat lehkovážně. Pět hvězd smí dostat jen jediný, anebo ani jeden z těch dvou filmů. Los Muertos jsou báječným filmem, i přes strohost a prostotu příběhu krásně natočeným, s mnoha nádhernými výjevy v nádherných kompozicích a brilantními alegoriemi. Přesto myslím, že Pět překážek má něco, čeho si u filmů vážím pomalu víc, skvělou myšlenku. Je pravda, že pravý smysl filmu mi byl po větší část jeho trvání neznámý, ovšem díky nápaditosti a režisérskému umu Jørgena Letha - především díky příslovečně dokonalému prvnímu "kubánskému" remaku - mě film už zezačátku zaujal. Mám rád experimenty, ale zas ne terapii. Ačkoliv, "terapie" Larse von Triera přinesla šťavnaté a exotické plody. No, možná ne dokonalé a tak trochu balancující mezi realitou a uměleckou vizí jejich tvůrce/ců, ale to byl přeci paradoxně jejich účel. V průběhu filmu jsem mnohokrát zauvažoval nad otázkou: Který z obou mužů se na režii filmu podílel více? S každým položením této otázky přicházela také jiná odpověď a až konec doložil, že Jørgen Leth i Lars von Trier se na filmu Pět překážek podíleli rovným dílem. Leth natočil součásti filmu, ale Trier stanovil jejich meze a směr, kam se mají ubírat. Leth použil svých uměleckých kvalit, ale to Trier je povznesl díky své proměněné mentorské roli v námi viděné extrémy dokazující Lethovy brilantní filmařské schopnosti i z nich vyplývající slabiny (příslovečná dokonalost, neuchopitelnost uměleckých vizí). Skutečným vrcholem je pak opravdu poslední, pátá volná verze dokonalého člověka, ve které se divák dozví o smyslu filmu vše z úst jak Jørgena Letha, tak Larse von Triera. Dudek mi před zhlédnutím filmu doporučil, abych se nejprve podíval na Lethův původní dokument Dokonalý člověk (1967). Měl pravdu, to by bylo opravdu vhodné. Lituji, že já ho dříve (a vlastně ani poté) neviděl, ale beztak bych ten film nesehnal. Shrnutí: Pět překážek pomůže porozumět záhadné a zdánlivě bezchybné tvorbě Jørgena Letha, ukáže i klasické "provokativní" metody Larse von Triera a poodhalí co pan distributor v Obsahu k tomuto filmu myslel tím enfant terrible dánské kinematografie. V kino-zpravodaji jsem se také dočetl, že Jørgen Leth napsal na základě této zkušenosti vzpomínkovou knížku s názvem Nedokonalý člověk. (10.07.2006)

Pro mě osobně asi nejoriginálnější Trierův (jestli se to dá považovat za jeho dílo) film. Jinému filmaři, Jorgenu Lethovi, klade překážky, kterými mu stěžuje natočení nových snímků, vycházejících z Lethova staršího filmu Dokonalý člověk. Těchto snímku vznikne 5. Nejlepší mi přišli první dva. V prvním je Leth omezen délkou záběru 12 políček, ve druhém musí překročit vlastní morální hranice a natočit film na tom nejnehostinnějším místě (vybere si Indii, kde si pak dopřává královskou hostinu za pohledů té největší světové chudiny). Dalšími překážkami je filmařská svoboda, animovaný film, a v posledním snímku Leth musí pouze přečíst text, který napsal Trier. Vyplývá z něj něco v tom smyslu, že spíš než o Lethovi (mučeném), film řekl něco o Trierovi (mučiteli). Poslední 3 snímky mě už tak nebavily, a zajímavou se začala stávat spíš ona diskuze, podpovrchový boj obou filmařů, kdy se Trier chce dotknout těch nejcitlivějších Lethových myšlenek, a ten se snaží za každou cenu obstát jako člověk. Jednotlivé snímky jsou odděleny přátelskými rozhovory obou filmařů. Trier rád trýzní (s úsměvem na tváři), a pomocí té trýzně posunuje hranice výkonů svých spolupracovníků dál. Ovšem v posledním snímku jako by mu došlo, že tentokrát se to mučení obrátilo proti němu samému. Nedokázal zlomit člověka - Letha, ponížit ho a shodit na zem, udělat z něj zvíře. V tváří v tvář tomuto výsledku jako by si uvědomil jakýsi svůj nedostatek. Je to jen takový malý, prchavý moment (který ve filmu naplno snad ani nezazní), ale kvůli té náhlé pokoře, která se u někoho tak autoritářského jako je Trier objeví, stojí 5 překážek za to. (27.05.2006)

Lars von Trier opět experimentuje s možnostmi filmového média, staví formu a experiment nad obsah a já se přesvědčil, že i v reálu bych s ním případnou společnou řeč nacházel jen stěží. Tedy být na místě Jørgena Letha, asi by mě po připomínkách k výslednímu dílu druhé překážky přešla trpělivost a nejspíš bych před ním práskl dveřmi. :o) Ale jo, zatímco třeba Trierova experimentální komedie ze stejné éry Kdo je tady ředitel? (2006) mi připadala totálně nevtipná, pseudoumělecká až nesledovatelná, tentokrát musím uznat, že tady se vzhledem k poutavému dokumentárnímu rámci dvou režisérů v autentické „akci“ se vzájemným si povídáním a zadáváním úkolů celkem dalo na ty experimenty dívat a na jedno zhlédnutí mě Pět překážek dokázalo zaujmout. O Lethově krátkém filmu Dokonalý člověk, který v severské kinematografie jistě patří ke kánonickým snímkům 60. let a který je zde promítán po částech, jsem dosud neslyšel a dost na mě některými výjevy a repliky zapůsobil. Méně již některé ty novodobé variace točené Lethem dle Trierových příkazů, které pro mě občas (zvláště snímek dle třetí překážky) postrádaly jakoukoliv další hodnotu vedle té experimentální, ale ta čtvrtá animovaná se mi na oplátku líbila hodně a u ní jsem jen litoval, že nebyla delší. Také díky animované části mohu spolehlivě udělit 3 hvězdičky, ač ve výsledku body tedy u mě získal spíše Leth, než Trier. [55%] (15.10.2021)