Black Books

No neviem... síce Blacka, čoby ukážkového asociála a latentného alkoholika a Mannyho - dobráka a hlupáka od srdca - som si po pár častiach obľúbil, seriál ako celok mi už k srdcu až tak neprirástol. Jednak mu chýbajú poriadne vedľajšie postavy (Fran je mizerná postava), s ktorými by sa Black a Manny dostávali priebežne do konfliktu, zároveň chýbajú aj kvalitné zápletky (nespomínam si na veľa). Každopádne je to solídna zábava, no stojí hlavne na obohraných vtipoch ako Black uráža Mannyho a zákazníkov a ako chľasce. Ako oddych ok, ale nič k čomu by som sa vracal. PS: zbožňujem Mannyho štýl obliekania! Je to môj nový módny guru! (26.07.2014)

Zatím jsem viděl jen pár dílů ale už teď je jasné, že jde o další hodně nadějný britský seriál s výborným britským humorem z prostředí knihkupectví. Není to sice vynikající IT Crowd ale i tak je to super seriál na odreagování. Nelze než ho každému doporučit. Postavy v Black Books jsou skutečně výborné a velmi osobité a jsem moc zvědavej jak se budou dál vyvíjet. Dylan Moran je fakt týpek!. Výborná záležitost.... Kdo tohle ještě neviděl, ať to co nejrychleji napraví. (13.04.2007)

Každý správný knihovník má rád svoje zákazníky, protože díky nim je živ. Věčně opilý Bernard není správný knihovník a svoje zákazníky ze srdce nenávidí. Kromě toho kolem sebe jen zřídkakdy někoho snese a je proto zázrak, že se v jeho blízkosti bez (závažnější) újmy dokážou pohybovat roztomile naivní Manny s naprosto vytříbeným vkusem pro umění a sociálně nepružná, nezdravě alkoholu a cigaretám holdující Fran. Ale ještěže tak, protože s tímhle nesourodým trojlístkem je legrace přímo náramná. Humor je to vskutku absurdní a musí sednout. Já už to prostředí útulně rozházeného antikvariátu považuji skoro za druhý domov, a to jsem se začala dívat až nedávno. Black Books jsou pro mě mezi seriály naprosto ojedinělým zjevem a jsem ráda, že jsem na něj narazila. - "Maybe the art is saying cows know something we don't." (12.09.2022)

Každý správný knihovník má rád svoje zákazníky, protože díky nim je živ. Bernard Black není správný knihovník a svoje zákazníky ze srdce nenávidí. Kromě toho kolem sebe jen zřídkakdy někoho snese a je proto zázrak, že se v jeho blízkosti bez (závažnější) újmy na zdraví dokážou pohybovat náhodně přijatý podřízený Manny a sociálně nepružná Fran. Ale ještěže tak, protože s tímhle nesourodým trojlístkem je legrace přímo náramná. Nejde sice o tak šikovně vybroušený poklad, jakým se pro Linehana o pár let později staly vybrané série IT Crowd, ale o to snad ani nejde. Hovězí hlas a gumová tvář Dylana Morana dokážou totiž i ty přepálenější linky povýšit na příjemnou zábavu a nejlepší epizody pak na rodinný festival smíchu. Není se tedy čemu divit, že se o více než dekádu později, v době na vyloženě vtipné sitcomy čím dál střídmější, vzpomíná na Black Books jako na legendu. (13.09.2015)

Těm, kdo podobně jako já neviděli nic ze sitcomu Father Ted, ukázal Graham Linehan při jízdě ve Velkovlaku, že humor Monty Pythonů není ani zdaleka zapomenut ani mezi současnými tvůrci, a že se mu lze kvalitně přiblížit. U Black Books se vydal cestou klasického britcomu a z partičky lehce asociálních individuí a malého (zpočátku ani ne) knihkupectví dal dohromady něco nového a přece tak důvěrně známého a hlavně chtěného. Občas se něco nezadařilo tak jak by asi mělo, některé díly jsou výrazně slabší než jiné, ale to je jen příprava na skutečnou bombu, která detonovala ve sklepě jisté óóóhromné kancelářské budovy. Ano, Partička IT předčí Black Books díky stabilně vyšší úrovni zábavnosti, ale to neznamená nic jiného, než že je lépe sledovat Linehanovu tvorbu chronologicky. Pro Black Books mám schovaných zasloužených 80%. (14.04.2007)