James Bond: Žiješ len dvakrát

Výborná bondovka, která má přesně všechno to, co správná bondovka mít má. Zajímavé exotické prostředí, pěknou bondgirl, charismatického záporáka (Donald Pleasance jako Blofeld je nezapomenutelný), několik výborných hlášek a spoustu bondových vychytávek (nejvíce mi samozřejmě uvízlo jeho skládací letadlo:-)). (02.12.2007)

[85%] Další skvělá Conneryho Bondovka s pořadovým číslem 5. Můj názor se na tuto část téhle slavné ságy moc nezměnil. Srdečné pozdravy z Ruska a Goldfinger jsou ještě o něco lepší, ale tohle je ihned za nimi. Film začíná zajímavě a poté tu máme krásnou úvodní píseň, jejíž hudební motiv nám tu skladatel John Barry promítá v mnoha hudebních variací, takže jeho OST je opět skvělý. Dějově je to běžný standart, ale pojato je to takovým stylem, že není moc šancí se nudit. I to japonské pojetí, japonské postavy ve filmu – to vše je super. Akce je tu rozmanitá a rozložená po celém rozsahu snímku. Potěší i další hračička z oddělení Q v podobě malého a upraveného vrtulníku „Nelly“, který nám v akci předvede pár klasických bondovských vychytávek. Máme tu i pár bitek ve kterých nám Connery ukáže, že je zde ještě ve formě. 36 let, v nejlepších letech a Seanovi jeho typické charisma vhodné k tajnému agentovi ještě nevyprchalo. Nicméně jako celek to působí opět skvěle, moc hluchých míst jsem tu neobjevil, možná v tom japonském cvičišti ninjů bych to asi tak o 10 min zkrátil. Finále je takové klasické, moc nepřekvapí, ale zabaví. Jen menším zklamáním je pro mě Blofeld, kterého zde hraje Donald Pleasence. V předchozích dílech je naprosto pozoruhodné ho sledovat otočeného v křesle a do obličeje mu nebylo vidět. Zde se ke konci přeci jen odhalil, ale ukázalo se, že je to malé, holohlavé a vyjevené stvoření, které respekt moc budit snad ani nemůže. Ale dost o tom, ať tu nejsem za kritika. Film jako takový to nepotápí. Takže asi tak. (01.10.2012)

"My mrtvoly máme na všechno dost času." Protřepaný a nemíchaný agent 007 nám zemřel, oživnul a ještě se "civilizovaně" vykoupal s Japonkami. Mně se na tom nejvíc líbilo, že ve studený válce USA s CCCP čekala Velká Británie uvážlivě na důkazy o něčí vině a to je proti současnosti výraznej rozdíl. Jinak mě samozřejmě pobavily hračky pana Q, z nichž si zabírám plně vyzbrojenej vrtulník, kterej se vejde do čtyř kufrů. Taky Japonci byli skvělí, když si nedokázali nevšimnout kosmických lodí vylétajících ze sopky. Patrně to v šedesátých letech bylo běžný. Co však nebylo v té době běžný, tak to bylo kreativní vizionářství, který muselo vyrážet divákům dech. Dneska je spíš k smíchu, ale na mě to stále působilo skvěle. (11.04.2018)

Jsou to slabé 4 hvězdičky, přece jen ty triky s raketami á la Karel Zeman, kdy jsem čekal, odkud se vynoří Baron Prášil na raketě poháněné nafouknutými balónky, ty byly strašné. Nedodržování nějakých fyzikálních zákonů, start rakety z podzemního sila, aniž by roztavil oheň z trysek všechno okolo... brrr. Ale pak je tu scénář Roalda Dahla, který se nezapře, ty satirické hlášky a narážky jsou skvělé, a že byl i Dahl starý prasák, tak si tady užil i dvojsmyslů. Tento Bond se netradičně odehrává jen v Japonsku (žádná další změna lokací), a pravda, vypadá spíše jako reklamní leták na to, co Japonsko může nabídnout, včetně pár kulturních ponaučení včetně toho, jak vypadá svatba či pohřeb. Také se zdá, že Japonky zde běhají jen v kalhotkách, i když jdou do hor. Ale jinak příběh má smysl, Donald Pleasance je dobrý záporák, akce je sice poslabší, ale je jí dost (a je pravda, že Bond má tentokrát často jen kus štěstí, než by předvedl nějaké své umění), a dokonce je zde krásná Karin Dor, známá spíše z mayovek. Musím si to pustit ještě jednou, abych pochytal ty multikulturní narážky a vtípky. Třeba ta japonská Tygrova obdoba vychytávek od Q je velmi veselá. Nebo to štengrování mezi USA a Ruskem, z něhož si dělají Britové legraci. Případně převedení tradiční scény u M na ponorku, místo házení klobouku házení námořnické čepice... (04.07.2016)