A ciascuno il suo
We Still Kill the Old Way
Réžia:
Elio PetriKamera:
Luigi KuveillerHudba:
Luis BacalovHrajú:
Gian Maria Volonté, Irene Papas, Gabriele Ferzetti, Salvo Randone, Luigi Pistilli, Laura Nucci, Mario Scaccia, Leopoldo Trieste, Valentino MacchiObsahy(2)
Za vraždou z vášně v přímořské vesnici odhaluje mladý profesor politický atentát. Každému, co mu patří začíná lovem, při němž je zastřelen záletnický lékárník Arturo Manno a jeho přítel, doktor Antonio Roscio. Zatímco maloměšťácké smýšlení chápe násilný čin jako vraždu z vášně, levicový profesor Laurana, ztvárněný charismatickým Gianem M. Volontem, vede pátrání na vlastní pěst jiným směrem. Laurana postupně rozmotává spletitou síť poměrů a intrik, které vesnici vládnou, a za na první pohled obyčejným mordem odhaluje politické pohnutky. Sám se přitom dostává do hledáčku atentátníků a podléhá nebezpečnému šarmu femme fatale Luise Rosciové, vdově po zavražděném Mannovi.
Morální patron a klasik italského filmu, Elio Petri, získal za svůj snímek Každému, co mu patří cenu za scénář na canneském festivalu roku 1967. O čtyři léta později obdrží Petri Oscara za nejlepší cizojazyčný film s Podivným vyšetřováním. Nedlouho nato, roku 1973, si už tentokráte z Cannes Petri odnáší hlavní cenu za snímek Dělnická třída jde do ráje. Každému, co mu patří dobově zastupuje odvážnou kritickou sondu, namířenou nejen proti mafii a zkorumpovaným politikům, nýbrž také církevním představitelům. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (27)
Znamenitý a báječný otvírák filmového festivalu v Cannes v roce 1967, kde tento mafiánský film-politická detektivka, získal cenu za nejlepší scénář (Jean Curtelin a Ugo Pirro). A opravdu velmi dobrý scénář (předlohou byl román Leonarda Sciascia) a inteligentní příběh jsou těmi hlavními prvky tohoto čistého, velmi realistického a společenskokritického snímku s šikovnou melodramatickou vsuvkou, odehrávajicího se na sklonku šedesátých let na Sicilii, která byla, jak je známo, baštou mafie, zkorumpovaných politiků a dokonce i církve! Film je rovněž nádherně obsazen, hlavní roli samotářského intelektuálního levicového profesora, který pomalu proniká do tajů atentátu na své dva přátele, vytvořil nezapomenutelný živelný herec Gianmaria Volonté (známý ze spaghetti westernů a poliziotteschi filmů), vdovu jedné z obětí pak dobrá femme fatale Irene Papasová, další významnější role si zahráli Gabriele Ferzetti nebo Luigi Pistilli. V neposlední řadě nesmím opomenout samotného vynikajícího režiséra Elia Petriho vyznačujícího se právě různými sociálně-společensko-politicko-dramatickými snímky, nádhernou práci kameramana a úplně naposledy opět nádherný Bacalův hudební doprovod! Ten konec mne skutečně zamrazil a zamrzel, ale jinak jde skutečně o fantastický, velký film (jeden z nejlepších na téma mafie), který je neprávem zapomenutý a televizními stanicemi opomíjený... ()
