Blízko

Emocionální, křehké, zranitelné, stejně jako je onen věku opouštění dětství a prvních lásek. Dokud je všichni brali jako dva nerozlučné kamarády, byli šťastni. S prvními dotazy přišly první pochybnosti a snaha skrývat city. Pochybnosti, útěk, zranění. Druhá polovina výborně ilustruje, jak Léo utíká před sebou a urputně v sobě dusí žal a pochyby. Bolestná poezie v letním zářivých barvách. (15.02.2023)

Mladý belgický režisér Lukas Dhont je pro mě naprostým zjevením. Už svým celovečerním debutem Dívka okamžitě upoutal mou pozornost, ale ještě víc jsem nadšená a zároveň velmi dojatá z filmu Blízko. Poskytl mi totiž zcela výjimečnou možnost nahlédnout do samého nitra emocionálně zmateného chlapce. Citlivým a přitom nevtíravým způsobem odvyprávěný příběh o přátelství, problémech dospívání a zranitelnosti mládí poukazuje na to, jak je důležité o svých myšlenkách a pocitech mluvit. Uzavření se do sebe pak může vyústit v lidskou tragédii, která se nedá vrátit a obvykle mívá i nedozírné psychické následky pro všechny blízké osoby. Vynikající Eden Dambrine coby Léo musel nejprve zakusit fyzickou bolest v podobě zlomené ruky, aby dal konečně patřičný průchod té duševní, jež byla doslova spalující... Kromě povedeného scénáře a přesvědčivých hereckých výkonů obou hlavních aktérů mě také hodně zaujala obrazová poetika snímku. (95%) (06.10.2023)

Mal som tento film nahraný vyše dvoch týždňov a stále som sa nemal k tomu, aby som si ho pozrel. Podvedomie zafungovalo bezchybne. Svoju úlohu nezohralo iba to, že som cca o 70 rokov starší ako hrdinovia filmu, že tempo filmu bolo pomalé, ale najmä to, že už sa mi nedarí vidieť film, v ktorom by neboli zastúpené marginalizované menšiny a ich problémy. Nie som proti tomu, aby sa takéto filmy nakrúcali. Iba nikto nemôže odo mňa chcieť, aby som pri ich sledovaní ujúkal nadšením. (02.02.2024)

Neznášam francúzštinu! Samé bľe bľe bľe, bľi bľi bľi, bľa bľa bľa... V záberoch furt iba ksichty na celú obrazovku. Zo začiatku dvoch chlapcov, ktorí iba trepú blbosti, a vkuse sú na seba nacapení. A keď prídu po prázdninách do školy, tak ostatní si budú myslieť, že sú gej pár. A jeden z tých chlapcov, že nie, nie, nie, že on nie je gej, a začne toho druhého od seba odstrkovať. A ten druhý, citlivejší, sa z toho nevie spamätať, tak sa zabije. Takže zvyšok filmu už iba zábery prevažne na hlavu toho druhého na celú obrazovku a vyplakávačky a hokej. Nuda. Vtieravý pokus o vyvolanie emočnej búrky u mentálne nestabilných jedincov. Zase som naletela na recenzie, ktoré napovedali, že film rozhodne nebude až taký zlý. Ale zase sa mi potvrdilo (ja blbá), že je to ako keď vám kaderníčka desať minút hovorí, že by mi pristala ofina, aj keď dobre viem, že nepristala, a že ju nechcem. Zahraté dobre. (06.04.2023)

Reakce okolí, když jsou si dvě holky hodně blízký, je furt o dost jiná, když se jedná o dva kluky. Je vidět, že režisér ví, o čem točí a přidává další velmi křehký film, kde se toho zase až tak moc nenamluví, ale ti dva kluci, neherci, působí tak neuvěřitelně skutečně, že jim jeden to bezstarostný běhání v květinovejch polích záviděl. Druhá půlka už hodně potemněla a stala se noční můrou i pro rodiče. Silný čtyři. (11.03.2023)