Kolaps

Po Ex Machina a Anihilaci mé třetí setkání s režijní tvorbou Alexe Garlanda, který podobně jako u výše zmíněných snímků vypráví příběh z více či méně blízké budoucnosti - tentokrát ale ve více současném a realistickém duchu, z čehož diváka zamrazí o to více. Dějově jde o jednoduchý příběh na bázi road movie s akčními mezizastávkami, na nichž jsou hlavní postavy konfrontovány se znepokujícími výjevy z "každodenního života v USA". Líbilo se mi audiovizuální zpracování filmu - ať už se jednalo o fotografie novinářů vložené do obrazu, nebo hudební podkres, který jako by svými přátelskými country podtóny zmírňoval zobrazované hrůzy. Nejnepříjemnější sekvencí byla pro mě zcela bezpochyby konfrontace s Jessem Plemonsem; výtvarně na mě nejvíce zapůsobil průjezd hořícím lesem; a z hlediska akce se mi nejvíce líbilo napínavé finále. Solidní čtyři hvězdičky! (21.04.2024)

Na prvním místě v žánrech je drama, což sedí. Z větší části užvaněné a utahané protkané několika slušnými scénami. Syrový úvod navnadil a byl asi ze všeho nejlepší. Jedna z nejnapínavějších scén je přelézání z aut. Naopak střílečky jsou tuctové a ta počítačová nedokonalost v závěru, kdy nejen budovy, ale i chodby Bílého domu jsou pixelově placaté, způsobovala, že jsem si připadal jak v počítačové hře. Netušil jsem však, jak poeticky může vypadat hořící les. Nejhorší postavou byla Jessie. Chápu snahu ukázat ji jako neohroženou fotografku, jenže ona svým naprosto nezodpovědným chováním rozsévala smrt. A ve finále si šla cynicky pro nejlepší záběr. OK, fotografové války to tak asi mají, mé sympatie ale ne. Civilně uvěřitelná Dunstová, parádní kamera a z větší části skvělá hudba. Jen při tom pobrnkávání a záběrech na vojáky jsem čekal, kdy se rozezní Pink Floyd. Jako celek zklamání a jsem rád, že jsem na to nešel do kina. 2,5* (02.06.2024)

Pro perfektní fotku nasadit i život. Tohle se mi trefilo přímo do vkusu vším, co to mělo, ale nedrželo to nohu na plynu tak, jak bych chtěl. Road trip po zdevastovaných Spojených Státech s válečnými novináři v ne tak vzdálené budoucnosti s hromadou mrtvých po cestě je látka přímo A24. Tam je známo, že servírují věci bez obalu a domýšlení, stejně je tak tomu tady. Pomalejší tempo, zhruba jasné črty toho kdo nás opustí v dalším městě, kde se objeví psychopat z domobrany, kterýmu je všechno Čínský špatný. Kirsten Dunst ušla od soulože s pavoučím mutantem dlouhej kus cesty a tady už hraje čistě na jistotu, Pablo Escobar taky potěšil. Finále v Bílém domě má hořkosladkou pachuť. Ale to mi nevadí, patří to k řemeslu fotografa a k občanské válce. Padne král, padne vše. 4* a.k.a 85% (28.05.2024)

Olympijská úroveň v disciplíně "vyvolávání pocitu hlubokého niterního neklidu". Dlouho jsem neviděl něco tak mnohdy krásného, přitom odpudivého a zneklidňujícího. A omlouvám se A24, že jsem ji neprávem podezíral, že vyprodukuje přímočarej válečnej blockbuster. Je to samozřejmě zase autorskej film jak řemen, přesně jak to máme rádi. (24.04.2024)

Na poslední chvíli stíhám v kině a hodně toho nelituji (bravo A24). Dlouho jsem neviděl tak úchvatný vizuální cukrátko, takže zatímco řada lidí dopředu politicky hrotila a divoce spekulovala, tak tady to je předně varovný umělecký počin (ze středové pozice) a předmět post-imperiální občanské války zůstává spíše na implicitní rovině, tj. bez větších detailů konfliktu a jeho příčin. Garland i přesto mistrovsky naráží na téma polarizace společnosti a eroze demokracie, hrozby fašismu a nebezpečné role médií. A sám dystopický obraz USA je síla. Na hraně 4 a 5 hvězd. (20.05.2024)