Kozure Ôkami: Oya no kokoro ko no kokoro

Nedá mi to, ale štvorka je zatiaľ najslabším článkom série. Je to práve nevyrovnanosťou, či sa vydať komornejším smerom, alebo super akčným. Priznávam, že mi je bližšia komornejšia prvá polovica, druhá akčnejšia je pušným prachom prehnaná super - akčná záležitosť. A tak sa to dobre vyvíjalo... Treba podotknúť, že po prvých troch dieloch opadla snaha distribútora vydať ďalšie pokračovania, hoci je obsah kočíka viac ako zaujímavý...:) (16.07.2012)

Zmena režiséra je tu citeľná, hoci sa nedá povedať, že by Saitó odviedol zlú robotu. Príbeh ako taký ale pôsobí ako zlepenec rôznorodých epizodiek, ktoré síce na seba kauzalitou nadväzujú, ale ako celok nepôsobia až tak kompaktne. Čo mi v zásade až tak nevadilo. Daigoro tu má svoju malú etudku a osobe sa pre mňa stáva najobľúbenejšou postavou celej série. Ittó je typický rezač a je jedno či stojí proti presile alebo proti jednotlivcovi. Akčné scény majú peknú choreografiu a všade tam strieka krv. Jediné čo ma zamrzí je koniec. Ten mi pôsobí ako useknutý pred tou povestnou bodkou. Ako keby to museli celé ukončiť rýchlejšie než pôvodne zamýšľali. Inak sa to stále drží toho, čo mám na sérií rád. Trošku slabšie ako prvé tri diely, ale stále prudko pozerateľné. (09.02.2022)

Čtvrtý díl LW bývá označován jako nejslabší. To se mi těžko posuzuje, rozhodně jej však nepovažuji za slabý. Více prostoru dostává Daigoro. Akční scény jsou možná trošku méně našlapané, než jsme si zvykli u Misumiho (sice nijak zvlášť znatelně, citelná část jich ale probíhá ve tmě a rozlišit, co se děje, je občas na hranici lidských možností). Přesto však není kvalitativní pád zdaleka takový, abych šel s hodnocením dolů. (02.11.2008)

Další část strastiplné poutě peklem japonského Supermana, MacGyvera, Robina Hooda a Casanovi v jednom skromném tělíčku obtloustlého požírače jezevčíku. Ale ruku na srdce, ten chlap je stejně těžkotonážní frajer z těch nejvytříbenějších chuchvalců DNA. Problém zůstává u všech dílů stejný - mezi namlsanou akcičkou na začátku a brutálním infernem v závěru se vyskytuje plytký tmel v podobě užvaněného japonského hysterčení, které se táhne jako slimáčí tatarák a pro tentokrát směle přetekl stupínek snesitelnosti a čtvrtou hvězdu tak skopl do bezedných hloubek. Jestli se skálopevnou sebekontrolou sjet i zbytek série zůstává otázkou. (14.08.2013)

Nevím jestli je to výměnou režiséra nebo předlohou (kterou jsem nečetl), ale čtvrtý díl série je znatelně zdlouhavější, a tak nějak prázdný. Hned úvodní sekvence s obnaženou, potetovanou bojovnicí naláká, ale ke střetnutí dojde až po hodině filmu, a to v docela umírněné podobě. Mezi tím Iitta někdo pronásleduje, sem tam nějaký ten souboj, bohužel však ten, který se dle zvuků a čvachtání stříkající krve zdá nejzajímavější, odehrává se skoro ve tmě Má to sice pořád skvělou atmosféra, hlavně díky charismatické ústřední dvojici, ale motivy se spíš opakují, a nic moc nového k vidění není. Za zmínku stojí jakási větší empatie, kterou Itto Ogami začal projevovat. Je trochu hovornější, a ve vztahu se svou novou obětí, mladou asasinkou Oyuki, lze vycítit i jisté pochopení. Když zemře její otec, Itto k němu přiskočí a v rozrušení ho sleduje umírat. Což je vskutku překvapující, vzpomenuli na začátek filmu, v němž se malý Daigoro ztratí, a tatínek ho hledá rychlostí chůze Mikea Meyerse (s ním má společnou i kamennou tvář!). Když tak nad tím uvažuji, špatné to nebylo, ale laťka nastavená prvními třemi díly je příliš vysoká. (23.01.2006)