Kobra 11

„Rodinu si nevyberáme.“ – „Ani kolegov.“ Svojho času bola nemecká Kobra 11 zjavenie. Niečo ako Herkules s Kevinom Sorbom. Vyložene atraktívny mega-seriál, pred ktorý sme si netrpezlivo sadali a čakali, čím nás ohúria tentokrát. A zakaždým niečím ohúrili. Proste to boli také doby, náročné seriály a mini-série prišli až neskôr. Kobra 11 ponúkla sympatické postavy (vrátane vedľajšieho osadenstva policajnej stanice, ako sú kapitánka, sekretárka alebo dvaja vtipní kolegovia, jeden vysoký, druhý s nadváhou), vtipná chémia medzi hereckými predstaviteľmi večne sa priateľsky podpichujúcej titulnej dvojice (najviac ma bavila postava hraná Markom Kellerom) a, to hlavne, strhujúca akcia. Vtedy som bol - ako fanúšik Johna Woo a Michaela Baya - v siedmom nebi z DESIATOK áut vybuchnutých v JEDINEJ epizóde a letiacich v spomalenom zábere tri metre nad cestou (!). Ktovie, možno keby mala Kobra 11 dve sezóny, bol by som ochotný mnohé jej odpustiť a dať 80%. Pri epizóde 202 mi však už značne liezli na nervy extra nenáročné scenáre a otravovali ma furt tie isté postavy. Nudili ma neustále kastingové výmeny; striedanie hereckej stráže potopilo aj podobne spočiatku vydareného Komisára Rexa. V Kobre 11 síce zostal Semir, ale jeho parťáci sa pravidelne menili a nie každý bol taký dobrý, ako ten prvý. Takisto akčné scény začali byť absolútne rutinné a stereotypné. Síce boli po technickej stránke brilantné, ale časom začalo byť smiešne, aká maličkosť stačila tvorcom k tomu, aby v každej časti vyvolali aspoň jednu monumentálnu reťazovú diaľničnú nehodu s vybuchujúcimi cisternami a džípmi letiacimi v spomalenom zábere mimo diaľnice do najbližšieho lesa. Rodinám v autách sa pochopiteľne na 99% nič nestalo, okrem hmotnej straty vozidla. Akože teraz netvrdím, že z toho mali urobiť gore festival, ale ku koncu mi absencia krvi a zranených fakt už poriadne vadila. Ja som raz mal menšiu búračku a všade plno štátnych, dopravákov a záchranárov, proste poprdeli. A neviem, aké megakompetencie majú dopraváci v Nemecku, ale keď vidíte, ako DOPRAVÁCI strážia svedkov v utajení a vyšetrujú vraždy, tak len krútite hlavou. (23.12.2004)

Děj 99,9% všech epizod vypadá asi následovně : 1. spáchání zločinu, který obvykle končí hromadnou bouračkou a při kterém jsou vždy přítomni oba hlavní hrdinové 2. přemlouvání "šéfové" kvůli jakési prkotině související s případem ... "šéfová" vždy po krátké chvíli souhlasí 3. odhalení pachatele a jeho pronásledování (autem samozřejmě) 4. zajmutí Cimírova parťáka padouchem/padoušicí 5. Cimírův včasný příchod a s ním související záchrana parťáka 6. dopadení zločince(ů) po delší automobilové honičce. Jednotlivé díly se tudíž liší pouze počtem rozmlácených auťáků a jednotlivé série pak Cimírovým parťákem. BTW, všimli jste si, kolik dílů končí v jakémsi starém uhelném dole? Zajímavé komentáře: woody, Malarkey, tron, JohnnyD , záplata (26.02.2005)

Kobru 11 mohou pozitivně hodnotit snad jen příznivci crash testů... Tenhle seriál je totiž kromobyčejný paskvil. Doporučuji srovnat třeba s britskými Profesionály, to nejlépe vynikne, co všechno Kobře 11 schází... (Kdyby to nebyla spíše řečnická otázka, pak tu mám odpověď: Jako typickému představiteli německé televizní seriálové tvorby tedy skoro všechno...) (04.06.2007)

Inspirace americkými explozivními filmy je zřejmá. Šrotování aut je hlavním znakem a kladem seriálu. Některé kousky jsou opravdu zdařile nafilmované, i když jsou mnohdy stejně jako v amerických filmech nesmyslné. Příběhy jednotlivých epizod jsou prosté a dialogy působí sebeparodickým dojmem. Když je neberete vážně, docela se pobavíte. V opačném případě vám ale hrozí újma na zdraví. (22.05.2003)

Kromě Schimanskiho a Specialistů na vraždy asi nejlepší německý seriál, hlavně první jedna až dvě série, než odešel Brandrup. Pak už to šlo docela dolů, ještě se to celkem dalo se Steinkem (Kranich) a občas i díly s Kellerem (André), ale ten poslední už nestojí za nic a už to ani nesleduju. Ty bouračky byly zezačátku dost efektní, tolik jich do té doby nikde nebylo, ale teď už je to příliš. Jak kdyby němečtí řidiči trpěli sebevražednýma sklonama a touhou lítat. Tak mi to připadá, jako jeden velkej leteckej den. (13.12.2005)