Kolaps

Na poslední chvíli stíhám v kině a hodně toho nelituji (bravo A24). Dlouho jsem neviděl tak úchvatný vizuální cukrátko, takže zatímco řada lidí dopředu politicky hrotila a divoce spekulovala, tak tady to je předně varovný umělecký počin (ze středové pozice) a předmět post-imperiální občanské války zůstává spíše na implicitní rovině, tj. bez větších detailů konfliktu a jeho příčin. Garland i přesto mistrovsky naráží na téma polarizace společnosti a eroze demokracie, hrozby fašismu a nebezpečné role médií. A sám dystopický obraz USA je síla. Na hraně 4 a 5 hvězd. (20.05.2024)

Sugestivní a vysoce osobité dílo, které s nečekanou syrovostí varuje před možnou blízkou budoucností. Snímek Civil War režiséra Alexe Garlanda se může opřít o skvěle vystavěný scénář, jemuž vévodí místy až děsivá realističnost zlomové události, v níž se tato verze USA zmítá. V tomto bodě je ale záhodno zmínit i vtahující kameru, díky níž jste doslova vtáhnuti mezi nesourodou partičku novinářů cestujících skrze zdevastované Spojené státy americké. Právě díky kameře a přesvědčivým hereckým výkonům (Tandem Kirsten Dunst a Wagner Moura!) nahlédneme mezi nevýznamné půtky, organizovanější bojůvky až nakonec skončíme úžasnou sekvencí v obrovské operaci, při níž se masivní separatistická armáda přesouvá směrem k Bílému domu. V tento moment se pomalá, místy až hypnoticky děsivá jízda najednou přepne do zběsilého válečného módu, z něhož jsem hltal každou vteřinu a kterou jsem si chtěl na velkém plátně pustit ještě jednou. Co tedy dodat na závěr? Civil War je divácky nepřívětivou, avšak právě o to více naléhavou podívanou, která ve velmi jasných konturách nahlíží za oponu spojení „Co kdyby?“. Na jednu stranu děsivé a na druhou efektní, ovšem v každém případě se jedná o důležité filmové dílo, které ve mně bude svými myšlenkami a tématy rezonovat ještě hodně dlouho. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „I've never been so scared in my entire life. And I've never felt more alive.“ (18.04.2024)

Garland má nesmírný talent točit filmy, co jsou sexy na papíře, dokonce většinou i v trailerech, ale konečný materiál tomu nikdy neodpovídá. A stejně tak to nedokázal ani tentokrát. Jak by také mohl, když postavy jsou tu navzdory kvalitním hercům chudokrevné až běda a změny jejich chování často nedávají vůbec žádný smysl. Nějaký promyšlený vývoj stran děje a i práce s atmosférou je zcela minimální. Jedna silná scéna s vysoce stereotypním (ale aspoň výborně zahraným) redneckem to fakt nespasí. Stejně tak, kdo očekával větší background této války, těžce ostrouhá a nic podnětného ani nepříjemného k zamyšlení nedostane. Běžte si radši zahrát druhé Last of Us anebo si aspoň po padesáté pusťte Children of Men. Věřte mi, že to bude stále objevnější než toto. (25.05.2024)

Naprostý odpad, velké zklamání. Vzdal jsem to, když se první půl hodiny řešilo, jestli měli vzít mladou s sebou do auta. To snad psaly děti... Uf. A taková to mělo očekávání, vzhledem k současné americké politické situaci... Dialogy jak ze školní besídky, absence jakéhokoli reálného občanského a politického kontextu. Nuda, nuda, nuda... Nedoporučuji. (21.04.2024)

Chybí vysvětlení. Chybí souvislosti. Syrová road movie s několika pofiderními momenty o rozštěpených Spojených státech pohledem čtveřice novinářů a válečných fotografů, kteří se vydávají na dalekou a nebezpečnou cestu skrz válečnou zónu do Washingtonu. Taková inteligentnější (jinak samozřejmě totálně přitažená za vlasy) Očista, u které působila snaha o sociální podtext a společenskou satiru nesmírně pitomě, ovšem Garlandova vize rozkladu společnosti na tom (za mě) nebyla o mnoho lépe. Respektive s první hodinkou spokojenost. Cynická, vyhořelá a v branži profláknutá Kirsten Dunst, její kolega, adrenalin milující novinář Wagner Moura, zasloužilý žurnalista a mentor Stephen McKinley Henderson a mladé ambiciózní pískle v podání Cailee Spaeny, která zaválela coby Priscilla a brzy si to rozdá s Vetřelcem. Vrstvení různých příhod při putování je fajn, ale je s podivem, že o uplynulých událostech (poměrně ploché) osazenstvo auta nijak nemluví, nijak je neprožívá, nijak je nesdílí a klidně (třeba) vtipkují dál. Působí to cynicky, působí to divně. A celé to vlastně podtrhne dobývání Washingtonu, u kterého o mě coby diváka Alex Garland zase přišel. Ostatně stačí si připomenout jeho předchozí kousky. Nějaký myšlenkový přesah vyznívá polovičatě, dění v Bílém domě za mě bylo chováním postav či jejich proměnlivými reakcemi až možná tupé. Emoce bídné. PS: Psychopat Jesse Plemons v okrajové roli zaválel. (28.04.2024)