Notre-Dame v plamenech

Příjemné překvapení na Francouzské půdě. Jestli se to vše vesměs odehrálo jako ve filmu, tak klobouk dolů, zápletka hodna smyšleného hollywoodského katastrofického snímku. Já měl v podvědomí o Notre-Dame jen požár s Emmou v popředí, víc detailů jsem nezkoumal a tempo, příběhy lidí, efekty, zpracování byly na vysoké úrovni. Osud byl k památce krutý, ke scénáři přívětivý. (14.09.2022)

Celé je to len o hasičoch a pocte ich práci. Ale inak na drámu bez nejakého napätia a v podstate od začiatku vieme, ako to dopadne. Zároveň ale vidíme ukážku toho, ako si trestuhodne Francúzi nechránili tak vzácnu pamiatku, absentoval protipožiarny systém, neexistoval žiadny plán, čo v takej situácii robiť. Inak je to len reklama na parížskych hasičov takmer v štýle amerického hrdinstva. (22.08.2022)

Povedlo se to. Notre-Dame v plamenech potěší příjemně civilním filmovým uchopením, kdy žádná z postav snímku není „ta hlavní“ a každý jen plní svou roli v procedurální pavučině akcí a reakcí v rámci reálné události. A je to hlavně velmi působivě natočené. Speciální efekty jsou na takové úrovni, že jejich začlenění skvěle splývá s použitými reálnými záběry a přechodu mezi nimi si prakticky vůbec nevšimnete. To se málokdy vidí. (10.09.2022)

Takhle, ono se s tím nedalo nic dělat už z podstaty, protože požár Notre Dame je filmově naprosto nevděčná situace. Všichni byli včas evakuování, nikomu se více méně nic nestalo, mohla za to nudná technická chyba, všichni jsme to viděli ze všech úhlů v první řadě a proběhlo to navíc ještě někdy předevčírem, takže nebyl čas zapomenout na to, že se vlastně nejednalo o kdovíjaké drama. Nemluvě samozřejmě o ikoničnosti samotného výjevu. Je ale tahle ikoničnost schopná kolem sebe obtočit celý filmový tvar? Éé těžko říct, Berg by to asi třeba dal, ale ty vole fakt né úplně, ale úplně vyřízenej Annaud. Ten si pravděpodobně akorát uvědomil, jak zde není z čeho brát, tak film zahltit naprosto příšernýma minihistorkama o vylekaném mladém hasiči, přesvědčené dívce se zapalující svící, dramatickém sekuriťákovi hypnotizujícím žluté tlačítko, v kolena padajícím knězi a spontánně zpívajícím davu pod chrámem, na který dojatě a přesvědčeně shlíží od požáru z věže vyčerpaný hasič. Míra cringe se zde dá přirovnat k oné slavné metro scéně ve Wrightově Darkest Hour, akorát roztažené na délku celého filmu. Filmařskou bezradnost (kulminující závěrečným záběrem na dohasivšího hasiče, což je jenom dramatické odzoomování a opětovné zazoomování kamery na jeho tvář, dokud neskončí hudba) pak tmelí soundtrack epickej tak, že působí jak z nějaké hudební banky, což se vyjevuje poměrně často také díky tomu, že je většinou dost špatně použitý a snaží se vytvářet epický scény prakticky z ničeho. Odpad si normálně vymezuji pro filmy, které mě nějak osobně urážejí, protože jsem si myslel, že neexistuje něco tak prostě jen špatně natočeného, aby to zároveň nebylo zábavné, čímž by se póly kvality/nekvality navzájem setkaly. Požár v Notre-Dame je ale fakt jenom ta nejhorší filmová šmíra, kde ani smrt nebere (doslova). Annaudovy potomci by se měli zasloužit o to, aby se k filmům z jeho posledního období již nikdy nikdo nedostal. (19.07.2022)

Samozrejme sa z tohto námetu dal vytrieskať bombastický pyrotechnický spektákel, s hutnou dávkou patriotizmu. Išlo sa na to ale triezvejšie, menej hollywoodsky a viac európsky. J keď režisér natočil rozsiahle veľkofilmy, tu sa nám aj napriek okolnostiam, kedy zamrzli úsmevy na perách, stiahol ku komornejšej polohe. (06.07.2023)