Na seznamu smrti

Verbal to popsal skvěle - ale já to tedy musel vypnout někdy u pátého dílu, protože na víc už jsem fakt neměl. První tři díly mě příjemně naladily, ale pak to vzalo spád do temnot totální scénáristické impotence a klasické zápletky, kterou jsme už viděli tolikrát. Mrzí mě, že to Chrisovi nevyšlo, protože bylo vidět, že si dal práci. No, co naplat. Jdu si udělat menší lobotomii a snad na tuhle strašlivou megahovadinu zapomenu. A přitom Amazon jinak umí, když chtějí… 40 % (29.05.2023)

A houby, já tomu tu pátou hvězdu navíc dám. Jako bejt asi nějakej rádoby kritik, tak asi tu pátou určitě nedám, ale já jsem jen blbá lopata, která se živí šlapáním zelí, takže si můžu dovolit neverbalní (pun intended) postřehy: Na přelomu milénia jsme měli Čtyřiadvacítku. Seriál, kterej by dokázal plně popsat to, čemu se někde v Americe říká "show for dads". Čili seriál pro fotříky. V takovým seriálu je vždycky hlavní postava s nějakým vojenským nebo policejním pozadím, vždycky jsou ochotný překročit hranici nějakýho zákona, aby udělali to, co je správný, a vždycky musej rozplést nějakou konspiraci. Navíc se to okoření akčníma scénama, ve kterých hlavní geroj, taťka, umí vystřílet barák a ještě odejít po svejch. Takovýhle seriály tak nějak trochu zmizely, a vrátily se až s Amazonem. Jack Ryan, Reacher, a teď James Reece, kterej je prostě takovým Bauerem pro rok 2022. A Chris Pratt je přesně takovým tím fotříkem, kterýmu se to dá věřit. Vyrostl v herce, kterej umí přeskočit svoji komediální image, umí investovat čas do toho, aby s tou puškou vypadal, že ji zvládne, a umí uronit slzu pro svoji dceru. _____ The Terminal List je pro fotříky. Nechce získávat, podobně jako Reacher, nějaký ocenění. Jeho cílem je pobavit. A třeba donutit si fotříka jako já koupit tu knihu. A bavit umí náramně, podle mýho ještě o kousek líp než Reacher, protože Reece se tak trochu s ničím nesere po svém, když nemůže rozeznat realitu od vzpomínek nebo představ, vytáhne tomahawk a přišpendlí někomu střeva. Nedá se mu nefandit, ale zároveň se mu nedá tleskat. Není to žádnej hrdina, nemá překvapivej plot, využívá klišé, který žánr vyžaduje. A když se k tomu přidá trochu tý řemeslný zručnosti a hezkejch nápadů, jak se vypořádat s operátorem za sebou ("Sorry buddy, I haven't seen you there."), dá se seriál prostě sežrat během pár dní a díky svižnýmu tempu a absencí zbytečných scén v mnohaminutových stopážích, odsejpá to tak, jak to fotřík večer po práci potřebuje. (22.10.2022)

Taxem se těšil na dalšího Rájena nebo Rýčra a dostal Terminální hlíst NEJVYho SYSLA, plačtivého a nesympatického to jelimana, v jehož velící přítomnosti mu nejprve jakési hadrové hlavy vystřílejí megahustou a ultraprofesionální četu jako bandu amatérských debilů, ale když jde záhy o pomstu, je náhle schopen téměř sám a jen za pomoci zubů a nehtů vyhladit hned několik nejukrutnějších komand včetně téměř kompletního drogového kartelíku. Teď si asi říkáte, že dle výše uvedeného popisu to přece nemůže stát až tolik za hovno. A přeci stojí!  Těch deset minut jakž takž akce na díl je totiž naprosto utopeno v přitrouble vatěné, omšelé a mimořádně nezáživné konspirační historce o fujtajblovém kokotporátu s prsty až do nejvyšších míst Spojených sráčů a v nesmírně otravném, řádně žluklém patosu rodinných hovnot a přiteplených kamarádstvích z vojny. A když ta beztvará hnědá hmota ke vší té prudě navíc vyústila do mimořádně pičoidního konečníku, začal jsem pátrat po příčině, která mi zesatandarma sežrala osm hodin života. A ne, až tak za to nemohl zoufale nehrající Kryštof, kterého jeho nový kornatící tchán zjevně dokopal do fitka, kde z něj místo ztepilého svalovce udělal otylého páprdu s masitým xichtem, mátožně se celým tím neštěstím potácející s konstantním výrazem prasklého hemoroidu. Já kokot, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „bláhový“, jsem totiž předem nezaregistroval, že předlohou byl jeden z popsaných hajzlpapírů pana Cara! Měl jsem jednou nedopatřením to ponížení s jeho aliterární patotvorbou pro lopaty a solviny, dal jsem se skřípěním zubů cca sto stran a dál už číst nemohl, protože jsem zbytek „knihy“ poblil, a zmítal mnou tenkrát děsný strach, jestli jsem z toho náhodou nechytl rakovinu očí. Vymaštěná guma s pár třídami základky, která strašně chtěla být Forsajtem nebo Klensym, avšak dotáhla to akorát na neumětelského oligofrenika, jenž někde, patrně ke spokojenosti, přeblafl marketingově zdatného nakladatele. Oligofrenika s nesporným talentem rozmazávat hovna po papíře, velmi podobným kupříkladu některým našim orgánům, co tak přičinlivě ve výslužbě píčí ty nobelovsky aspirující skutečné policejní příběhy, aby měly holky v trafikách čím podkládat viklající se police. Čili vřele doporučuji vyhnout se všem formám toho mentálně atrofovaného teroru, audiovizuální i „literární“, a kdyby to třeba v někdy budoucnu zrepoval neméně nadaný Padesáticent, raději si vypíchněte uši. (10.08.2022)

