Tretí muž

Najlepšia scéna filmu + najlepšia časť filmu je 100 % v kanáloch, keď naháňajú Orsona Wellesa, vtedy som bol v Siedmom nebi z kamery Roberta Kraskera, strihu Oswalda Hafenrichtera, réžie Carola Reeda a hudby Antona Karasa. Tak kamera, strih, réžia a hudba sú nezabudnuteľnými aspektami tohoto mimoriadneho kvalitného britského filmu zo sekcie NOIR, ktorý nemá široko - ďaleko konkurenciu. Bolo by určite zaujímavé, ak by sa Welles zhostil i réžie, takto sa viac sústredí na svoj neprekonateľný výkon, kde príde do filmu až po hodine diania, práve odvtedy je film lepší. Dovtedy bude musieť Joseph Cotten riešiť spletitú pavučinu nástrah z každého rohu povojnovej Viedne, kam je dej umiestnený, preto je atmosféra taká dominantná, aká môže Viedeň v tej dobe byť... Na blízku mu bude krásna ALIDA VALLI . (03.10.2015)

Tak tento film skutečně nemá chybu. Zasazení klasického noir do kulis poválečné, rusko-britsko-americké, Vídně je samo o sobě geniální. Vedle hlavních postav je totiž atmosféra rozbombardovaného císařského města dalším ne-li tím nejdůležitějším aktérem této detektivky. Orson Welles se sice ve filmu moc neohřál, ale přesto vytvořil zajímavého záporáka, který je i přes to všechno co dělá, spíše sympatickým podvodníčkem, než někým kdo si zaslouží smyčku kolem krku. Asi nejde nepochválit závěrečnou geniálně nasnímanou a sestříhanou "ultra-noir" honičku ve stokách. (26.10.2009)

The third man rastie každým pozretím, hádam, že na tretí krát budem hodnotiť na plný počet. Dej je veľmi svižný, zápletka je jasná a pomerne prehľadná. Ako každý správny noir sa snaží byť aj Tretí muž čo najštýlovejší, k čomu stačí tých zopár základných prvkov žánru v spojení s krásnzmi štýlovými exteriérami Viedne, zaberanými často v noci. Kamera je často pootočená o pár stupňov do strany. Ale možno podstatnejšie ako dej sú súdobé reálie a spoločenské pomery Viedne a ďalej vnútorný boj hlavného hrdinu medzi loajalitou a svedomím. Hudba pôsobila skôr francúzsky, ako z nejakej letnej komédie Jacquesa Tatiho, jej ústredný motív sa vám usadí v hlave na dlhý čas. Poteší relatívne otvorený záver filmu. (27.10.2012)

V českém prostředí neobvyklé dílo nabízí zajímavý pohled na vídeňskou skutečnost konce čtyřicátých let minulého století. Vesměs se tu jedná o základnu fakt, poznatků a souvislostí, které a která jsou v českém prostředí naprosto neznámá. V evropské kinematografii tehdy ještě naplno doznívala poetika třicátých let zvukového filmu. Kamera i vedení herců zůstávalo více či méně divadelní, i když z dětských střevíčků počáteční bezradnosti se již viditelně vyzulo. Vedle pozoruhodné režie a nezanedbatelné kamery tu na sebe upozorňuje hned několik neméně pozoruhodných hereckých výkonů. Orson Welles, muž mysteriozního organizovaného zločinu, exotická Mata Hari, podle všeho česká Němka (ve filmu je pohříchu více českých jmen) Alida Walli, Italka s roztomilým německým šlechtickým predikátem Altenburger von Marckenstein und Frauenberg des Heiligen Römischen Reiches (cítíte, jak se jazyk přímo mazlí s těmi rozkošnými německy znějícími slovy; vskutku echt) a nezanedbatelný muž z generace tvrdé americké školy, skvěle ztělesněný Josephem Cottonem. Hraný film startovní velikosti nové historické epochy moderní světové kinematografie, zhruba tak lze - snad výstižně - charakterizovat v kostce tento nevšední divácký zážitek. (27.06.2009)

Vzhľadom na rok vzniku je to vážne dobrý film, ale z dnešného pohľadu už až tak neprekvapí. Predsa len, už sme toho videli dosť. Filmu nemožno uprieť kvality, vyvážený dej i gradáciu, nás iste poteší i dáma z Československa, ale film ma nejako zvlášť neprekvapil, ale ani nesklamal. Asi najviac sa vydaril záver a naháňačka v mestských kanáloch. Trochu ma sralo, že som sa nedozvedel odkiaľ presne tá pani z Československa pochádza, ale nevadí. Tak 20-30 rokov dozadu by som dal plný počet, dnes slabšie štyri. 70%. (22.04.2012)