Okno naproti

Pustil jsem si film znovu po asi deseti letech - měl jsem dojem, že si to asi špatně pamatuju, když je tu film relativně vysoko hodnocený. Nicméně herecké výkony mě nepřesvědčily ani o životní tragédii starého pána, ani o emancipaci neemancipované ženy, ani o žádné hloubce psané mezi řádky. Ferzanovy prvotiny mě ohromily, na rozdíl od tohoto filmu vytvářely atmosféru i bez zapálených svíček. (07.08.2020)

Zložité ľudské osudy v príbehu s niekoľkými rovinami, ktoré sa nám postupne odkrývajú. Prierez životom staršieho muža, ktorý dočasne stratil pamäť a zároveň príbeh nenaplnenej lásky dvoch susedov, ktorí sa potajme navzájom pozorujú cez okná naproti. A to všetko za doprovodu úžasnej hudby. Film, ktorý ma neskutočne dojal. (04.07.2013)

Nejdřív jsem byl vyloženě znechucenej z toho na jakej film to vlastně máme jít. Šli jsme totiž s přítelkyní a ještě třemi kamarády a já se přiznám že sem o tom filmu nic neslyšel. Až když jsem si v letáku přečetl že vyhrál cenu na fesťáku ve Varech tak mě to začalo zajímat. A pak to přišlo:)Po půl hodině reklam přišel jeden z nejnápadnějších filmů co sem kdy viděl. Říkáte si že je to strašně nenáročnej film ale on je nenáročnej jen do té míry kam chcete aby byl.Zatímco si myslíte že vás ten film moc nezajímá a nebaví, stačí když se trošičku zamyslíte a najdete tisíc věcí na které chcete aby vám film odpověděl a čekáte na každou větu, kterou snad někdo pronese.Je to film spíš pro lidi co se nebojí zamyslet nad vážnými tematy a ti ho myslím pochopí nejlépe. Ostatní ho zhodnotí jako průměr možná i podprůměr ale my co máme rádi složité lidské osudy, sklamání, lásku, nenávist, touhu, vášeň a spoustu přemýšlení si tenhle film zkrátka zamilujeme. (18.03.2007)

Je tu krásná hudba a velmi dobré herecké obsazení se skvělou Giovannou Mezzogiorno v čele, ale scénář na mě nepůsobil moc přesvědčivým dojmem. Už samotná výchozí situace mi připadala jako z jiné planety a podobně mimoňský dojem jsem měl ještě párkrát. Nevím, proč na to přispívali ještě Britové a Portugalci. (11.04.2010)

Pri sledovaní Okna naproti som nevedel, či pozerám festivalový film, televízny film, alebo nejakú taliansku naleštenú komerciu. Je to nakoniec niečo medzi. Mierny problém som mal ale hneď s hlavnou postavou, ktorá donesie domov neznámeho cudzinca s amnéziou napriek tomu, že má manžela a deti. Flirtuje so susedom, pričom vôbec nerieši morálnu dilemu svojej neskoršej nevery. Slúži to ale posolstvu a hlavnej myšlienke filmu, takže je to v poriadku. Keďže máme pamäť, nikdy nebudeme sami. Je to síce otázne, ale pre istotu si odnesiem túto myšlienku do života. Videl som omnoho zaujímavejšie festivalové filmy, preto som prekvapený, že zrovna tento, iba mierne nadpriemerný, sa dostal do širokej distribúcie a získal ohlas. (27.11.2012)