Amazon pokračuje v chlapských drsných military akčních sériích a po Jack Ryanovi a Reacherovi přichází Terminal List s Chrissem Prattem v hlavní roli, kde se na režii podílel i Antoine Fuqua a pro mne je tohle ze všech tří nejlepší a okamžitý adept na seriál roku. Terminal list je pro mne prototypem pořádné chlapské zábavy, je mixem mých tří oblíbených filmů. Sicario, Equalizer a Uprchlík a sjel jsem to na jeden zátah bez mrknutí oka, je totiž nemožné přestat sledovat, až tak je to dobré. Ženy to mohou vnímat jinak. Chris Pratt ve své nejvážnější a nejlepší roli naprosto exceluje a jde vidět, že si roli Seala pečlivě nastudoval. Seriál má velmi atraktivní příběh o jedné kurevsky nepovedené akci, kde zahyne téměř celá Seal jednotka a vyvázne jen Chris Pratt, když se vrací domů, začínají lidé kolem něj umírat a sám se snaží přijít na to, proč byli při misi přepadeni. Líbilo se mi, že v úvodních epizodách tvůrci drží diváka v nejistotě, kdy nevíte, zda Chris má jen trauma z války, ztrácí paměť a má všechny vzpomínky rozmazané, anebo je tu opravdu někdo, kdo jde po něm i po jeho rodině. Celá tahle paranoidní atmosféra je podána věrohodně a velmi zajímavě. Pochálit musím i Taylora Kitsche v roli operativce, který se taktéž pro roli Seala narodil. Bavil mě i představitel FBI jednotky a Jai Courtney, který si zahrál prvotřídního namyšleného hajzla- líp jsem ho hrát ještě neviděl. Chválu si zaslouží i parádní technická stránka- peníze tu jdou hodně vidět a to já rád. Boží je i soundtrack- úvodní znělka mi hraje doma pořád, ale i v průběhu to má slušné grády. Samozřejmě pro chválu si dojde i akce, která patří k tomu nejlepšímu, co se na seriálové produkci může najít. Jsou tu perfektní taktické přestřelky (Rkové!) - Výcvikový camp nových Sicarios v Mexiku dá zavzpomínat na Ramba, úvodní přestřelka v tunelu je nekopromisní a to platí i o přestřelce v San Franciscu - o finále ani nemluvím! Jsou tu i parádní fighty, poctivá espionáž, detailní výroba Bomby!! ( hands fuckin up for this), útěk divočinou před FBI- armádní triky, návnady, vytáhování kulky, páčení zámku, dokonalé využití prostředí ve svůj prospěch, kamufláž.. z Pratta ta profesionalita vyloženě stříká a věřil jsem každý pohyb, každý úder i každý výstřel. Krom toho všeho musím vychválit i parádní dialogy mezi zkorumpovanými korporacemi, v každém dialogu jsem cítil sviňárnu i napětí. Dlouho se mi nestalo, abych se do seriálu takhle intenzivně vžil a prožíval každý okamžik. Ve finále mě seriál naprosto emocionálně odzbrojil šíleným zvratem, který ve mně zanechá jízvu navždy! You better don´t end up on my fuckin LIST! Dělo jak prase. Dvěmi věty. Kurevsky dobře to vypadá a kurevsky dobře se na to dívá. Příběh 5/5. Akce 5/5, Humor 2/5, Násilí 4/5, Zábavnost 4/5 Hudba 5/5, Vizuál 5/5, Atmosféra 4/5, Napětí 5/5, Emoce 5/5, Herci 5/5. 10/10. (18.07.2022)

Typická americká deravá naivná konšpiračná rozprávočka plná naozaj ohratých klišé a predvídateľných zvratov o nezastaviteľnom udatnom americkom námorníkovi, ktorý sa mstí na úplatných veliteľoch, chamtivých korporátnych šmejdoch a samozrejme vysokých vládnych skorumpovaných úradníkoch. Lenže The Terminal List to za mňa ešte celkom so cťou ustál a udržal vývážene balanc a neprepadol napriek svojej plytkosti cez tú tenkú hranu, ktorá subjektívne oddeľuje a definuje u mňa, že čo je ešte príjemné guilty pleasure (toto, alebo Jack Ryan) béčko a čo už trapná zlátanina (Reacher). A síce Prattovi toho nasraného Ramba zo začiatku človek neverí ani keď niekoho rozpára a vyvrhne ako streleného jeleňa, no niekde v polovici som mu prišiel na chuť a to jeho sympaticky nekompromisné vyškrtávanie zoznamu si tak nejak staromilecky výplachovo užil. (18.07.2022)