Réžia:
Hlynur PálmasonScenár:
Hlynur PálmasonKamera:
Maria von HausswolffHudba:
Alex Zhang HungtaiHrajú:
Elliott Crosset Hove, Ingvar Sigurðsson, Victoria Carmen Sonne, Jacob Lohmann, Hilmar Guðjónsson, Waage Sandø, Ída Mekkín Hlynsdóttir, Ingvar ÞórðarsonVOD (3)
Obsahy(1)
Koncom 19. storočia prichádza na Island dánsky kňaz, aby v odľahlej časti ostrovného štátu postavil kostol a fotografoval ľudí. Čím viac času strávi v krajine s drsným počasím a v uzavretej komunite, tým viac sa jeho pôvodné poslanie stáva morálne a nábožensky náročným. (Vertigo Distribution)
Videá (3)
Recenzie (32)
„Lucasi, je nezbytné, aby ses přizpůsobil tamním poměrům a místním lidem. Jinak je tvůj úkol odsouzený k zániku.“ Pomalé tempo a velkorysá stopáž nebude pro každého, ale docela dobře souzní nejen s rychlostí života na ostrově, ale i samotné mise hlavního hrdiny, která je také během na dlouhou trať. Pouť fyzicky i mentálně zcela vyčerpaného dánského pastora Lucase, který se dobrovolně rozhodne pro delší trasu po Islandu, se navíc zdá být čím dál šílenější. Islandská příroda je totiž krásná, ale umí být i nekompromisní. Jenže možná ještě těžší to bude mít Lucas s místními obyvateli…a s tím souvisí 2 nečekané zvraty, které postupně přijdou. Mohou se jevit jako zdánlivě bez příčiny, ale ta se skrývá hlouběji. Škoda, že samotné ukončení filmu mi přišlo docela chabé, a co do pointy až triviální. K tomu přičtu nepříliš sympatické postavy, „artovější“ ladění s několika podivnými momenty, a stejně jako v případě Pálmasonova předchozího snímku Bílý bílý den končím znovu na lepším průměru. „Je to tu ale strašně krásné.“ - „Je to tu strašné…a krásné.“ ()
Jak to řekl Al Pacino v samém závěru vynikajícího Ďáblova advokáta? "Pýcha, můj nejoblíbenější hřích." Pálmason zde opakuje všechny svoje trademarky známé z předchozích dvou filmů: scenáristický (do děje vložené vyprávění se symbolickým významem), motivický (rvačka mezi muži) i režijní (statické záběry krajiny, do kterých v určitém okamžiku zasadí montáž se všemi důležitými postavami hledícími do kamery... zde se dostane i na psíka). ()
Výstižně vykreslené putování islandskou divočinou bez goretexu. Meditativně, poomaaluu, ale atmosfericky vtahujícně a s nosnou dějovou premisou. Lehce připomínajíc Scorseseho Mlčení. Již samotný nápad vystavět příběh na reálných historických fotografiích, pořízených zmizelým knězem, je zajímavý. A Pálmason mu s pečlivou kompozicí ve “fotografickém” formátu 4:3 dodává pozoruhodnou náplň. Sice jenom filozoficky napovídající, ale přesto zajímavou a hodnotnou. ___ Edit: Tvůrce v diskuzích prozradil, že to nebyly reálné fotografie, ehm. Zrovna u tohoto filmu bych podobný tvůrčí přístup nečekal... [KVIFF] ()
Třetí celovečerní snímek islandského režiséra Hlynura Pálmasona v mnohém připomíná ranou tvorbu Wernera Herzoga. Dánský kněz Lucas se na sklonku 19. století vydává postavit kostel do odlehlé části Islandu a střetává se nejen s nezkrotnými přírodními podmínkami, ale také s rázovitým průvodcem Ragnarem a specifickou náturou tamních obyvatel. Zapomenutá země je natočená ve formátu 4:3, což odpovídá samotnému historickému pozadí – v úvodu se objevuje informace, že předlohou pro film bylo sedm nalezených dobových fotografií. Právě fotografická podstata obrazu je devízou filmu, který vyniká důmyslným vytvářením kontrastů. Lucas opouští pohodlí domova a ocitá se v nehostinné zemi, kde proti němu stojí drsný Ragnar, jenž naopak s okolím souzní. Pálmason ale podtrhuje tematické rozdíly i jednotlivými záběry, které rovněž vyznívají kontrastně – skupinka putujících lidí se ztrácí v popředí majestátních kopců; dlouhý záběr na znaveného ležícího protagonistu je následovaný erupcí sopky. Snímek nás zavádí do fascinující, současně krásné i strašidelné země, v níž vládne příroda a kde pro kněze není místo. Bohužel trvá dlouhých 140 minut, často se utápí v kompozicích, které mají jen symbolickou funkci, a v emocionální rovině je absolutně odtažitý. Vývoj vztahu mezi Lucasem a Ragnarem je nedostatečně vykreslený a za zmiňovaným Herzogem Zapomenutá země kulhá i jako podobenství o úpadku lidského jedince. Přesto jde o vizuálně a duchovně stimulující podívanou, která v tichém sále s obrovským plátnem patřičně vynikne. ()
Ono to putování islandskou krajinou zákonitě musí být poutavé a třeba přepálená délka zde ani tak pro mě nebyla problémem. Trable jsem měl až s charakteristikou postav, protože hlavní (anti)hrdina je nezajímavý bídný chcípák a po utlumených dvou hodinách putování divočinou jeho další konání a následná protireakce zbylých postav v poslední šestině filmu působily, jak kdyby spadly z čistého nebe, a neměl jsem pocit, že by k nim bylo jakkoliv, byť třeba skrytě, směřováno. Hezky natočená, obsahově rozporuplná podívaná. [KVIFF 2022] ()
Galéria (30)
Fotka © Films4you
Reklama