Irský zázrak

Ponurá atmosféra 19. století v Irsku s domem uprostřed ničeho mě rozhodně umanula na první dobrou. Když si k tomu domyslím poutavou doprovodnou hudbu, která působí velice nepříjemným dojmem (připomínající horor Kruh), docela zajímavý námět a Florence Pugh, tak si mou pozornost The Wonder získal okamžitě. Film se probírá zápletkou hned od začátku a dává najevo svým meta komentářem, že jde o pokus natočit artovější věc, která se ale netváří, že by mělo jít o něco víc. Prosté vyprávění doplňuji trýznivé a pomalé scény, během kterých si postupně divák domýšlí hlavní zápletku a její pomyslné vyvrcholení, které vlastně tak úplně nenastane. Filmu bych mohl tak vyčítat až zbytečnou snahu o vychytralost a filosofický přesah nad sílu chápání běžného diváka, přitom hlavní zvrat a závěr je velice jednoduchý. Film tak stojí na pomezí smysluplné artoviny a odlehčeného formátu, který kritizuje zaslepený systém katolické církve a její hnusy. Nakonec mě to ale i tak bavilo a to především díky skvělé filmařiny a uvěřitelným hereckým výkonům. Příběh nenapadne našlapuje do většího uvědomění a pochopení veškerých motivací, problémů a bezvýchodných situací, které v příběhu nastávají a dramaturgicky je to uspokojivě koherentní. (19.08.2023)

Lidské hlouposti, tmářství a bible se nenajíš. Smutný film. (26.02.2024)