Frekvencia

POMO tu v komentu píše: ,,žádná velká herecká hvězda'' s čímž zásadně nesouhlasím. Caviezel podle mne hvězdou je a pořádnou. Mám na něj spadeno (v pozitivním slova smyslu) od doby kdy v Tenké červené dělal saniťáka a tahal postřelené mariňáky z bojiště na pláž Quadalcanalu. Filmy o cestování časem, nebo časových rovinách mám rád. Vždy mně bavilo coby bylo kdyby... Osobně bych bral vinou bouře spojit se alespoň vysílačkou se svým tátou, který odešel moc brzy a kterému jsem lecos nestihl říci. Snad proto tento film u mne zabodoval více než je zdrávo :-). Dávám 4 kmitočty. * * * * (16.03.2014)

Gregory Hoblit je inteligentný komerčný režisér, ktorý má niečo ako vlastný autorský prístup. Nie je zrovna výrazný, ale znalci jeho diela určite vedia, o čom hovorím. Frekfencia je asi vrcholom jeho tvorby. Mainstreamový produkt, ktorý má prepracovaný scenár, akceptovateľné časové paradoxy a s mierou zvládnutý patetický záver, ktorý neruší a nezkazí dojem s napínavej zábavy predchádzajúcich takmer dvoch hodín. Páči sa mi, že postavy berú to, čo sa deje ako fakt a nepozeráme sa prvú hodinu na ťukanie si do čiel všetkých postáv, kým pochopia, že sa jedná o skutočnosť. (06.07.2012)

Obzvlášť zajímavými shledávám scény transformace přítomnosti, kterážto pramení ze změny minulosti. Nicméně jedna má výtka směřuje k nelogičnosti závěru. Sice v minulosti prostřelí otec vrahounovi ruku (to by se dalo snést), a v přítomnosti ji sice také má pryč - nicméně žije, je na svobodě. Musel se tedy celou dobu 30-ti let kdesi skrývat, dalo by se spíše očekávat, že zmizí úplně. Jinak se rozhodně jedná o zajímavý film, s výbornou kamerou, režijí a hereckými výkony a celkem originální myšlenkou. (21.02.2004)

Béčko jak blázen se sympatickými herci a zajímavým námětem týkající se cestování v čase - vděčného to tématu, které i z obyčejného filmu udělá relativně zajímavý. Všeobecné nadšení je u tohohle filmu velká záhada, ale Ok, detektivka, kde se sbírají stopy tím, že si 2 osoby povídají přes 30 let starý tranzistor, thats a good one. (25.11.2016)

Slavný Ray Bradbury ve své povídce "Burácení hromu" (doporučuji, skvělá věc) popisuje, jak turista z budoucnosti na jedné z výprav pravěkem, pořádané cestovní agenturou, vyšlápně jedním krokem z přísně vymezené zóny, omylem zašlápne pravěkého motýlka a nechtíc tak způsobí sled fatálních změn v událostech příštích. Zatímco Bradbury v problému ´časového paradoxu´ ctil i sebemenší organismus, aby jeho dílo mělo aspoň malinkatý nádech logiky, tvůrci Frekvence se s nějakou logikou neobtěžují vůbec. Stačí jedna vysílačka a míšení přítomnosti s minulostí, za asistence náhle se zhmotňujících předmětů a nápisů na stole, může začít. Dokonce i na oživlou mrtvolu dojde, no zkrátka srandy kopec. Tady jdou veškeré scifistické poučky o ´časovém paradoxu´a následném narušení časoprostoru stranou. Just fun. Jsou to příjemně strávené dvě hodinky, ale člověk by si u toho ukroutil hlavu :o) (09.07.2006)