Black Books

Skvelý konverzačný britcom s typicky suchým humorom a troma podivínmi a to všetko odohrávajúce sa na pôde jedného zašitého kníhkupectva. Kombinácia nevrlého alkáča Bernarda a psychicky labilného ľudomila Mannyho s večne frustrovanou Fran tvoria výbornú seriálovú trojku, ktorá na pár minúť pošteklí bránicu. V troch sériach sa stretávame s absurdnými scénkami, vtipnými dialógmi, občas trochu kŕčovitým a trápnejším humorom, jednotlivé diely nemajú rovnakú úroveň, po stránke absurdností je to prvotriedna seriálová liga. (09.08.2010)

Anglický humor v plnej poľnej. Netušil som, že to niekedy napíšem, ale niektoré scénky by tromfli aj absurdity pána Beana. Nekonvenčný, dokonalý a miestami naozaj krutý čierny humor a pekelne vtipné tri hlavné postavičky. Ktorých správanie je väčšinou absurdne bláznivé, ale pritom tak krásne vtipne prípustné. 95%. (05.12.2008)

Humor je to "inteligentní, ale ne intelektuální" (slova prod. Kratochvíla). Bernard je sociální ztroskotanec téměř nonstop ukájející svou promile slinu, musí smrdět víc jak dobrman, nezná tu zubatou věc (hřeben), ani tu, co se nejí, ačkoli tvarově vypadá jako houska (mýdlo). A jediný co umí, je ječet, nadávat, válet se, pít nebo lízat svůj speciální nanuk a hulákat nesmysly, nemyté vlasy mu drží jeho vlastní tužidlo smíchané z lupů, džemu, mouky, vody a podivných bakterií, kterým se u něj daří. V jeho knihkupectví platí zákaz dotknout se čehokoli, hrozí nakažení neznámým, vysoce agresivním virem BHC ("Bernardovo hnědé cosi"), kuchyň - to je hotová chemická zbraň a Bernardova postel je bez banánů království The Thing. Jestli mi chyběla nějaká podobná postava, tak seriál Black Books tu lochnu zaplácl. Fran je sice holka, má lepší kvartýr, ale k Bernardovi se jinak báječně hodí. A fackovací panák Manny? Jakbysmet. Tahle trojka k pohledání mě umí spolehlivě rozesmát. No ještě mi řekněte, že byste takhle nějak nechtěli žít - klídek, pohodička, chlast, cigára, žádný sraní s hygienou, účty a nádobím, zkrátka návod pro flegmatiky....... (14.09.2006)

Velká Británie byla vždycky plodná na humorné a kvalitní seriály, sitcomy a pořady. Odjakživa. Black Books v podstatě pokračuje v tradici; není to žádná oslnivá televizní bomba zastiňující slavnější předchůdce (na což si tu ani nikdo nehraje), ale vkusný anglický humor s velmi sympatickými hlavními protagonisty a rozverně hravými problémy. Oddech s příjemně malým výskytem trapnosti. 70% (09.10.2006)

Humor, který se netýká přímo chodu knihkupectví je výborný (byť má i své slabší momenty), ale gagy, které směřují k tomu, jak se Bernard chová k zákazníkům jsou excelentní perly nekonečných rozměrů, které mám chuť si pustit vmžiku ještě pětkrát po sobě, abych je doopravdy vstřebal. Proč? Protože, v knihkupectví jsem pracoval rok a tohle je pro mě jedno nekonečné déja vu, ve kterém sám sebe vidím až nebezpečně často. Ne, že bych za pultem popíjel víno a tahal cigarety, ale vážně jsem několikrát zoufale prosil, aby někdo zamčel dveře a dovnitř už nikdo nelezl. O nápisech ‚Nic pro zabíječe času‘ se ani netřeba zmiňovat… přesto po první sérii (zatím) jenom 4 a ½. Edit: A nakonec na nich zůstanu. Bavilo to skvěle, ale i když se to dotýká mě tak blízkého tématu, hned tak brzy se k tomu nevrátím... asi. (01.01.2010)