Samuraj

„Samuraj“ je skutečným zjevením. Nenechte se mýlit mediální prezentací, trailerem a mnohými srovnáními s Tarantinovým Kill Billem. Zatôichi není „popkorňák“, není to film k požírání, je to spíše dobré filmové saké, které je nutné pít po malých douškách a vychutnávat. Labužnicky vychutnávat. Je to film o rytmu života, o sladkém stereotypu a harmonii, kterou je někdy třeba ochránit velmi brutálními prostředky. Slepý masér Zatôichi se doslova prošourá příběhem (je klasickým mýtem, který kráčí odněkud někam), zjedná nápravu zla a zase kamsi zmizí. Jenže mnohem více než "westernový syžet" je pro Samuraje typický laskavý humor, meditativní přemítání o lidských věcech a fenoménech japonské kultury. Pokud chcete něco vědět o japonské duši, kulutře a samurajské tradici, je Kitano tím pravým průvodcem. Souboje jsou jen třešničkou na dortu, brilantní, vpodstatě konzervativně realistické. A celý film je krásně pomalý, rozšafný, moudrý... Určitě nemá dar strhnout, ale rozhodně má dar potěšit. A to je z mého pohledu tak akorát. (10.04.2004)

můj problém u asijských filmů je, že jakmile v něm hraje víc jak pět herců, jsem ztracen. nerozeznám většinu tváří a jména si nepamatuju. to ovšem není problém Takeshi Kitana, ale můj, nehledě na to, že jeho určitě nepřehlédne nikdo. zvlášť, když musí vyřešit pár problémů a jedním znich je Ginzův gang, který vybírá ,,výpalný" a i jinak nebohé obyvatele terorizuje. pokuď jde o umění meče, vetšinou jde o akci rychlou, efektní, krvavou, prostě dobrou. zvuk je v pohodě, děj však občas škobrtne, trošku mě nudil. sympatický na samurajích však je, že svoje protivníky několika ranami zabijí a nemlátí do nich ,,jak hluchej do vrat". proto i setkání ronina s masérem se odehrává bez zbytečných ,,keců". ku prospěchu všech vidomých i slepých. (05.04.2006)

Samuraj, stejně jako Kitanovy předchozí filmy, lehce a hladce střídá scény komické i vážné, brutalitu drsnou i vtipnou (=nadnesenou). Stejně jako Kitanův herecký projev, působí film skromně, mírně a vyrovnaně, čas od času je proložen něčím drsnějším, nebo naopak velmi vtipným. Hlavně nezaměňte Samuraje za Posledního samuraje, mohli byste být zaskočeni mnohem menší (ale za to uvěřitelnější a reálnější) výpravou. Na závěr mohu jen říct, že Takeshi Kitano je skvělý masér a jeho masáž se mi moc líbila. (16.04.2004)

