Karetní hráč

Dario Argento sa v novom tisícročí ani nesnaží nejako zaujať, spolieha sa na svoje meno a prestíž, ktorú si vydobyl svojimi majstrovskými dielami zo 70. a 80. rokov. Ale to nestačí. A ak si do svojej filmografie bude pridávať takéto len tak tak priemerné kúsky, bude si tu svoju prestíž musieť zachraňovať. (07.05.2013)

Dario Argento je neodmysliteľnou súčasťou v rebríčku mojich najobľúbenejších režisérov. Silne ovplyvnil môj filmový vkus predovšetkým svojim triom famóznych snímkov "Phenomena", "Suspiria" a "Inferno". Získal si môj obdiv a rešpekt, ktorý mi nedovolí prvoplánovo kritizovať ani jeho ďalšie filmovové diela. Tento Talian ešte nepatrí do starého železa. Je to režisér a scenárista, na ktorého proste nedám dopustiť. Na rozdiel od niektorých tunajších užívateľov som okúzlený aj jeho neskoršou tvorbou z nového milénia, do ktorej spadá aj titul "Kartový hráč" (Il cartaio) z roku 2004. Nie je to síce taká pecka ako jeho staršie diela, ale moje očakávania maestro Argento splnil. Pre niekoho je to podpriemerný krimi thriller, no pre mňa to je veľmi obstojné talianske retro giallo. *** (15.07.2023)

Dario Argento v moderni dobe internetu a elektronicke hudby zavanejici modernim technem, kdy vrah hraje s policii online karty - jde to vubec dohromady? Muze to fungovat? Ocividne moc dobre ne, obzvlast kdyz to cele pusobi dost lacinym televiznim dojmem a vraha je uz po druhe v rade mozne odhadnout v prvni chvili kdy se objevi na scene. Neni to nejhorsi Dariuv film, tenhle primat si drzi jeho "Fantom opery", nicmene "Karetni hrac" za nim nezustava daleko pozadu. 4/10 (13.11.2010)

Taková hodně slabá detektivka, u které se mně ani nechce věřit, že za ní stojí Dario Argento. Ano, je tady jedna blijící mrtvola, která má natlakovanou trávící soustavu na minimálně 5 atmosfér :-), ale jinak je nám vyprávěn podprůměrný příběh, který nás má přesvědčit o tom, že hraní pokeru přes internet je tak intelektuálně náročná záležitost, že ji není schopno pochopit ani veškeré osazenstvo římského oddělení vražd :-). (20.02.2005)

Jak už jsem kdesi napsal-Argento zestárl a vyměkl. Il Cartaio je toho vcelku výmluvným důkazem. Ale pozor, přesto se podařilo vytvořit nic víc, ale rozhodně také nic míň než lehce nadprůměrné giallo (s několika povedenými argentovskými chuťovkami). Za jednoznačně potěšující považuji také mnohem méně "haprující" logiku děje, než tomu bylo u předchozího mistrova kousku Non ho sonno. Lepší 3* (17.08.2006)