Tretí muž

Byli tam jen ti dva. - Ne. Byl tam ještě třetí muž. Ze začátku to všechno působí tak banálně a postupně se z toho vyklube moc fajn záležitost, noir jak vyšitý. Na můj vkus trochu moc politiky (poválečná rozdělená Vídeň), ale krom tohoto faktu vskutku ojedinělé a originální scény, za které by se nemuseli stydět ani dnešní filmaři. (11.05.2015)

Hned první věc, kterou jsem si z filmu odnesl, byl velmi netradiční hudební doprovod s poetickou hrou na citaru. Ačkoliv později došlo na chvíle, kdy tahle hudba vyvolávala (zřejmě v kontrastu se záměrem režiséra) spíše nostalgické dojmy a během akční honičky po vídeňských ulicích dokonce vrhla atmosféru až do grotesky, a místy jsem zpochybnil, zda se v některých částech taková hudba vůbec hodila. Hodně se mi líbila i černobílá kamera plná úchvatných atmosférických záběrů temných nočních ulic. Ačkoliv tady jsem moc nepobral, proč některé scény včetně obyčejných dialogů v interiérech nasnímal kameramanam s výrazným nakloněním záběrů do stran, neboť to na mě působilo samoúčelně, občas i rušivě a evidentně bez hlubšího významu. Přesto jako čistě audiovizuální záležitost hodnotím Třetího muže velmi pozitivně, autentické reálie poválečné Vídně dodávají filmu i zajímavý dokumentární přínos. Dlouhá napínavá akční pasáž z kanalizace na mě hodně zapůsobila, stejně jako závěrečné „alejové“ sekvence. O něco horší je to s tím jednoduchým příběhem, který mě moc neoslovil, nevyolal žádné větší emoce, a taky s hlavními hercemi, z nichž Cotton je sice celkem sympatický a Valliová má celkem půvabný vzhled, ale jejich výkony mi přišly spíše průměrné a žel ani jeden z nich neoplývá takovým charismatem, aby dokázal po celý čas táhnout podobně táhlý snímek. Je to pro mě zvláštní kousek, který se mi do jisté míry díky zmíněným devizím výše i dost líbil, ale navzdory uvedeným žánrům mystery a thriller mu po velkou dobu chybělo patřičné napětí a navzdory roku vzniku Třetímu muži chybí i ono kouzlo starých filmů z řad pro pamětníky... až bych skrze jeho menší odtažitost a umělecky silný vizuál hádal, že jde spíše o poměrně nový snímek, na černobílý materiál pouze natočený. [65%] (01.09.2021)

Mno, měla jsem s tím co dělat, takže se opět rozejdu s nadšeným davem, neboť jsem několikrát bojovala s pokušením jít umýt nádobí, abych se kapku osvěžila, což se mi opravdu často nestává... Faktem zůstává, že z většiny vídeňských zákoutí by vyšly skvělé fotky, to však samo o sobě ještě dobrý noir nedělá, že. A tak, když nebylo jaksi koho nenávidět, ani komu držet pěsti, logicky mě kapitola obsaďte všechny kanálové poklopy - zlotřilec na útěku musela minout větším obloukem, než když tomu nevýraznému brakovému pisálkovi oddělali jediného fanouška... Ocením ještě úplný závěr, který si možná zapamatuji na stejně dlouho, jako Callowayův ocupkovaný kabát. A jo, co ta hudba? Tak ta by si určitě zasloužila lepší kulisu. Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s filmem noir 40. a 50. let. (15.10.2015)

Spisovatel šestákových románů Holly Martin přijíždí do poválečné Vídně, kam byl pozván svým dávným přítelem Harrym. Bohužel se ukáže, že Harry byl krátce před Hollyho příjezdem sražen nákladním autem, takže Holly už stihne přijet jen na přítelův pohřeb. Jako z udělání vyjde v zápětí najevo, že podivnou smrtelnou nehodu viděli jen dva muži. Ale co když byli tři? Tak tedy tímto otazníkem začíná jeden z nejprofláklejších filmů kinematografické historie, který v naší republice ze záhadných důvodů nebyl nikdy uveden do distribuce a tak ani do obecného povědomí. Jedná se o vskutku precizní a ve své době přelomové dílo, ohlašující příchod nové éry. Originálně nasnímaný s zrežírovaný snímek plný film-noirového napětí a svérázného humoru (na scénáři se podílel i Graham Greene) patří mezi "must-see" každého filmového fandy. - "V Itálii měli za Borgiů 30 let teroru, války, vražd a krveprolití. Ale vyrobili Michelangela, Leonarda da Vinci a renesanci. Ve Švýcarsku vyznávali bratrskou lásku. Měli 500 let demokracie, a co dokázali vyrobit? Kukačky." (14.03.2005)

Najlepšia scéna filmu + najlepšia časť filmu je 100 % v kanáloch, keď naháňajú Orsona Wellesa, vtedy som bol v Siedmom nebi z kamery Roberta Kraskera, strihu Oswalda Hafenrichtera, réžie Carola Reeda a hudby Antona Karasa. Tak kamera, strih, réžia a hudba sú nezabudnuteľnými aspektami tohoto mimoriadneho kvalitného britského filmu zo sekcie NOIR, ktorý nemá široko - ďaleko konkurenciu. Bolo by určite zaujímavé, ak by sa Welles zhostil i réžie, takto sa viac sústredí na svoj neprekonateľný výkon, kde príde do filmu až po hodine diania, práve odvtedy je film lepší. Dovtedy bude musieť Joseph Cotten riešiť spletitú pavučinu nástrah z každého rohu povojnovej Viedne, kam je dej umiestnený, preto je atmosféra taká dominantná, aká môže Viedeň v tej dobe byť... Na blízku mu bude krásna ALIDA VALLI . (03.10.2015)