Na pivo do prvej línie

Snímek o pivu... na výletě... do Vietnamu. Farelly po Zelené knize zůstal věrný výstředním příběhům čerpajícím ze skutečných událostí. Dobrodružná komedie s přesným Efronem a vynikajícím byť malinko nevyužitým Crowem se s přibližujícím závěrem láme v silné válečné drama o tom co to válka doopravdy je. Jak špatně ji civilisté doma chápou a proč a kdo ji vlastně rozpoutává. Téma které je právě dnes tak důležité. Informační válka kdy interpretace, dohady i špatně komunikované zprávy tvoří chaos, který je sám sebou přikrmován. Na plný počet tomu něco málo chybělo, ale bylo to hodně blízko. Ti, co tuhle válku řídí, vlastenci nejsou. Jsou to politici, a lži jsou jejich měnou. Když budou lhát dál, budou sem dál posílat kluky na smrt, aby ospravedlnili ty mrtvé. (16.10.2022)

Příjemně odsýpající válečná dramedy, v níž skrze postavu Chickieho sundáme “růžové brýle” propagandy a vidíme skutečná válečná zvěrstva na vlastní oči. Tak zhruba nějak takto lze v jedné větě popsat snímek The Greatest Beer Run Ever režiséra Petera Farrellyho, který je založený na jednom skutečně šíleném nápadu obsahující pivo a cestu přímo do Saigonu. Nutno zmínit, že tvůrci tento absurdní aspekt zakomponovali do krásně fungující filmové mozaiky, z níž vyjma zjevného protiválečného poselství ční také herecký výkon Zaca Efrona. Právě on totiž do snímku dodává tu tolik potřebnou počáteční naivitu a následný šok, že nic vlastně není tak jak se na první pohled zdálo. Režisér se všemi těmito ingrediencemi pracuje s grácií sobě vlastní, takže se před Vámi na poněkud předlouhé stopáži rozprostře delikátní filmová záležitost, kterou byste určitě neměli minout. Téma nesmyslné války a všudypřítomné propagandy totiž (bohužel) nikdy nezestárne. (Apple TV+) PS: Nesmím samozřejmě opomenout skvělého Russela Crowea, který si to neskutečně “dává” i na poměrně malém prostoru! „That's what war is, Chick. It's one giant crime scene.” (03.10.2022)

Dramaticko dobrodružná komedie o budižkničemovi, který se rozhodne podpořit kamarády ve válce ve Vietnamu, se povedla! Jedná se o vtipnou jízdu, která je pro hlavní postavu oči otvírající. Peter Farrelly má holt talent pro kousky, kde se zabedněnému člověku otevřou oči, během příjemné a zábavné cesty, které vás krom rozesmání i dojme a donutí se přeci jen lehounce zamyslet. Oproti Zelené knize je to slabší odvar, přesto velmi pěkný kousek, které mu by také nevadilo lehce zkrátit stopáž, obzvláště pasáže s Russellem Crowem. Ale i tak, příjemné překvápko a zasloužených 7/10. (05.01.2023)

Prodavačům předražených pleček hloupým instáčovým snobům se povedl vskutku nevídaný kousek, když uplácali naprosto jedinečné drama bez dramatičnosti, dobrodružný film bez dobrodružství a komedii bez vtipu. Těžko vůbec říct, jestli za finální pocit nemytého ocasu a zkažených mášmelousů na patře z tohoto schématického, kýčovitého a veskrze nudného rektobolu může nešťastná volba neumětelského fekálního trapáka Farelyho coby „režiséra“ nebo ještě nešťastnější volba neumětelského koženého trapáka BuZaca „CokurvadělávefilmusPrussellem“ Prknona coby hlavního pozéra, jenž není schopen předstírat ani těžkou tašku ani novojorskou padickci, na celé čáře jej přehrávají i všichni korejští a čínští komparzní amatéři v rolích Vietnamců a co s východoněmeckým pornoknírkem vypadá i „hraje“ jako sekndhendový Vojta Kokotek se zánětem trojklanného nervu. Ovšem nejvíce můj latentní autismus hnala směrem k záchvatům právě ta taška, de fuckto hlavní hrdinka „veledíla“ a elementární symbolika celé té otravné a řádně přefabulované rádoby „skutečné“ a rádoby hlavodvacetdvaidní fraškohistorky. Do ní ten slizký, toporný HnuZac narval 60 třetinek (Ano, spočítal jsem to!), tedy pregnantněji vyňadřeno 60 kusů nula celá tři sta padesát pětek (Ano, vyinternetoval jsem to!), což je, připočteme-li váhu pixly, nějakých pětadvacet kilo mrtvé váhy. A taková dlouhodobě a dalekosáhle nošená pětadvacetikilová taška přes rameno se obvykle nejen viditelně zařezává víc než BuZacovy tanga, ale také přinutí kupříkladu i takového vysportovaného, ztepilého fesháka (184/92 – Ano, jsem to já, Jana Smutná!) jako já minimálně vyrovnávat už po pár kilometrech protiváhu na opačnou stranu. Čili, když pak vidím stopadesáticentimetrového, padesátikilového prkenného zachrapa, jak si s tím přes půl Vietnamu buzerantsky ležérně pohazuje, protože tam měl molitan, aby si při natáčení náhodou nenamohl gonády, říkám si, že když už mi někdo dvě hodiny pateticky a dost uboze rval do krku žluklý popkorn a nutil mě čumět na děsivého nehereckého homokláda, mohl to ten diletant udělat, kurva, alespoň fyzikálně patřičné. Jo, a O.V.P., Prasle! Vzít dvacetiminutový a zcela nijaký štěk v přitroublém a nudném kýči pro pohlupavé požírače horkých psů, v němž hlavní role hrají zelená taška a amatérský řiťopich, přičemž taška podává famózní výkon, to u kdysi skvělého osralového herce zavání zoufalstvím posledního tažení. Každopádně pořád velmi doufám, že se někdo v budoucnu ještě hecne a natočí z nostalgie nějakou tu dvojku, napadá mě třeba Těžká nadváha, Americký otyloň, Na porážku nebo Lipidátor, a vrátí Tě zpět do hry! (01.10.2022)

Je pravda, že nejdebilnější nápady vznikají v hospodě po pěti pivech. Ne jinak je to i v případě příběhu z tohoto filmu. Jako vzít pakl piv a odvést je kámošům, co jsou ve válce, do Vietnamu, může napadnout fakt jenom naivního blázna. Zac Efron ale tohohle alkáče zahrál naprosto fantasticky. A jak je příběh celé té výpravy za podporou morálky pluku totálně absurdní, tak dobře se na to kouká. Peter Farrelly podobná témata umí a ne jinak je to i zde. Absurdní vtip střídá ofenzíva Tet a útok na Hanoi, kde se skví pro změnu hodně zajímavá role Russella Crowa. Jeho válečný fotograf tu měl celou řadu zajímavých pravd a myšlenek, které stojí za zamyšlení. Vysloveně dobrý kousek o sebeuvědomění jednoho obyčejného Amíka. (05.04.2023)