Nehanební bastardi

Tarantino kupodivu splnil, co nasliboval, a natočil film, který bude mít v jeho filmografii po roce 2000 stejné postavení, jaké má Pulp Fiction v devadesátých letech. Totiž výsadní. Na Basterdech by se dalo pochválit snad všechno - od hereckých výkonů, přes scénář, vybroušené dialogy až po několik režijně absolutně dokonalých scén (celý začátek, závěr v kině, Šošanina příprava na akci...). Inglourious Basterds je pro mě zkrátka zatím nejlepší letošní v kině viděný film, šance na překonání vidím maximálně u Districtu 9, Antichrista anebo Avatara. PS: Poslední větu, která ve filmu zazní, by mohl říct sám Quentin. (28.08.2009)

HANEBNÝ PANCHARTI jsou filmem o jiných filmech, o spalující síle kinematografie a manipulaci, cinefilním vyznáním a ultimativní tarantinovkou, která obsahuje vše z jeho předchozích děl, aniž by se dostavil pocit vykrádání, únavy či sebeukájení se nad vlastní tvorbou. (Pět kapitol s dvěmi hlavními líniemi, které se protnou v závěru, flashbackovou strukturu vyprávění, kdy se setkáváme s flashbacky uvnitř flashbacků, a tak je odváděna pozornost od postavy, která nakonec všechny - včetně diváka - přechytrační, zatímco se díváme na příběh o pomstě, jenž uvědoměle mění styly a vytrhavá ze sledování hudebními a jinými ahistoricismy.) Uvědomělost je prostoupena již od úvodních titulků, jimiž se dává najevo, že budeme sledovat značně "nacionalistickou" (hlavní hudební motiv z ALAMA) pohádku v comicsovém ražení (titulek "bylo, nebylo", jenž je charakteristický pro pohádky a pro comicsy s Asterixem a Obelixem), která přebírá stylistické postupy americké, francouzské a německé kinematografie dané doby (proto ta typologická rozmanitost textu v titulcích)._____ Přitom se jedná o tarantinův nejdiváčtější (na předpremiérách se tleskalo, hlasité reakce během projekce) flm, který je nesmírně komunikativní, přestože je celý založen na konceptu pohrávání si s očekáváním diváka, kdy je každá scéna završena zcela nečekanou pointou, jíž předchází řada odboček a zdánlivé dialogové vaty. A když už si říkáte, že to nemůže být lepší, přestane se odkazovat "jenom" na filmy (na rozdíl od KB Volume 1 není nutné předobrazy znát), ale začne se upomínat i na obrazy inspirované jimi a na knihy o nich (zdá se mi to, nebo je skutečně celá závěrečná sekvence okázalým odkazem - kromě SABOTAGE, samozřejmě - na jednu odpověď Hitchcocka Truffautovi ohledně napětí z Rozhovorů Hitchcock-Truffaut?)._____ Nejdřív hýkáte nadšením a pak si uvědomíte, že vás film dostal, protože vás zmanipuloval (viz co se odehrává na plátně a poté v hledišti v záv. kapitole)... a vám nezbude nic jiného, než parafrázovat Raineova slova: Myslím, Quentine, že je to tvůj majstrštyk. P.S. Napodruhé ještě lepší: přestože je divák již obeznámen se všemi odbočkami a nečekanými vyústěnými jednotlivých scén i celého filmu, užívá si koncept, oceňuje vypravěčskou důmyslnost, opájí se stylistickou podvratností a baví se odkrýváním toho nesčetného množství neuvěřitelně promyšlených odkazů, kdy Movie Connections na IMDb tvoří pouhou cca. 1/5. 10/10 (film roku, nejlepší tarantinovka) (24.08.2009)

