Nehanební bastardi

Nejlepší Tarantinovka !!! Dokonale napsané dialogy, které mě bavili mnohem více než u kultovního Pulp Fiction. Už jen po úvodní scéně víte, že před sebou nemáte žádnou filmovou tuctovku ale naprosto vyjimečný a ojedinělý projekt. Skvělý Brad Pitt a hlavně Christopher Waltz. Jeho role je pro mě asi nejvěrněji a nejosobitěji zahraná role po legendárním Jokerovi v podání Heatha Ledgera. Jedna kapitola utíká za druhou jako voda a je neuvěřitelné, jak těch 150 minut stopáže, přičemž 140 minut byly jen dialogy uteklo jako voda. Spolu s mým velmi oblíbeným Kill Billem nejlepší Tarantinův film. Před návštěvou kina jsem měl opravdu velké obavy, aby mě film bavil. Čekal jsem totiž jako spoustu jiných, kteří byli namlsáni trailerem, že půjde o akční řežbu ve stylu Kill Billa. I přesto, že tomu tak není je toto zpracování mnohem lepší a před Quentinem opravdu smekám. Quentin je zaslouženě zpátky na výsluní a po lehce nadprůměrném Death Proofu se opět jeho další kousek zapíše do dějin kinematografie. 100% (27.08.2009)

HANEBNÝ PANCHARTI jsou filmem o jiných filmech, o spalující síle kinematografie a manipulaci, cinefilním vyznáním a ultimativní tarantinovkou, která obsahuje vše z jeho předchozích děl, aniž by se dostavil pocit vykrádání, únavy či sebeukájení se nad vlastní tvorbou. (Pět kapitol s dvěmi hlavními líniemi, které se protnou v závěru, flashbackovou strukturu vyprávění, kdy se setkáváme s flashbacky uvnitř flashbacků, a tak je odváděna pozornost od postavy, která nakonec všechny - včetně diváka - přechytrační, zatímco se díváme na příběh o pomstě, jenž uvědoměle mění styly a vytrhavá ze sledování hudebními a jinými ahistoricismy.) Uvědomělost je prostoupena již od úvodních titulků, jimiž se dává najevo, že budeme sledovat značně "nacionalistickou" (hlavní hudební motiv z ALAMA) pohádku v comicsovém ražení (titulek "bylo, nebylo", jenž je charakteristický pro pohádky a pro comicsy s Asterixem a Obelixem), která přebírá stylistické postupy americké, francouzské a německé kinematografie dané doby (proto ta typologická rozmanitost textu v titulcích)._____ Přitom se jedná o tarantinův nejdiváčtější (na předpremiérách se tleskalo, hlasité reakce během projekce) flm, který je nesmírně komunikativní, přestože je celý založen na konceptu pohrávání si s očekáváním diváka, kdy je každá scéna završena zcela nečekanou pointou, jíž předchází řada odboček a zdánlivé dialogové vaty. A když už si říkáte, že to nemůže být lepší, přestane se odkazovat "jenom" na filmy (na rozdíl od KB Volume 1 není nutné předobrazy znát), ale začne se upomínat i na obrazy inspirované jimi a na knihy o nich (zdá se mi to, nebo je skutečně celá závěrečná sekvence okázalým odkazem - kromě SABOTAGE, samozřejmě - na jednu odpověď Hitchcocka Truffautovi ohledně napětí z Rozhovorů Hitchcock-Truffaut?)._____ Nejdřív hýkáte nadšením a pak si uvědomíte, že vás film dostal, protože vás zmanipuloval (viz co se odehrává na plátně a poté v hledišti v záv. kapitole)... a vám nezbude nic jiného, než parafrázovat Raineova slova: Myslím, Quentine, že je to tvůj majstrštyk. P.S. Napodruhé ještě lepší: přestože je divák již obeznámen se všemi odbočkami a nečekanými vyústěnými jednotlivých scén i celého filmu, užívá si koncept, oceňuje vypravěčskou důmyslnost, opájí se stylistickou podvratností a baví se odkrýváním toho nesčetného množství neuvěřitelně promyšlených odkazů, kdy Movie Connections na IMDb tvoří pouhou cca. 1/5. 10/10 (film roku, nejlepší tarantinovka) (24.08.2009)

