Most

Výborné historické drama, které nemá větší problém vhodně spojit dospívání s válkou, k plnému počtu tu poněkud překáží vlažný/až moc pomalý začátek. Film má dobrou dobovou výpovědní hodnotu, vtipnou vložku s Čechy + stejně tak vyznívající „romantickou“ scénu, a pak hlavně výtečnou pasáž s mostem, která diváka přiková do sedačky, a přestože doufá v jiný konec, je dopředu smířen s krutým osudem 7 mladých hrdinů. Jestli doporučit ke zhlédnutí nějaký opravdu kvalitní protiválečný film, Most je jistě žhavým kandidátem. (13.04.2013)

Najdôležitejší antivojnový film v histórii Nemecka - tak silnú a pôsobivú obžalobu len tak nevidno. Príbeh skupinky 16-ročných študentov, ktorý sú na záver vojny povolaní a bránia absolútne nedôležitý most vďaka nezmyselnej náhode. Posledných 20-minút som sledoval s otovrenou pusou ako režisér vygradoval film a týchto 5* je až málo na tento klenot nemeckej kinematografie. V prípade možnosti zhliadnutia určite neváhajte. (06.05.2005)

První polovina je trochu nuda. Na obrátkách to nabere až někdy od chvíle, kdy je vyhlášen noční poplach a parta kamarádů jde teda opravdu do tý války, do který se všichni tak strašně těšili. Jenže já jsem očekával, že nastane aspoň u někoho změna v myšlení a v chování, že se třeba do tý války přestanou těšit. Ale ono to vypadá, že se jim ta válka strašně líbí. Můžou klidně utéct, ale oni zůstanou. A ještě jsou rádi, že můžou obětovat život za Hitlera a za Německo. Takže ve finále fandíte Američanům. A když ty německý mládežníci začnou postupně umírat, tak vám jich asi moc líto nebude. Vlastně jediná sympatická postava tam byl ten jejich učitel. Jinak nevim, do jaký míry se na tom podepsal dabing, ale přišlo mi, že herci dost přehrávaj. Tanky z dřevotřísky a náklaďáky vyrobený až někdy X let po válce ani nekomentuju. (17.10.2023)

Tesne pred kapituláciou, keď je každému jasné, že je vojna prehratá, predsa len chápadlá propagandy s namiešanou dobrodružnou romantikou šestnásťročných študentov velí bojovať do posledného muža. Keď sa napokon premení v skutočnosť ich vytúžený vstup do ozajstnej vojny, ihneď pochopia nezmyselnosť konfliktu. Bernhard Wicki postupne dávkuje svoje myšlienky, dáva priestor na spoznanie charakterov a záverečnou cestou vojnovým peklom umocňuje celý príbeh. (10.03.2018)

Německý film Most z roku 1959 natočený režisérem Bernhardem Wickim podle stejnojmenného románu Manfreda Gregora, je nesmlouvavou obžalobou války i militaristické výchovy dospívající mládeže. Děj se odehrává v prvé půli roku 1945 v bezejmenném městečku kdesi v Třetí říši, kde jsou ještě školou povinní chlapci odvedeni, aby doplnili prořídlé stavy wehrmachtu. Bez náležitého výcviku jsou převeleni k obraně bezvýznamného mostu. Chlapci se svého úkolu zhostí s nečekanou vervou, mají pro ně smrtelné následky. Tvůrci na mikrokosmu malého města, demonstrují německou společnost na konci války. Právě díky konfrontaci postojů mladší a starší generace, dociluje režisér znepokojivého mrazení v zádech. Celé dílo je totiž elegií na ztracené mládí (i životů) jedné německé generace. Její idealismus, víra ve vůdce, ozbrojenou moc Třetí říše, spravedlivost celého válečného běsnění, to vše je v příkrém rozporu s míněním starší generace (střední generace se ve snímku z logických důvodů téměř nevyskytuje). Film je i obžalobou pokrytectví starší generace, obžalobou mlčící většiny, která netleskala Hitlerovým „dobrodružstvím“ na bitevních polích, přesto se bez problému adaptovala novým politickým podmínkám. To je možno nejlépe demonstrovat na rozmluvě učitele a vedoucího kasáren, kdy se kantor snaží přesvědčit velitele, že jeho žáci nepatří do bitevní vřavy, ale do školních škamen, neboť mladí válku berou jako velké dobrodružství. Do této doby může divák s učitelem sympatizovat, nikoliv však po majorově zdrcující, úsečné odpovědi. V té poznamenává, že nikoliv on, coby voják, ale učitel, neboť je i vychovatelem, nese vrchovatou míru odpovědnosti za pokřivené vnímání reality dospívající mládeže. Učitel se nezmůže na nic jiného, než vágní, nic neříkající obhajobě o „zneužití myšlenek“. Divák se po této scéně nemůže vnitřně ztotožnit ani s touto postavou. Přesto se tvůrci nevyvarovali jednoho klišé, a tím je zobrazení místního čelného příslušníka NSDAP. Ten je vykreslen značně šablonovitě, je necitlivý, promiskuitní a zbabělý. Přesně takto jednorozměrně jsou vykreslováni skoro všichni příslušníci vládnoucích totalitních stran. Zde můžeme od tvůrců cítit jistý kalkul, snahu ospravedlnit se, neboť je lepší být mlčící, nestranickou většinou, než stranickým příslušníkem zavrženíhodné ideologie. To nic nemění na faktu, že západoněmečtí tvůrci, čtrnáct let po válce vytvořili znamenité, protiválečné dílo, nespoléhávající se na velké masové bitevní scény, jak bylo tehdy v módě. Právě lokálnost, malé měřítko jenom umocňuje pocity hrůzy, tak jako nemilosrdný konec. Kdy si divák musí klást otázku, proti komu vlastně mladíci bojovali? Proti Američanům, nebo proti wehrmachtu? Znepokojující může býti i to, jak snadno lze vyznění filmu otočit. Kdyby se národně socialistický režim udržel ještě pár let u moci, mohl by z tohoto námětu vytvořit prvotřídní, propagandistické dílo, oslavující „stádovitost“, která je vrozená všem zvířatům, lidí nevyjímaje. (30.06.2013)