Black Books

Hodně zábavný bricom z pera jednoho z největších resuscitátorů britského televizního humoru, Grahama Linehana. Stejně jako v jeho pozdějším dílku IT Crowd sází na chemii tří hlavních postav, jenž se poněkud vymykají našim představám o normálních lidských bytostech. Fran je psychicky labilní, silně zakomplexovaná majitelka obchodu se záhadnými věcmi, Manny je vousatý, vlasatý, silně zakomplexovaný, submisivní a hlavně zdeptaný, cca čtyřicetiletý chlapík, který se ke své smůle jednoho ne moc pěkného dne nachomýtne k Bernardu Blackovi a začne pracovat v jeho knihkupectví. A konečně, Bernard Black je trochu šiblý, hodně zakomlexovaný, cholerický Ir, věkem něco kolem třicítky. Těžko byste hledali větší trosku nebo nenapravitelnějšího ochlastu, zkrátka geniální postavička. Update, 2014: Před sedmi lety jsem hodnotil čtyřmi, což se mi zpětně, s vědomím toho, kolikrát jsem od té doby viděl všechny díly a jak se u seriálu dodnes směju, jeví jako neuvěřitelná rozmazlenost a sprostota. 90% (14.03.2007)

Bernard Black se může, co do významu, postavit bok po boku dalším nejvýraznějším seriálovým postavám z britské produkce. Dylan Moran je tu zatraceně dobře maniakální a na celý svět prostředníček vystrkující. Kdyby bookshop, ve kterým pracuju, bylo moje, choval bych se stejně jako Black. Jenže ono není... :-( :-) (12.07.2012)

Hodnotím pouze po prvním dílu s přiznáním, že další už bych stejně asi nepřežil. Tento typický suchý britský humor mi nikdy nijak zvlášť nesednul - a vůbec ne v seriálech. Navíc nevím proč, ale mám v sobě něco proti sitcomům, což mi brání v udělování objektivních komentů :-). Já prostě z principu nemám rád ten trapný divácký smích v pozadí (diváku, směj se!). U Black Books jsem se sice asi dvakrát upřímně pousmál, ale jinak mě ničím nepřekvapil. Žeru new wave seriálů z Ameriky, ale tyhle britské podivnosti mi nejdou přes žaludek - sorry. Navíc vždy budu radši koukat na dramata, než na komedie. TAK PROČ JSEM SE NA TO VLASTNĚ DÍVAL, ŽE? (13.03.2010)

Humor, který se netýká přímo chodu knihkupectví je výborný (byť má i své slabší momenty), ale gagy, které směřují k tomu, jak se Bernard chová k zákazníkům jsou excelentní perly nekonečných rozměrů, které mám chuť si pustit vmžiku ještě pětkrát po sobě, abych je doopravdy vstřebal. Proč? Protože, v knihkupectví jsem pracoval rok a tohle je pro mě jedno nekonečné déja vu, ve kterém sám sebe vidím až nebezpečně často. Ne, že bych za pultem popíjel víno a tahal cigarety, ale vážně jsem několikrát zoufale prosil, aby někdo zamčel dveře a dovnitř už nikdo nelezl. O nápisech ‚Nic pro zabíječe času‘ se ani netřeba zmiňovat… přesto po první sérii (zatím) jenom 4 a ½. Edit: A nakonec na nich zůstanu. Bavilo to skvěle, ale i když se to dotýká mě tak blízkého tématu, hned tak brzy se k tomu nevrátím... asi. (01.01.2010)

Britcom z rodu Červeného trpaslíka, kterému obšem chybí takový ten opravdu chytrý humor. Místo toho spoléhá na absurdní dialogy a místy až pitvoření - to ale stále srovnávám s tou nejlepší britskou konkurencí. Jinak je Black Books uspokojivě vtipný a kvalitní seriál. Jenom to nadšení se v mém případě zatím nějak nedostavilo. (06.10.2006)