Pole snov

Svou nepolevující tajuplnou atmosférou a chováním hlavního hrdiny mi Hřiště připomnělo realističtější Vykoupení z věznice Shawshank, ale zatímco u Shawshanku je na konci poměrně jasné, proč ke všemu docházelo tak, jak k tomu docházelo, zde vyvstává mnoho otázek, které brání spoluprožít dojemné finále. K hřišti snů vedou dvě cesty, snazší a obtížnější, obě jsou silně ovlivněné baseballem (kterým by v jiné historce mohla nahradit jakákoliv v čase neměnná záliba). Jít po té snazší znamená sledovat (nepříliš) sentimentální drama dvou postav a jednoho splněného snu. Zdolávání obtížnější cesty nastoluje otázky… spoustu otázek. Řekněme, že filmu klasifikovanému jako fantasy neklade realita žádná omezení, tudíž si může dovolit plynulé přecházení mezi přítomností a minulostí, mezi světem mrtvých a živých. Zvědavost mi ale nezabrání bádat nad tím, proč věci fungují zrovna takhle a ne jinak. Ve světě bez pravidel se ztrácím. Z jakého důvody někteří „návštěvníky“ vidí a jiní nikoliv? K čemu musí dojít, aby lidé otevřeli oči a mysl? Tohle není ve filmu nijak vysvětlováno a se zvláštní samozřejmostí se očekává, že všichni diváci přijíždějící v samém závěru „uvidí“. Jenže co vlastně? Dobrovolně zapomenutá a dozajista přelomová šedesátá léta, k nimž je neustále odkazováno? Své nenaplněné touhy? (Ne)obyčejný baseballový zápas? Další otazníky zatěžují důvody, z nichž ke všemu dochází. Těžko odhadnout, kdy jde o osud a kdy o náhodu. Zda-li má být daný člověk v danou dobu na daném místě, anebo nemá. Neodchází snad Terrence Mann (na rozdíl od Joea Jacksona fiktivní postava) před koncem filmu napsat knihu o Rayově otci a neuzavírá se tím pomyslný kruh podobně jako v Donnie Darkovi? Můj přístup je na podobný typ filmu asi příliš racionální. Neprozíravě vyžaduji stabilní informace ohledně nestabilních jevů. Tak jako tak jsem si Hřiště snů nádherně vychutnal. Každou vteřinu napjatý, k čemu dojde vteřinu následující, od srdce fandící chlápkovi, který se poprvé v životě rozhodnul udělat něco spontánního. Zčásti proto, že mu to někdo řekl, zčásti proto, že to tak jednoduše cítil. Třeba právě v tom tkví nesmírně prosté, nesmírně povzbudivé poselství filmu – jdi za svým srdcem. Apendix: S až opovážlivou nadějí vzhlížím ke druhému zhlédnutí, které, jak věřím, zážitek stejně jako u Shawshanku vynese do nebeských výšin. 85% Zajímavé komentáře: tron, Ichabod (17.07.2009)

Jak skrze nebeský baseball, dojít k vykoupení za starou křivdu. A u toho divákům předat různá moudra. Nevadí mi, že je to přitažené za vlasy...v knize to jistě funguje skvěle. Tedy pokud je psaná v odlehčeném duchu. Což mi u filmu dost chybělo. V tomto poetickém provedení totiž vynikl patos a občas i vyumělkované scény. Pomalé momenty, jakoby tvůrci dávali divákovi čas, aby ho emocionálně zasáhly. Skoro jako pauzy na potlesk u komedií na divadle. Costner i Madigan byli skvělí, ale ani přes dobře budovanou atmosféru, která měla odvést pozornost od chabě vystavěného příběhu, tuto estrádu tvůrcům nežeru. V tomto podání je to velmi laciné a podbízivé, takže se moc nedivím, že byl film byl zařazen magazínem „Premiere“ mezi dvacítku nejvíce nadhodnocených filmů všech dob. PS: I fandové a znalci historie baseballu mohou být zklamaní...ze hry toho moc neuvidí. (12.08.2022)

Cevin Kostner a jeho americka poeticka nadhera. Reziser Phil Alden Robynson mi hovori leda tak hovno, ale ako odlahcenie od drsnej reality vsedneho dna sa film da dobre zniest. Okrem samotneho Kostnera /Tanec s Vlky/ tu hra este aj Burt Lancaster /Vlak 1964, Run Silent Run Deep s Clarkom Gableom, letiste 1970/ a Ray Liotta. Prilis americke vo vysledku, ale stale nadpriemerny snimok : 70 % (18.04.2015)

Pohádka, která mi zlepší náladu kdykoliv je to třeba. Optimismus čiší z každé minuty a pozitivita, které se mi nedostalo snad v žádném jiném filmu. Stačí si jen vzít samotný příběh, jehož naivita je tak kouzelná, že se člověk musí ptát, proč sledujeme stále do kola vynucené kostrbaté zápletky, kdy hrdinové musí bojovat proti celému světu, když jdou za svým snem. Je neuvěřitelně osvěžující vidět, jak hlavnímu hrdinovi postupně bez větších problémů všichni uvěří jeho bláznivý nápad s baseballovým hřištěm a přesto nás zajímá, jak to celé dopadne. Opravdu se nebojíme o to, jestli Ray přijde o svou farmu a tak to není prezentováno jako až tak moc velká hrozba. Zkrátka víme, že nás čeká happy end a že jde o opravdu jeden z nejhezčích, co jsem kdy viděl. Paráda. (17.12.2007)

Polovinu stopáže jsem se cítil jak v nějaké hodně nepovedené Telltaleovce, protože postavy byly neustále vystavovány spoustě rozhodnutí, což ve výsledku působilo dost komicky. Posledních zhruba 30 minut jsem se opravdu nudil a to zbytečné kecání tomu rozhodně nepomohlo. Škoda toho konce, neboť začátek byl slušně rozjetý. 2/5 (10.07.2021)