A ciascuno il suo
We Still Kill the Old Way
Réžia:
Elio PetriKamera:
Luigi KuveillerHudba:
Luis BacalovHrajú:
Gian Maria Volonté, Irene Papas, Gabriele Ferzetti, Salvo Randone, Luigi Pistilli, Laura Nucci, Mario Scaccia, Leopoldo Trieste, Valentino MacchiObsahy(2)
Za vraždou z vášně v přímořské vesnici odhaluje mladý profesor politický atentát. Každému, co mu patří začíná lovem, při němž je zastřelen záletnický lékárník Arturo Manno a jeho přítel, doktor Antonio Roscio. Zatímco maloměšťácké smýšlení chápe násilný čin jako vraždu z vášně, levicový profesor Laurana, ztvárněný charismatickým Gianem M. Volontem, vede pátrání na vlastní pěst jiným směrem. Laurana postupně rozmotává spletitou síť poměrů a intrik, které vesnici vládnou, a za na první pohled obyčejným mordem odhaluje politické pohnutky. Sám se přitom dostává do hledáčku atentátníků a podléhá nebezpečnému šarmu femme fatale Luise Rosciové, vdově po zavražděném Mannovi.
Morální patron a klasik italského filmu, Elio Petri, získal za svůj snímek Každému, co mu patří cenu za scénář na canneském festivalu roku 1967. O čtyři léta později obdrží Petri Oscara za nejlepší cizojazyčný film s Podivným vyšetřováním. Nedlouho nato, roku 1973, si už tentokráte z Cannes Petri odnáší hlavní cenu za snímek Dělnická třída jde do ráje. Každému, co mu patří dobově zastupuje odvážnou kritickou sondu, namířenou nejen proti mafii a zkorumpovaným politikům, nýbrž také církevním představitelům. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (27)
Přišlo mi to jako adaptace rozsáhlejšího románu. Tedy jsem měl dojem, že těch postav je tu moc a občas jsem v nich měl zmatek. V každém případě je zajímavé sledovat dusnou sicilskou vesnici, kde každý zná každého, z pohledu možná jediné místní postavy, o které to neplatí. Gian Maria Volonté je jako poněkud naivní profesor výborný, totéž platí o kameře a hudbě. Jeden z prvních italských filmů o mafii každopádně za vidění stojí (70%). ()
Gangsterská napolitánská detektivka, opírající se o dobrý scénář a dobrou zápletku. Gian Maria Volonté, přestože to není jeho vrcholná role, hraje přesvědčivě naivního profesora, který se pustí do boje proti všem - protože všichni ostatní jsou mafiáni. Mafiáni (a politici a církevnící a ...) samozřejmě nejsou většina, ale jsou to ti, kteří jednají, zatímco skutečná většina jsou ti, kteří mlčí a mezi elitu se nepletou. Profesor Lauran je jako levičácký hledač pravdy, kterého (z oné elity) nikdo neodmítá, ale také nikdo nepodpoří, který tak působí - nebo se plete - tam, kde nemá a požaduje to, co je tu nemístné a nepatřičné, odsouzen doslova k roztrhání těla. Na anonymu totiž nedocenil, že pod slovem Morte se na rubu skrývalo další varování: "A ciascuno il suo - Každému, co mu patří". ()
"Ani neznáme jméno toho váženého občana, kterého jsem měl udat." Život na Sicílii je hodně svůj a každej svéprávnej člověk chápe, že vraždu by měla odborně odložit policie. Pátrání na vlastní pěst je totiž nebezpečný, protože by se mohla objevit pravda a to nikdo nechce. Já jsem za snímky tohoto typu rád, protože jasně ukazujou, že politikům, mafii, církvi a vychytralým ženám se nedá věřit. To ví každej sicilián, teda kromě profesora Laurany. Ten hledá pravdu a spravedlnost. Takže fanděme klaďasovi a doufejme, že si přečte Dona Quijota dřív, než padouchy přestane bavit posílat výhružný dopisy. Já mám tyhle Petriho píchání do vosích hnízd prostě rád. ()
Gian Maria Volonté byl herecký chameleón každým coulem. Rok před tímhle filmem ztvárnil s naprostou bravurou arcipadoucha, před kterým se všichni klepou a tady naopak ušlápnutého profesura literatury, který je nevědomky ve vleku lidí, jenž s ním při jeho pátrání hrají nekalou hru. Film to není špatný, ale na cenami ověnčeném scénáři nevidím nic mimořádného, emocionálně mě to dost minulo, vyjma konce, kdy se to všechno vyhrotí a na ten závěrečný mord nezapomenete. Jestli je film něčím zajímavý, jsou to reálie Sicílie konce 60.let, její architektura, krásná krajina a lidé i dusná atmosféra sicilského maloměsta, kde každý zná každého. A pak hudba Bakalova, ta se opravdu povedla. ()
Znamenitý a báječný otvírák filmového festivalu v Cannes v roce 1967, kde tento mafiánský film-politická detektivka, získal cenu za nejlepší scénář (Jean Curtelin a Ugo Pirro). A opravdu velmi dobrý scénář (předlohou byl román Leonarda Sciascia) a inteligentní příběh jsou těmi hlavními prvky tohoto čistého, velmi realistického a společenskokritického snímku s šikovnou melodramatickou vsuvkou, odehrávajicího se na sklonku šedesátých let na Sicilii, která byla, jak je známo, baštou mafie, zkorumpovaných politiků a dokonce i církve! Film je rovněž nádherně obsazen, hlavní roli samotářského intelektuálního levicového profesora, který pomalu proniká do tajů atentátu na své dva přátele, vytvořil nezapomenutelný živelný herec Gianmaria Volonté (známý ze spaghetti westernů a poliziotteschi filmů), vdovu jedné z obětí pak dobrá femme fatale Irene Papasová, další významnější role si zahráli Gabriele Ferzetti nebo Luigi Pistilli. V neposlední řadě nesmím opomenout samotného vynikajícího režiséra Elia Petriho vyznačujícího se právě různými sociálně-společensko-politicko-dramatickými snímky, nádhernou práci kameramana a úplně naposledy opět nádherný Bacalův hudební doprovod! Ten konec mne skutečně zamrazil a zamrzel, ale jinak jde skutečně o fantastický, velký film (jeden z nejlepších na téma mafie), který je neprávem zapomenutý a televizními stanicemi opomíjený... ()
Reklama