Zabudnutá zem

Když se ohlížím zpětně po filmu Zapomenutá země, jako nejkrásnější se mi jeví samotný nápad - poskládat do filmové podoby příběh z fotografií z 19. století, které zachycovaly výpravu napříč Islandem, v jejímž čele stál kněz. Za další pozitivum filmu považuji hudbu, která v kombinaci s fantastickými záběry islandské krajiny dokázala vytvořit uhrančivou atmosféru. Tím ale pro mě byla všechna pozitiva vyčerpána. Postavy, jako kdyby byly do filmu zasazeny nějak mimoděk. Během 138 minut se toho o nich moc nedozvíme, neboť jsou motivy jejich jednání zprostředkovány divákovi velmi fragmentárně (jako, kdyby byl si měl on sám sestavit vlastní příběh z oněch nalezených fotografií). Kamenem úrazu pro mě byla ústřední postava kněze, která na mě působila od počátku dost neuvěřitelně (knězem ho činilo jen roucho) a jeho vnitřní psychická proměna nebyla příliš zdařile vyjádřena. Jestliže Židé po čtyřiceti letech putování pouští víru našli a kněz ji ztratí po několika tý/dnech jízdy na koni islandskou krajinou, pak mi takovýto příběh přijde dost banální. Otázkou proto zůstává, co tato interpretace, vzniklá z několika nevinných fotografií, vypovídá o nás a našem postoji k víře v Boha. (14.07.2022)

Hodne hnusná záležitosť; mohlo sa to volať: Ako recyklovaný brat do pekla zašiel. Ťažko povedať, ako sa tento hnoj dostal na zoznam kresťanských filmov - asi že tam behal ten pastorovitý šašek. Do polovice by to mohli podávať ako premedikáciu pred operáciou a od polovice ako reklamu, že prečo evanjelizácia pomocou odpadlíckeho recykláka bude niesť pečať prekliatia. Siahodlhé zábery krajiny mne nesympatického Islandu bez stromov, bez ľudí, upršaného, polievaného lávou a obývanom sprotestantmi. Nič pozitívne, ešte aj ten štátny bankrot spred nedávna.. Absurdnosť šírenia Evanjelia padlým pošukom začne byť zjavná dosť skoro, ale človek len-tak neodhadne, až do akého pekla sa ten dopletený nezrelý slaboch za tie dva a pol hodiny preserie. Kresťanský film: pche! To si kuknite frajerov jak Páter Pio, Don Bosco, Páter Damián de Veuster, Popieluško, Jan Vianney, Ján Pavol II. etc. - a nie zmrvených diletantov tohto klalibru s ich rádoby misijnými akciami. Veriacemu katolíkovi musí prísť až zle, keď po bruchu sa plaziaci hriešnik hľadá odpustenie, skúša veriaceho na pravosť lásky a schopnosť odpustiť a pomodliť sa za nepriateľa - a že tento namiesto láskavého objatia a ohromných slov uľahčenia "a ja ťa rozhrešujem v mene Otca i Syna i Ducha svätého" sa vrhá na hriešnika s jediným hrozným úmyslom.. Čo povedať, keď v rámci misijného nadšenia nezosobáši o manželstvo prosiaci snúbencov, no lebo ešte nepostavil svoju búdu z úzkoprofilového dreva na Boho-rúhania svojimi zopičenými obradmi. Odkiaľ-že vzali kríž a Otče náš? Keby hľadal pravdu, začne od seba. A keď už sa definitívne potľapkáva s diablom v bratskom objatí, stihne ešte pretiahnuť aj dcéru svojho domáceho. Neviem, čo to malo byť za film, mne z toho vyšlo: 1. Vďaka Bohu za dobrých katolíckych kňazov (klídek, ešte sú aj takí, istí to našťastie Ježiš), 2. Na Island naďalej nepôjdem: nechýba mi ani dážď, ani láva, ani bezstromie, ani pohanskí pseudo-kresťania, 3. Keď neznaboh zaradí film do "kresťanské filmy", môže to byť kíbel lajna. Dávam 1* za to, že náš pes sa do polovice filmu vôbec nenudil: pomalé scény koníkov, psíkov, vtáčikov a kvetiniek, to je presne to, čo má naša vlčica rada - sedela s ňufákom prilepeným na obrazovke, uši našpicované, napínavosť animálnych záberov jej nedali spať dobrú hodinu; až keď to začalo byť o ľudskom prekliatí začatom expertami ako Luther/Hus/Kalvin.., začalo sa jej logicky zívať, unavene si odfúkla a zaliezla ku gauču. Mali sme to spraviť v polovici rovnako a ísť spať s pocitom, že aj recyklovaný brat môže šíriť lásku Kristovu v nehostinnom kraji. Zjavne ale nemôže, zbabre to aj sviatosťami posilovaný katolícky misionár, stačí trocha pýchy, potreby seba-realizácie a či zbytočného majetku v zbytočnej pohodičke - no ale bez sviatostí vážení.. - to je ešte oveľa inší level! (29.11.2023)

