Černý krab

Čakal som horšie. Predsa len Netflix neprichádza vo väčšine prípadov s peckami. Ale akási ( občianska, susedná, svetová ) vojna, vnukne nápad ako ju prekonať, ukončiť, poprípade nepriateľa vyhladiť. A na to sú určený jedinci, ktorý spĺňajú určité požiadavky, aby sa misia podarila. Rýchlo odsýpajúci dej, pár obstojných napinákov a film určený na pohodku pri TV. (16.01.2024)

Nevím, co je vždycky s těmi postapo filmy, ale z 99% mám vždy pocit, že se z toho dá vytěžit ale brutálně více. Tady máme naprosto dokonalou první polovinu filmu, která má vyloženě dokonale vypjatou atmosféru, a to jak z pohledu scénáře, tak i krásného vizuálu. Navíc vojáci na bruslích jsou originální a cool nápad jako blázen. Jenomže, jak člověka zabavila první část, tak ta druhá šla těžce do kopru a u poslední dvacetiminutovky jsem naopak trpěl. Z fotbalové terminologie - dva odlišné poločasy. Čisté 3* (21.03.2022)

Film začíná zcela debilním skokem (který ani ve flashbacích není pořádně vysvětlen) a končí ještě debilněji. Prakticky za celý film se nedozvíme, kdo je “nepřítel” a co je příčinou války. Pokud nechtěl scénář vysloveně ukázat na nějaký národ (který zaútočil ze severu), stačilo použit frází “občanská válka“ a dušička by měla pokoj. Prostředek filmu funguje bezvadně. Jak dějově, tak atmosférou. Kdyby si film odpustil poslední půlhodinu, šlo by to snad i o hvězdičku víc. (05.04.2022)

Noomi Rapace moc nemusím, ale švédský postapo znělo zajímavě. A ono i zajímavé bylo. Bruslařským tématem. Rozvedení myšlenky už ale nijak úžasné nebylo a ani se neubránilo všelijakým klišé. Na svůj původ má ale film slušné efekty. I ten emotivní prvek se více méně povedl a neotravoval případným přemrštěným prostorem. Když jsem na konci četl jméno režiséra, tak jsem si chvíli myslel, že může jít o Petera Berga, což je také ke cti filmu. (01.04.2022)

Adam Berg jde ve šlépějích dánského režiséra Petera Flintha a se zhruba čtrnáctidenním rozestupem od snímku Proti ledu nám servíruje identicky strohý a jednotvárný příběh, ve kterém je skupina ústředních postav, v tomto případě vojáků, vystavena krutému a nehostinnému zasněženému prostředí. Jejich cílem je dopravit na bruslích, přes zamrzlé souostroví, dva kanystry do výzkumné laboratoře, které zcela zvrátí vývoj války. Vyjma absurdního faktu, že pouze šest švédských vojáků umí bruslit, chybí Černému krabu jakékoli budování napětí. Příběh plyne poměrně nudně a nezajímavě, ve stylu přesunu postav z bodu A do bodu B, tam se propadne led, následovaný přesunem z bodu B do bodu C, tam napadnou vojáky nepřátelé, poté dojde k přesunu z bodu C do bodu D, tam se objeví neznámá loď. Ano, takto je zpravidla napsán základní návrh scénáře, který je následně dále rozvětvován. Zde však k žádnému rozvětvení nedochází a celá příběhová struktura působí ohromně lacině. V porovnání se snímkem Proti ledu nabízí alespoň dva myšlenkové přesahy. První z nich je ten, že motivovaný člověk je výkonnější a více se soustředí na dosažení určitého cíle. Druhý je poté ten, že mateřská láska je natolik silná, že matka pro své dítě udělá cokoli. Z tohoto důvodu se u Bergova snímku přikláním ke druhé hvězdičce. Ale opakovat zcela jistě již nikdy nebudu. 😕 (20.03.2022) (25.03.2022)