Za reziserov kvalitnych poliziotteschi filmov povazujem aj Umberta Lenziho, aj Stelvia Massiho. No a tuna reziser Elio Petri natocil dalsie genialne poliziotteschi - film zacina volne a to vrazdou lekarnika. Nasledne sa rozbieha vysetrovanie, a nie hocijake - splet udalosti je zamotana, vladnu intrigy a myslim ze aj klamstva. A nie je to obycajna vrazda, je za tym mnoho viac. Perfektna Petriho rezia je samozrejmostou, film ma perfektnu kameru, tempo neda oddychnut a nepolavi ani v strede. Dialogy su masakrozne dobre - fakt tak perfektne rozhovory som uz dlho nepocul. Herci su potom kapitola sama o sebe, hlavne najlepsia bola trojica hercov. Zacnem prvym, Gian Maria Volonte /Mam Strach 1977, Podivne Vysetrovani 1970, Atentat v Parizi/ v roli vysetrovatela, druhym tahunom bol Gabrielle Ferzetti /Gli Intoccabili, On Her Majesty Secret Service, Tenkrat na Zapade/ a tretim dolezitym clovekom bol Salvo Randone /Delnicka Trida jde do raje, Desata Obet 1965 a Gli Intoccabili/. K tomu este slusna zenska Irene Papas.Kultove poliziotteschi, ktore nase SK a CZ telky trestuhodne obchadzaju . 100 % ()
Gangsterská napolitánská detektivka, opírající se o dobrý scénář a dobrou zápletku. Gian Maria Volonté, přestože to není jeho vrcholná role, hraje přesvědčivě naivního profesora, který se pustí do boje proti všem - protože všichni ostatní jsou mafiáni. Mafiáni (a politici a církevnící a ...) samozřejmě nejsou většina, ale jsou to ti, kteří jednají, zatímco skutečná většina jsou ti, kteří mlčí a mezi elitu se nepletou. Profesor Lauran je jako levičácký hledač pravdy, kterého (z oné elity) nikdo neodmítá, ale také nikdo nepodpoří, který tak působí - nebo se plete - tam, kde nemá a požaduje to, co je tu nemístné a nepatřičné, odsouzen doslova k roztrhání těla. Na anonymu totiž nedocenil, že pod slovem Morte se na rubu skrývalo další varování: "A ciascuno il suo - Každému, co mu patří". ()
Monumentální scéna pohřbu s jakoby mimochodným, zasvěcujícím slovním komentářem navozuje zdání přehlednosti skrze to, co je řečeno mezi dvěma policajty i viděno policejní skrytou kamerou. Nejde však o oči a slova spravedlnosti, ale těch, kteří se jí ujali jako zaměstnání (někdo to dělat musí…). Tatáž scéna přehlednost podrývá, když (pocitově) přibližuje podpovrchový chaos, interní pravidla hry pohřbená příliš hluboko na to, aby se dala spatřit na povrchu. Jak to dělá? Zvláštně působícími přestřihy, jízdami a křižujícími se záběry. __ Následné zmizení (zdání) spravedlnosti ze scény, odchod toho, kdo se dívá a vytváří pocit, že je možné mít přehled, působí tak přirozeně, že si ho v podstatě není možné všimnout, protože tohle „místo", odkud se dívat, zkrátka neexistuje. Nákaza je zahloubená dovnitř tkáně, nelze ji vyříznout, je natolik srostlá se životem, že jedno jsou. Imunitní systém, zkonstruovaný z fasády práva, peněz a z reálného zločinu, už se postará o zbytek, tedy o kohokoli a cokoli, co by se pokusilo poklidnou symbiózu narušit. __ Setkání dvou přátel, profesorů, v palermském parku, které rozjíždí ryze italskou sekvenci pro našince nepochopitelné řeči gest těl i slov, rozmachů, odvrácení, výšky intonace a důrazu, vyráží dech… __ Zpečetěné kinematografické svědectví o jakési jiné jižní (polo)ostrovní zemi, kde lidi žijí jinak, vášeň má nějak blíž ke smrti, a černá tolik sluší. Kdo ví, jestli je to všechno tím dusným horkem, nebo čím vlastně... ()
Přišlo mi to jako adaptace rozsáhlejšího románu. Tedy jsem měl dojem, že těch postav je tu moc a občas jsem v nich měl zmatek. V každém případě je zajímavé sledovat dusnou sicilskou vesnici, kde každý zná každého, z pohledu možná jediné místní postavy, o které to neplatí. Gian Maria Volonté je jako poněkud naivní profesor výborný, totéž platí o kameře a hudbě. Jeden z prvních italských filmů o mafii každopádně za vidění stojí (70%). ()
Reklama