Cyprián a bezhlavý prapradědeček

V poslednom čase som zhliadol viacero titulov, pod ktorými je podpísaná Vlasta Janečková. Bola to česká režisérka, ktorá celú svoju kariéru zasvätila práci na realizácii televíznych rozprávok. Na svojom konte má desiatky tv filmov. Jedným z nich je aj štúdiový snímok "Cyprián a bezhlavý prapradedeček", ktorý natočila v roku 1997. Je to príbeh o mladom šľachticovi Cypriánovi Peckovi z Višně, ktorého chce uloviť nejedna vydajachtivá dáma. Ten sa však moc do svadby nehrnie. Odradiť dotieravé nevesty sa mu darí za pomoci hradných strašidiel. Až jedného dňa sa zoznámi s milou, sympatickou, odvážnou Veronikou a zamiluje sa do nej. Kvôli jej láske je ochotný zmeniť svoj záporný názor na manželstvo. No nič moc. Tentokrát to budú pre pani Janečkovú horko ťažko dve hviezdičky. ** (25.11.2023)

Nijak neurazí, ale ani nijak nenadchne. Příběh je prostinký jako z červené knihovny, Klára Pollertová vypadá poněkud odule (jestli ona nebyla zrovna těhotná, když se to točilo?), a i když jsou strašidla roztomilá, právě postava Veroniky je taková nijaká. Sem am dobrý slovní fórek, Vaculík se snaží celou věc trochu vytáhnout výš, kulisy velmi dobré, ale celkově zkrátka průměr. (16.03.2014)

Až se hlava s tělem spojí, bude konec kletby mojí. Neměl zkrátka pradědeček ztrácet hlavu, pak se nejen do všeho vrhal hlava nehlava, ale když už se někam bezhlavě vrtl, ještě mu u toho pršelo do krku. Líbí se mi hrady a zámky z pohádek, kde provoz a údržbu zvládá jedna žena středního věku. Škoda, že těch strašidel nebylo víc, dalo by se to mnohem víc vyšperkovat a rozvést. (17.03.2014)

Ještě než se Šákul Vaculík definitivně vykouřil z hlav zpovykaných náctek, pokusil se adaptovat v pohádkovém žánru, pro něj poměrně neprověřené oblasti působení. A jelikož nemusel v pokročilém věku předstírat sličného prince, dal si věkově neurčitého rytíře, což byl solidní kompromis. A ono se veskrze jedná o rozvernou a sympaticky pojednanou pohádku, co disponuje celkem originálním půdorysem. Nehraje se na kompaktnost, ovšem má to nemalé množství fragmentů, které nemusí potěšit a zabavit jen ty nejmenší diváky. Už samotná Klára Trojanová může vzbudit mužský zájem, a že se měla k Vaculíkovi. Strašidelné figurky se prezentují kletbami, které na ně byly uvaleny, ale co by to bylo za pohádku bez šťastného konce. A můžu prohlásit, že v rámci pohádkových stereotypů se to k mé spokojenosti poměrně zdárně vyřešilo. Bořivoj Navrátil zůstal díky své "bezhlavé" kreaci nesmrtelným. Bílá paní už nebyla se zlobivou Cecilkou tak divácky atraktivní, ale jejich osud se mi líbil. Strašidel mohlo být klidně i víc. A ne tak často jsou k vidění pohromadě Dana Hlaváčová a Lucie Matoušková, tedy skutečná matka s dcerou, co do toho komediálně šláply. Bylo to veselé a hravé, hudebně příjemné. Vadim Petrov s Karlem Černochem se postarali o výrazný otisk. Vele zkušená Vlasta Janečková režijně nalezla souhru se scénářem nápadité Květy Kuršové, načež vzniklo milé tv dílko, co zabaví celou rodinu. 7/10 (30.10.2019)

"Není proč se loučit !! Budu tady vždycky, když na mě v dobrém vzpomenete.." Hezká myšlenka, která však v závěru téhle vůbec ne špatné, byť dost herecky nevyrovnané, pohádky Vlasty Janečkové vlastně dostala pořádně na prdel, podobně jako ta otravná zrzavá Cecilka zoufalé Michaely Markovičové, čímž Kuršová potvrdila, že si se scénářem mohla o poznání více vyhrát.. Kdyby se vám ovšem po strašidlech stejně stýskalo, pak vězte, že Cyprián a bezhlavý pradědeček si nakonec vysloužil ještě pokračování.. To ovšem už moc příjemné pokoukání nenabízí.. (28.09.2015)