Vanilkové nebo

Není to špatný film, na běžnou hollywoodskou produkci přinejmenším zajímavý, ale v porovnání s původním španělským Abre los ojos toho nabízí mnohem méně. Příběh mi připadal jednoznačnější, jasnější a méně podněcující myšlení. Možná právě proto, že jsem věděl, co mě čeká. Mnohé scény, nejenom ty s Penélope, připomínají doslovné citace Otevři oči, ale režii se mi zdála těžkopádnější. Croweovi chybí Amenábarova lehkost. Když doslovně nekopíruje, zahrnuje nás tunami vysvětlujících dialogů. Vše dosáhne obludných proporcí ve finální několikaminutové (!) jízdě výtahem (kdyby třeba jezdili nahoru a dolů, ale oni jedou pořád nahoru). Celkové pojetí filmu a postav se však liší. Vanilkové nebe má na mnoha místech blízko ke komedii. Tom snení takový hajzl jako Cézar, jehož hajzlovství bylo podle mě pro film klíčové. Sofie Penélope Cruz tady je spíše roztomilým diblíkem se španělským přízvukem, nikoliv plnohodnotnou tragickou postavou (dokonce se neživí jako mim(ka), nýbrž jako „obyčejná“ tanečnice). Kámoš hlavního hrdiny byl redukován na přihrávače vtípků. Postavy prostě postrádají svou výjimečnost, jsou příliš hollywoodské, příliš průhledné. Největším kladem Vanilkového nebe je parádní soundtrack (REM, Bob Dylan, Chemical Brothers…), ale stejně zamrzí, když je největším kladem tak slibného námětu soundtrack. Jak bych to vnímal, kdybych filmy viděl v opačném pořadí, nedokážu posoudit. 65% Zajímavé komentáře: zputnik, Rex Mundi, Anglie, PALINO, LuckyStar (05.03.2008)

Cameron Crowe zremakoval španělský film Abre los ojos, obalil ho do hollywoodského pozlátka, přidal osobitou poetiku a z toho všeho vzešlo něco na pomezí tvorby Davida Lynche a Croweových starších děl, které připomíná především romantická linie, výrazná role rockových/popových písniček a celkově kladný vztah režiséra k hudbě, jejímž prostřednictvím podtrhává emocionální náboj většiny scén. Lynche zmiňuji z toho důvodu, že Vanilkové nebe užívá podobného konstruování fabule, kdy zpočátku jasný děj komplikují další a další mystifikační scény a prezentace „podvratných“ informací. Crowe ale narozdíl od mistra mystifikace oplývá trochu jiným pohledem na lásku, takže má románek mezi Tomem Cruisem a Penelope Cruz (ta ztvárnila stejnou roli i ve španělském originálu) blíže k idylické červené knihovně a hollywoodskému pozlátku. Idylka se ale začne postupně hroutit a příjemný romantický film oslavující „tu pravou lásku“ se začne pomalu přetvářet v mysteriózní thriller, který dokáže v divákově hlavě udělat slušný guláš. Ale oproti Lynchovi se Crowe na konci uchýlí k vševysvětlujícímu závěru, který přeruší veškeré divákovy spekulace a nabídne mu jednoznačné a nezpochybnitelné vysvětlení. V poslední čtvrthodině tak Vanilkové nebe zavítá až na pole sci-fi, což může v kontrastu s jednoduchou romantickou první polovinou na diváka působit značně rušivě, ale pokud se přistoupí na hru tvůrců, ukáže se, že je tento film dobře promyšlený, vše do sebe hezky zapadá (ač jsou některé scény značně prvoplánové) a ve svém celkovém vyznění nakonec ani ten některými kritizovaný závěr dobře zapadá do celého konceptu. ____ Vanilkové nebe je z audiovizuálního hlediska uchvacujícím zážitkem, Crowe natočil líbivější verzi španělského originálu a v každé scéně spojil vizuál se zvukovou stopou tak dokonale, až některé úseky filmu působí jako vypilovaný videoklip. ___ Místo Cruise bych si sice dokázal hned vybavit lepší kandidáty na hlavní part, což platí i o Cameron Diaz, ale musím přiznat, že šílený scientolog předvedl svůj nadstandard a svým výkonem filmu nijak neubližuje. Perlou celého filmu je rozhodně Penelope Cruz, která je okouzlující od první do poslední minuty, její postava je zajímavá a mnoho scén jsem si oblíbil právě díky jejímu španělskému přízvuku, gestům a…no modří určitě vědí, co mám namysli. ____ Nejen díky uhrančivému audiovizuálu, Penelope Cruz a celkově zajímavému příběhu (v tomto případě ale pochvala směřuje spíše k tvůrcům originálu) jsem se k Vanilkovému nebi už několikrát vrátil a musím říct, že posledních pár minut filmu odehrávajících se „pod nebem jak od Moneta“ patří mezi mé nejoblíbenější filmové okamžiky. (08.03.2010)

Hezky udělané. Skvěle zahrané.Velmi komplikované, ale pro někoho to bude až moc....Pořádně jsem to pobral až po druhém shlédnutí. Spíše jsem tedy kapku dával pozor na detaily. Myšlenka je zajímavá a myslím si, že něco takového by se časem mohlo udělat, jen nevím kam dali tolik těl, protože nebude moc lidí kterým tento svét bude vyhovovat. Cameron Crowe skvěle zvládnul režii tohoto trochu náročněšího snímku. (17.06.2004)

(Nie klasický komentár, lež len drobná poznámka k filmu, ktorú možno zužitkujem ak sa k nemu ešte niekedy vrátim.) Obsadenie Toma Cruisa do hlavnej mužskej role je geniálny ťah, ktorý filmu pridáva minimálne jednu rovinu čítania. Reflektuje sa tak Cruisov status peknej tváričky hviezdneho Hollywoodu, s ktorým Crowe podvratne narába a „znásilňuje ho“. Zároveň obratne využíva Cruisovho (ne)herectva, bezvýraznosti a topornosti, podobne ako pred ním Stanley Kubrick vo svojej labutej piesni Eyes Wide Shut. Vanilla Sky tak predstavuje nielen významný medzník v kariére viacerých členov štábu a hereckého osadenstva, čerpajúci z originality Amenábarovho pôvodného scenára, ale v druhom pláne i čiastkový komentár k dobovému Hollywoodu a Cruisovej hviezdnej aure. (24.10.2015)

Sny, štěstí, podvědomí, láska a díl Back to reality z Red Dwarf.. Croweův romantický mind fuck mi hodně svou strukturou rozštěpu osobnosti a sněním plnícím nenaplněné touhy připomenul Lost Highway, ale jsou tu dva podstatné rozdíly. Za a) na konci Vanilkového nebe je vše vysvětleno a za b) ač se v Lynchově filmu na bod a) vůbec nedostane, fungují jeho obrázky sami o sobě o dost silněji. Slovní spojení "americký remake" je tu pro některé stejným dráždidlem jako slovo "Macbeth" pro britské divadelní herce, ale velmi dobrý výběr hudby k daným scénám (lahůdkové Solsbury Hill od P.Gabriela) a těžko popsatelný zasněný feeling dělají z Vanilla Sky alespoň pro mě nadprůměrnou záležitost. Až tak, že jsem dokonce skousl i minimálně přehrávajícího Tomíka v masce Jasona Vorheese bez větracích otvorů a to se mi u něj podařilo už jen v Eyes Wide Shut. Že by to bylo tou škraboškou..? (19.01.2010)