Do syrové islandské přírody zasazený příběh z kněze, jehož jeho církevní nadřízení poslali na misionářskou cestu na Island. Úmorná cesta změkčilého mladého duchovního napříč celým ostrovem ve společnosti drsných mužů pokrývá téměř polovinu filmu. Ve druhé části se pak roztočí spleť vztahů a kněz selhává pro změnu lidsky i profesně. Ještě před dostavbou kostela stihne spáchat hned několik těžkých hříchů. Dramata se však odehrávají v rozvážném severském tempu. Island se mi díky tomuto snímku zaryl pod kůži stejně, jako písně a závěrečný chorál. (02.07.2022)

Po Bílém bílém dni velice očekávaný film letošního karlovarského festivalu, avšak po dlouhém těšení se dostavilo spíš zklamání a otrávenost technicky nadprůměrným ale ve výsledku velice průměrným dílem, v němž hraje prim zejména drsná a roztodivná příroda Islandu. Film, který ale zároveň pracuje s jakoukoliv dramatizací, si nemůže dovolit pokusit se utáhnout celou svou délku jen na překrásných scenériích, jež filmařům nabízí jimi zvolená lokace. Jednání většiny postav je zcela nepochopitelné a divák si polovinu filmu klade otázku, kde se vzala ta všechna frustrace a vzájemná nenávist. Snímek v něčem velice připomíná Alonsovu Juaju, ale i Andersonovo Až na krev, jež se však mimo režisérský a kameramanský perfekcionismus opírá také o skvělý scénář, který nás o iracionálním dovádění protagonisty nenechá na chvíli pochybovat, jako je to v případě Zapomenuté země. Přes veškeré výtky a celkový mizivý efekt se na film krásně koukalo i v celé své délce. Což vlastně nedává smysl, ale je to tak. (11.07.2022)

Putování nádhernou a hrozivou islandskou přírodou v 19.století v šíleně pomalém a nejasném filmu.(max.50%) (09.01.2023)

Koniec 19-storocia, dansky knaz je poslany na misiu na Island, kde ma postavit kostol. Je zaroven vasnivy fotograf, tak uvidime par zaujimavych kompozicii. Prekvapenie bude asi hned v uvode v tom, ze tento knaz vlastne nie je ani nejaka pozitivna postava. Mne najviac ucarovala postava islandana Ragnara (Ingvar Sigurðsson) pre jeho surovy a chaoticky charakter. Krasna kamera, pomale zabery, casto panoramaticky otacajucou sa kamerou. Formal 4:3 sedi asi viacej do historickeho pozadia, uz to potom mohli rovno tocit na 1:1, ale nerusilo to aj vdaka spomenutej technike. Dialogov je tam poskromne, ale vzdy pridu v spravny moment a nie su nejako repetitivne. Proste niekto nieco povie a plati to, nie je nutne sa k tomu vracat. Je to dost dlhy a pomaly film, treba mat na to asi naladu. Vizualne krasny.  (Göteborg Film Festival 2023) (06.02.2023)

Veľmi úmorný film. Príbeh o dánskom kňazovi, ktorý sa rozhodne zvečniť odľahlú zem a zachytiť život v nej. Snímok plný nádhernej islandskej prírody, kvôli ktorej dávam tretiu hviezdu, zároveň snímok kvalitne zostrihaný a so zaujímavou kamerovou prácou, ale bez nejakého hlbšieho obsahu, dejovej linky a prakticky bez akéhokoľvek emocionálneho presahu. Tak, ako som film začal pozerať, tak som ho dopozeral a povedal som si, že vlastne som to ani nepotreboval k životu. Asi tak nejak na mňa tento film vo svojom celku zapôsobil. 50 % (17.02.2023)

***1/2 (23.12.2023)

Úžasný island, charaktery lidi ve složitých situacích situacích a o tom jak je pýcha zákeřná a nevyhýbá se nikomu. Filmově úžasný zážitek. (06.07.2022)

Čakal som, že tento film bude niečo ako Maják. Ono namiesto čiernobieleho obrazu bolo akési zaoblené 4:3 a bol tu aj konflikt mladého so starým, ale na spomínaný film to nemalo. Na hviezdne obsadenie si moc nepotrpím, tak asi uškodilo cestovanie a priveľa postáv, ale zase pohľad na islandskú prírodu bol super. (06.08.2023)