Soundtrack: 1. The Green Leaves Of Summer - Nick Perito [1:55] 2. The Verdict (Dopo La Condanna) - Ennio Morricone [1:13] ,3. White Lightning (Main Title) - Charles Bernstein [2:54] 4. Slaughter - Billy Preston [4:24] ,5. The Surrender (La Resa) - Ennio Morricone [2:47] ,6. One Silver Dollar (Un Dollaro Bucato) - The Film Studio Orchestra [2:02] ,7. Davon Geht Die Welt Nicht Unter - Zarah Leander [2:05] ,8. The Man With The Big Sombrero - Samantha Shelton/Michael Andrew [1:48] ,9. Ich Wollt Ich Waer Ein Huhn - Lilian Harvey/Willy Fritsch [2:44] ,10. Main Theme From Dark Of The Sun - Jacques Loussier [3:10] ,11. Cat People (Putting Out The Fire) - David Bowie [4:10] ,12. Tiger Tank - Lalo Schifrin [1:17] ,13. Un Amico - Ennio Morricone [2:35] ,14. Rabbia E Tarantella - Ennio Morricone [3:53], (10.05.2011)

Nein, nein, nein, nein... miestami yes. Nekompaktný a nevyrovnaný (niekde kruto strihať, niekde naopak výrazne pridávať) dôkaz faktu, že Tarantino vie síce napísať solídne dialógy a určite vie, ako vygradovať scénu a natočiť výbornú prestrelku, ale rozhodne nemá šajnu o tom, ako vystavať naozajstný príbeh a uhniesť zaujímavé postavy (trestuhodne odfláknutá Shosanna je najlepšou postavou filmu a to je dosť tragické poznanie). Namiesto toho teda aspoň vykráda, umiestňuje dej do filmársko-kinárskeho prostreda a hádže odkazy, ktoré sa dajú naštudovať za dva večery, pričom "filmoví vedci" v publiku mu to žerú aj s navijakom a akosi nevidia, že film ako celok vlastne nemá hlavu ani pätu. Niežeby som sa nebavil. Prvé dve kapitoly s úbohou variáciou na Sergia a budovaním mýtu o "židovskom zabijakovi", z ktorého sa za zvukov Ennia vykľuje pičifúz Roth, sú síce na smiech, ale potom ide kvalita výrazne hore. Vrcholom filmu je rozhodne epizóda v pivničnej krčme - brilantná filmárčina. Takisto Pittovi by som za to, ako sa tvári pri lekcii taliančiny od Landu, dal Oscara. No a Waltzovi Oscara priať nemusím, dostane ho aj bez toho - minimálne nomináciu. Tak či onak, veľmi rozporuplný a roztrieštený zážitok. Kecy o filme roka a najlepšej tarantinovke považujem za nepodarený vtip... (29.08.2009)

Což o to, mně by veřejná onanie nevadila, ale měla by stát za to. Když na mě Quentin vytasí takovouhle žížalku, tak nemůže čekat, že se nebudu mlátit smíchy. Shoshanna si nepochybně zasloužila svou pomstu, ale nevím, co jsem komu udělala já, že jsem si zasloužila půltřetí hodiny namachrovaných žvástů. I tak je to samozřejmě pořád snesitelné, zvlášť s představou, co s tím mohl napáchat některý Tarantino wannabe a kreace Christopha Waltze, um maestra Morricona a pár povedených scének v čele se Stiglitzem a Pittovým pokusem o italský akcent tomu chvilkami dodají i šťávu, ale zbytek hereckého osazenstva má pod nohy naházeno příliš mnoho klacků, takže Gedeon Burkhard nedostal šanci dokázat, že má na víc než na otírání Rexových slin, to, co bylo spácháno na postavě Tila Schweigera, už bych klasifikovala jako válečný zločin a Melanie a Helen jsou femme fatale asi jako Hannibal Lecter vegetarián. Jestli to mělo vzbudit chuť skalpovat si svého nácka (kdyby jen ti kokoti nechodili v reálu dohola...), tak já jsem spíš měla chuť vzít letlampu a zajistit, abych se už víckrát u Tarantina nenudila k smrti. (11.12.2011)