Čo by bolo, keby…

Mám rád filmy, kde se střídají časové linie, příběh se odehrává v časové smyčce, nebo má film jiné hrátky s časem. Vždy mi to přijde zajímavé, elegantní a nutí mě to přemýšlet, jak moc náročné natáčení bylo. Tyto filmy stojí na detailech, precizním střihu, přesné režii a šikovně napsaném scénáři. A všechny tyto aspekty se u tohoto filmu sešli. Režiséra Oliviera Treinera jsem neznal, a byl pro mě velkou neznámou, jelikož nikdy žádný film nenatočil - dostal velkou a důležitou cenu za svůj krátkometrážní film Ladič pian. Nicméně po tomto filmu si jeho jméno dost dobře zapíšu do paměti, protože Treiner natočil hodně dobrý a kvalitní film, za který by se nemusel stydět kdejaký zkušenější režisér. Treinerova režie překypuje energií a nápady. Cítím z ní velkou lehkost a jisté sebevědomí, které je vidět při práci s herci a výstavbě příběhu a motivací. Treiner si pohlídal vizuální stránku filmu, a krásně si s ní pohrál. Ať už jde o perfektní kameru, práci s detaily, atmosféru, kontrast, barevnou paletu nebo opakovaní scén a vnitřní dynamiku. Velkou oporu má zde ve skvělém střihu, o který se postaraly Camille Delprat a Valérie Deseine. Deseine a Delprat májí cit pro přesný střih a scény, kdy se hraje na piano jsou fantasticky sestříhané a mají v sobě tolik energie a emocí. Každá scéna s pianem dokáže dokonale říci všechno podstatné a důležité. Přesně nám poví, jak se hlavní hrdinka cítí, a co se jí ho honí hlavou. Delprat a Deseine na tomto filmu odvedly skvělou práci a díky nim je srozumitelný a přehledný, tedy za předpokladu, pokud jste pozorný a nebojíte se přemýšlet. Osobně mi sedl scénář od Camille Treiner, na kterém se podílel i režisér. Je to dobře napsané a odvyprávěné. Je poznat, že scénáristé mají nějaké životní zkušenosti a nebojí se o životě přemýšlet více směry. Co se týče vyprávění, tak tam jsem si hodně moc užil momenty, kdy se příběh začne větvit a vytvoří se "nová dějová linka". Dost silně ve mě rezonovali okamžiky, kdy všechny "linky" ovlivní jistá událost a každá z verzí hrdinky, to prožívá dost podobně, a zároveň každá jinak. Scénář má z mého pohledu velmi dobré dialogy, které jsou přirozené a uvěřitelné. Moc hezky funguje to, jak se postavy vyvíjejí, mění se a jaké činí rozhodnutí. Vše se drží v uvěřitelné rovině, která působí jako z běžného života. Film může mít skvělý scénář, režisér může být sebešikovnější, ale pokud nemá kvalitní herce, kteří dokáží prodat film, tak je to celé lehce zbytečné. Naštěstí si režisér Treiner sehnal velmi dobré obsazení, které odehraje všechno, co je třeba. Lou de Laâge podala skvělý výkon. Laâge má ve filmu spoustu poloh a každou zahrála uvěřitelně, živě a pokaždé jinak, ale zároveň nikdy nezmizí původní osoba, ze které se vychází. Pro herečku to musela být velká výzva a Laâge to zvládla parádně. Dost se mi líbil výkon Raphaëla Personnaza, protože je hodně sympatický a své postavě dodal ten správný šarm, díky kterému hned pochopíme proč si získal srdce naší hrdinky. Dále se mi líbil herecký výkon Isabelle Carré, i přestože nemá tolik, přesto si ukradne pár scén pro sebe. Totéž platí i pro Grégory Gadebois, jehož herecký projev je v závěru snímku hodně silný a dojemný, a Gadebois to zahraje na pána. Jsem moc rád, že jsem se k filmu dostal, jelikož tohle téma mám ve filmech hodně rád. Na film se kouká moc hezky, je inteligentní a zábavný. Velký plusem je samozřejmě samotná zápletka, která nutí k přemýšlení, co bychom sami ve svých životech udělali jinak, a byli bychom šťastnější? Takže pokud máte chuť zajímavý a trochu náročnější snímek, tak je Julie, co by bylo kdyby... dobrá volba. (20.04.2023) (menej) (viac)