„Ani s očami dokorán otvorenými vôbec nič nevidím” • Dovolím si tvrdiť, že Takeši "Masér" Kitano, doposiaľ vytvoril nielen svoju vari najambicióznejšiu snímku, ale zároveň vskutku i svoje snáď najlepšie kinematografické dielo, ktoré v žiadnom prípade už nikdy viac ani žiadne nasledujúce viacej neprekoná, keďže to už nie je možné, nakoľko sa takýto mimoriadne oceňovaný a vydarený, jidaigeki, akčný počin, podarí nakrútiť iba raz za život, podobne ako jeho predchádzajúcim nasledovníkom, ktorých「majstrovské diela」, sa zväčša pravidelne vyskytujú v naprosto renomovaných, filmových rebríčkoch, trebárs Wellesov Citizen Kane, ďalej povedzme i také Hitchcockovo Vertigo, či dokonca i Felliniho La Dolce Vita, alebo aj Coppolov The Godfather, pričom tým práve teraz sledujem najmä to, že sa síce Zatōichi, kvalitatívne týmto majstrštykom ani zďaleka nepribližuje, či nevyrovnáva, ale je s takou veľkou vervou a láskou divákom sprístupnený, t.j. nakrútený, že si svoje smelé stanovisko obhájim asi v takom zmysle, že sa v tomto príklade predsa jedná o režisérovo『Opus magnum』, aby sme boli odteraz konečne na tej správnej vlnovej dĺžke, skrátka, aby sme si poriadne rozumeli, čo má tým vlastne recenzent na mysli? • Predstaviteľ tohto slepého šermiara, znovu sedí na dvoch stoličkách a je mu dobre, čo to trepem, až na troch/štyroch, áno, aj v strižni spája tieto jednotlivé políčka dohromady vo fascinujúcej, strihovej skladbe... Nie, ešte sa rovnako osvedčil i po scenáristickej stránke (s niekoľkými esami v rukáve), čo sa konkrétne teda týkalo celkového vývoja udalostí a línie vzťahov medzi postavami, čím azda napokon prechádzam i k samotnému dianiu, v ktorom je možné ponachádzať viacero zaujímavých postáv, nielen v podaní samotného protagonistu, ale aj v podobách vedľajších (anti)hrdinov: hazardného hráča Šinkičiho, osobného strážcu Hattoriho Genosukeho a jeho ďalších, temných prisluhovačov, no najmä prostredníctvom optiky「dvoch gejší」, na ktorých je v podstate priamo postavený základný kameň, jednoducho povedané, od nich sa to celé odvíja, kryštalizuje, až sa to v samom konci komplet vykryštalizuje v tanečnej sekvencii, ako vystrihnutej z Milionára z chatrče, a tak aspoň viem, kým sa Danny inšpiroval? • Proste je vidno, že si na tomto vynikajúcom filme dali všetci zainteresovaní, čiže z hľadiska - hereckého - hneď pred kamerou, no súčasne i z toho režisérskeho, a to rovno za ňou, extra záležať, že bola absolútna radosť sa tomuto snímku s miestami komickými prvkami, počas 2. skvelých hodín, venovať, až som si normálne želal, aby sa tá záverečná sekvencia o malý kúsok ešte trošku natiahla. • Maestro, nakrútili ste zásadný film Vašej kariéry, ktorým ste ma nezvyčajne potešili. Vrelá vďaka Vám za to patrí. PS : Technické zložky, akými sú kamera & zvuk, sú kategóriami samými o sebe, veď potom uvidíte a budete počuť. (15.04.2023)

Souhlasím, že Takeši Kitano je v roli záhadného slepého samuraje excelentní, jen ho je na scéně poněkud málo. Souhlasím, že Kitano jako režisér vyladil v kombinaci obrazu a hudby znamenitou audiovizuální záležitost, jen proč mám pocit, že na poli dvou hodin občas pokulhával děj? A ano, závěrečné tanečky jsou celkem fascinující, ale proč z ničeho nic film úplně jiného ražení vrcholí zrovna takto tanečním vystoupením, je mi tady prakticky stejnou záhadou jako u Vinterbergova Chlastu. Nakolik mi je ale samurajská tematika vzdálená a u samurajských filmů snad vždycky bojuji s míjením, tady se tak dělo minimálně a musím říct, že Kitanův Samuraj je snad prvním filmem z tohoto ranku, u kterého jsem se z větší části bavil, hltal většinu soubojů (i navzdory lehce komickým výtřiskům digitální krve) a na konci chvílemi zamýšlel dát i 4 hvězdičky. Jen to bych nesměl mít proti většině filmu najednou na závěr obrácený pocit, že Kitano tímhle filmem nechtěl ani tolik vyprávět (příběh), jako spíše předvádět (filmovou atrakci) a ač to zde ještě není tolik znatelné oproti následujícím Kitanovým filmům Takeshis' a Sláva filmovému tvůrci!, ten ústřední záměr pohrát si s filmovým uměním a zde hlavně aktualizací klasických samurajských motivů ve finále jakoby trochu převýšil vše ostatní... potvrzuje to kromě tanečního vyvrcholení i mystifikační odkaz do kamery v úplném závěru, který mi připadal dost mimo a jen srazil silný ústřední motiv slepoty nebo podvodu na laciný metavtip. Nejvíc ale můj dojem srazil pomalovaný transvestita mezi samuraji – proti aktualizacím klasických příběhů nic nemám, ale linie s touto postavou už mi připadala jako menší fraška. Přesto ale u mě kupodivu převládají pozitivní dojmy. [70%] (27.06.2023)