Výborný film. Opět svým způsobem klasická Tarantinova metoda, kdy jsou delší konverzační úseky střídány náhlou často šokující a překvapivou akcí. Na rozdíl od Grindhouse, kde už mi přišlo, že se prostě jen plácá o ničem, tady má každá věta svůj smysl. Nejen co zazní, ale i jak, v jakém jazyce (viz přechod z francouzštiny do angličtiny v první kapitole), s jakým přízvukem atd. Užíval jsem si proto jak scény mluvící, tak scény akční, které většinou skutečně byly tak překvapivé, jak to Tarantino chtěl. Především závěr v kině mi přišel naprosto neskutečný a dokonalý. Všichni herci jsou rovněž skvělí, nejvíce zaujme Christoph Waltz coby Hans Landa, mimo jiné i kvůli jazykovým schopnostem. Podobně jako v dřívějších filmech Tarantino hodně nápaditě využívá hudbu ze starších filmů, především od Ennia Morriconeho. Už jen úvod, kdy se objeví titulek Once upon a Time... s westernovou hudbou Dimitri Tiomkina z Alama s tím, že se ocitáme v okupované Francii roku 1941 je velmi zajímavá kombinace, která by napadla málokoho. (13.09.2009)

Moje nejoblíbenější Tatantinovka. Úžasně trojjazyčně konverzační, fantaskně historická, nadpozemsky dobře obsazená (ach ten Pitt 💕), s přesnou dávkou explicitního násilí, hlášek a humoru. Židovská pomsta náckům, jak s ní mohl přijít jedině Quentin... Dechberoucí lekce v bastardím dějepisu. (13.01.2013)

Tak z toho mam trochu rozporuplny dojmy. Pokud se tesite na spoustu prestrelek, mate radi vojenskou techniku a chcete videt souboje tanku, vzdusne souboje atd., zkratka jestli chcete od valecnyho filmu hlavne akci, jdete o dum dal. Vetsinu zasadnejsich akci jste totiz mohli videt uz v traileru. Z 150 minutovy delky filmu totiz akce zabira kdovi jestli pul hodiny, zbytek jsou jen kecy a kecy a kecy. Na ktery je nastesti Tarantino machr, takze nuda nehrozi. Opet tu mame uz znacne nezajimavy deleni na kapitoly, ale tentokrat si tim Tarantino podkopava nohy, on uz film je jen nekolik scen nasekanejch za sebe a tim rozdelenim to jeste vic zvyrazni. Takze to je vzdy dvacetiminutovej dialog, malicka akce, dvacetiminutovej dialog a takle to jede az do finale, ktery je precejen lehce akcnejsi a hlavne vybusnejsi. Nicmene, i kdyz by se dal film sestrihat na delku pod dve hodiny a tak vyhazet nektery dialogy, pripadne jich vyhazet vic a usetrenej cas doplnit akci, ty dve a pul hodiny docela slusne utecou a to i pres to, ze se film vcelku tahne. Dialogy jsou totiz vetsinu casu hodne vtipny, samozrejme znacne cernej humor, ale zaroven je z nich cejtit kazdou minutu napeti, ostatne celej film je vcelku napinavej, coz je jeste podporeny tim, ze Tarantino si pudu pro akci nijak nepripravuje a vzdy ji tam necekane flakne. Ta je natocena naprosto perfektne, obcas se dockate fakt bombastickejch zaberu, navic pusobi znacne realisticky a hlavne pekne krvave. Co se tyce hudby, ta je sice slozena bud ze znamejch pisnicek nebo vykradena z Kill Billa, ale nijak to nevadi a pekne podbarvuje dej. Film ale krome teda vymakanejch dialogu a slusny Tarantinovo rezii, drzi nad vodou hlavne herci. Pitt ma sice uchylackej prizvuk a jeste uchylnejsi vyraz, ale je naprosto perfektni, stejne jako ostatni musim pochvalit Waltze, jehoz lovec zidu je neco mezi krutou nacistickou svini a detektivem. Ale pak nak tu moc nevidim dve pochvaly, ktery se sem hodi. Jedna pro Tilla, jehoz nemluvnej, vecne nasranej zabijak nema chybu a druha pro uchylnyho Myerse, kterej se na platne ale moc neohreje. Jedinej, kdo mi nesed, je predstavitel Hitlera, ten byl vzhledove nekde uplne jinde. Krome toho, ze misto nekterejch dialogu by to chtelo fakt tu akci, mam ale nejvetsi vytku na samotny Pancharty, jejichz postavy jsou vetsinou dost upozadeny a nedostanou prostor pro nejaky velky krvavy akce. Celkove rozhodne skvele natocenej, zahranej a zajimavej film, ale ze bych z neho byl nejak hotovej, radil ho mezi 200 nejlepsich nebo mel potrebu ho znova videt, to zase ne. (10.09.2009)