Zápisník jednej lásky

Tu je vidno krásny rozdiel medzi typicky americkým, prvoplánovým kudrlinkovým pátosom a napr. ázijským romantickým snímkom Moment to Remember (2004). Tá najhrubšia pointa je v oboch prípadoch podobná ale spracovanie, forma, obsah a dialógy sú diametrálne na inej kvalitatívnej úrovni. Netvrdím, nebolo to úplne zlé, najviac sa mi páčila predostretá osudovosť oboch zaľúbencov, snímok mal preto i svetlejšie chvíľky, väčšinou sa však utápal v plánovanom emočnom kalklulu, ktorý bol sprevádzaný priemernými cukrovými dialógmi a klasickou trojuholníkovou šablónovitou zápletkou, kedy sa žena rozhoduje medzi dvoma mužmi rozumom (pracháč na úrovni) a srdcom (chudobný sympoš). Jednoducho typická priemerná emočná ždímačka na americký spôsob. 60/100 (13.08.2014)

Neoriginálny, ale bez chybičky sfilmovaný jednoduchý príbeh s taaakto veľkým srdcom. Romantická limonáda galaktických rozmerov, ktorá sa až do posledných 15 minút dôstojne drží nad lacným sentimentom. Pomalé tempo, poetická širokouhlá kamera, slušní herci (hlavne Ryan Gosling), pekný klavírny motív. Pre tých, čo veria, že láska k jednému človeku môže vydržať na celý život. Nič pre cynických realistov. (02.03.2005)

„Nikto nezabudne na svoju prvú lásku.“ Znie to pateticky, však? Taký je ale celý ZÁPISNÍK JEDNEJ LÁSKY. Je o láske. Robí česť romantickému žánru, dokonca takú, že nemám výčitky svedomia šupnúť ho k najultimátnejším romancám na svete (CASABLANCA, SPOMIENKY NA AFRIKU, ANGLICKÝ PACIENT). Snímka pôsobí "štandardne", ako keby chcel niekto schválne dať do jedného romantického filmu čo najviac klišé. Tvorcovia sa ale v skutočnosti inšpirovali Hitchcockom a jeho "je lepšie s klišé začať, ako skončiť". Skutočne – hoci si budete myslieť, že viete, ako niektoré scény/postavy skončia, snímka v poslednej chvíli prudko zmení smer a vyberie sa cestou originálneho riešenia, ktoré trhá srdce. Režisér s kameramanom ponúkajú smršť ťažko zabudnuteľných scén, z nich asi najviac osloví monumentálny záber so stovkami labutí. Hlavnou devízou snímky však nie sú ani tak magické scény, dialógy či pôsobivá vizuálna stránka, ale strhujúce herecké výkony. Dominuje im fantastický romantický pár McAdamsová/Gosling, ktorému uveríte každú emóciu a ktorým by ostatné filmové páry mali povinne závidieť. Ich chémia je taká, až sa čudujem, že sa po nakrúcaní nezobrali. (24.09.2005)

"Psal jsem ti každý den celý rok, 365 dopisů". Ještě, že nebyl přestupný rok, asi by klukovi upadla ruka. Považuju se za romantika, ale tahle limča se lepila víc, než je zdrávo a dost mě udivuje hodnocení mužského uživatelstva, protože jsem žila v domnění, že když si tohle najde diváka, tak jedině v řadách čtenářek Harlekýnek. Chtěla jsem vidět, kam od Svatého boje dospěl "žid v bomberu s vyholenou hlavou" Ryan Gosling. Jeho útrpný úšklebky ale spíš signalizovaly, že u hraní zde měl podobně rozpačitý pocity jako já u sledování toho díla. A přitom by bývalo stačilo trochu ubrat "lepidla" ve scénáři, protože "řekni, že jsem racek, já jsem taky racek" - to je na můj intelekt moc hustý jinotaj. (09.06.2005)

Koukám, ( soudě podle místního hodnocení ), že " I muži mají své dny " :o) Ano, chvílemi je to jako kdyby si čĺověk dával medovník a přikusoval k tomu marlenku popř. namáčel a olizoval lžičku medu, ale já mám sladké jednou za čas rád :o) Jen se to nesmí přehánět. Cassavetsovi se to ( po většinu času ) daří držet v " uvěřitelné rovině " bez zbytečného laciného sentimentu a co mu vyšlo náramně, byla sázka na ústřední herecké duo. Ta chemie mezi Rachel a Ryanem je více než věrohodná a zejména Rachel McAdams podává notně sympatický výkon. Ryan Gosling jako Noah je přesvědčivý, přesto si neodpustím poznámku, že v některých momentech mi jeho smutný výraz připomínal Nicolase Cage " v nejlepších dobách ". Nevím proč mi vytanul v mysli název knihy Ivana Olbrachta - O smutných očích Hany Karadžičové. Přirovnal bych to, k posmutnělému psímu výrazu. Což našemu Beníkovi věřím, ale Goslingovi již nikoliv a působí to téměř směšně. Přesto ( kromě těchto pár momentů ) hraje přesvědčivě a jsou to především oba hlavní představitelé, díky kterým je tento příběh ( v mezích možností ) uvěřitelný. Nicméně těch závěrečných 10 minut si mohli tvůrci odpustit. To bylo již na mě opravdu moc...škoda. Přesto zaokrouhlím směrem nahoru, v rámci žánru a současného trendu nadstandart. (12.02.2010)