Päť prekážok

Teda - na rovinu...Trier je pěkně nesympatickej chlap - ale je dobrej. Ale ještě lepší je Leth, to, jak si poradil s překážkami je obdivuhodný - všechny překážky jsou dobrý - jen mě trochu nudilo to mezi tím - ale jinak zážitek a poslední dvě minuty jsou docela svým způsobem napínavé. (Jinak nejzajímavější je čtvrtá překážka, ta je kreslená a to jak se s tím Leth vypořádal, to stojí za poklonu). (21.06.2006)

Lars Von Trier, zdá se, má nevyčerpatelnou fantazii. A byť se zde jedná o jakýsi remake, Trierův přístup dává původnímu filmu zcela nový rozměr. A i přesto. že hlavním aktérem filmu je Jorgen Leth, Trier je jakousi velice důležitou hybnou silou, bez níž by to dobré z filmu nevzniklo. Síly ubou těchto tvůrců se nesčítají, ale násobí. Je to patrné z toho, že ty opravdu ty nejlepší momenty filmu vznikají překonáváním úskalí, jež režiséra nutí k mimořádným výkonům. Nejsilnější jsou totiž první, druhá a čtvrtá překážka, kdy je Leth nucen vymýšlet a improvizovat. Ve třetí filmu dostal volnou ruku a není to tak dobré a Trierův příspěvek je dokonce nejslabší, i když je chytrým ukončením filmu. Pět překážek je dalším důvodem, proč si Triera vážit. (05.09.2011)

Zajímavá a pro laika i naučná návštěva filmové kuchyně. Jørgen Leth, inspirován a zároveň omezován záludnými recepty kolegy Larse von Triera, se zhostil role poslušného kuchaře se sobě vlastní precizností a za lehkost, s jakou se přehoupl přes nastražené překážky, si získal můj obdiv. Filmová delikatesa Det perfekte menneske připravená na pět způsobů, vždy jinak okořeněná, ale pokaždé velmi chutná. (04.11.2009)

Experimentálny meta-dokument predmetne pojednávajúci o vzťahu medzi autorom, dielom a divákom. Dalo by sa to rozoberať políčko po políčku, ale to momentálne fakt nemá zmysel, kedže Trier je kapitola sama o sebe a pre plnohodnotné pochopenie si podľa mňa vyžaduje podrobnú štúdiu. Každopádne verím, že sa tu spolu so mnou dosť ľudí zhodne na tom, že Lars je proste unikát... (11.06.2010)

Já se omlouvám za drzou personální myšlenkovou retrospektivu, jež podle mého do komentářů nepatří a slibuji, že tohle bude vzácná výjimka. Proti mému rozumu se mi totiž stále dokola vnucuje srovnávání Pěti překážek s nedavno viděným filmem Los Muertos (Mrtví). Jelikož je to to jediné, co mají ty filmy přímo společné, nepochybně je toto svévolné přirovnávání způsobeno skutečností, že u obou filmů jsem po jejich skončení váhal mezi hodnocením čtyřmi nebo pěti hvězdami. Fascinuje mě tahle stále častější nerozhodnost u něčeho, co tak často označuji za pofidérní, bezvýznamné a o ničem nevypovídající. Faktem ovšem je, že nadále považuji nejvyšší možné hodnocení za mimořádné ocenění a nehodlám jej užívat lehkovážně. Pět hvězd smí dostat jen jediný, anebo ani jeden z těch dvou filmů. Los Muertos jsou báječným filmem, i přes strohost a prostotu příběhu krásně natočeným, s mnoha nádhernými výjevy v nádherných kompozicích a brilantními alegoriemi. Přesto myslím, že Pět překážek má něco, čeho si u filmů vážím pomalu víc, skvělou myšlenku. Je pravda, že pravý smysl filmu mi byl po větší část jeho trvání neznámý, ovšem díky nápaditosti a režisérskému umu Jørgena Letha - především díky příslovečně dokonalému prvnímu "kubánskému" remaku - mě film už zezačátku zaujal. Mám rád experimenty, ale zas ne terapii. Ačkoliv, "terapie" Larse von Triera přinesla šťavnaté a exotické plody. No, možná ne dokonalé a tak trochu balancující mezi realitou a uměleckou vizí jejich tvůrce/ců, ale to byl přeci paradoxně jejich účel. V průběhu filmu jsem mnohokrát zauvažoval nad otázkou: Který z obou mužů se na režii filmu podílel více? S každým položením této otázky přicházela také jiná odpověď a až konec doložil, že Jørgen Leth i Lars von Trier se na filmu Pět překážek podíleli rovným dílem. Leth natočil součásti filmu, ale Trier stanovil jejich meze a směr, kam se mají ubírat. Leth použil svých uměleckých kvalit, ale to Trier je povznesl díky své proměněné mentorské roli v námi viděné extrémy dokazující Lethovy brilantní filmařské schopnosti i z nich vyplývající slabiny (příslovečná dokonalost, neuchopitelnost uměleckých vizí). Skutečným vrcholem je pak opravdu poslední, pátá volná verze dokonalého člověka, ve které se divák dozví o smyslu filmu vše z úst jak Jørgena Letha, tak Larse von Triera. Dudek mi před zhlédnutím filmu doporučil, abych se nejprve podíval na Lethův původní dokument Dokonalý člověk (1967). Měl pravdu, to by bylo opravdu vhodné. Lituji, že já ho dříve (a vlastně ani poté) neviděl, ale beztak bych ten film nesehnal. Shrnutí: Pět překážek pomůže porozumět záhadné a zdánlivě bezchybné tvorbě Jørgena Letha, ukáže i klasické "provokativní" metody Larse von Triera a poodhalí co pan distributor v Obsahu k tomuto filmu myslel tím enfant terrible dánské kinematografie. V kino-zpravodaji jsem se také dočetl, že Jørgen Leth napsal na základě této zkušenosti vzpomínkovou knížku s názvem Nedokonalý člověk. (10.07.2006)